Live: Colours Of Ostrava 2015, 2.den
místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
vystoupili: Kasabian, St. Vincent, José González, HVOB, The Cinematic Orchestra, Swans a další
datum: 17. července 2015
Fotogalerie
Kasabian setlist
Bumblebeee, Shoot the Runner, Underdog, Days Are Forgotten, Eez-Eh, Club Foot, Re-Wired, Thick as Thieves, People Are Strange (The Doors), Treat, Switchblade Smiles, Stevie, Vlad the Impaler, Fire, Praise You (Fatboy Slim), L.S.F.
© Marek Gerhard / musicserver.cz
José Gonzáles očima Honzy Trávníčka
O členovi folk-rockové kapely Junip nebylo dlouho slyšet, v únoru letošního roku ale po téměř osmi letech vydal třetí sólovku "Vestiges & Claws", kterou na předchozí díla navázal tak přirozeně, jako by ta prodleva trvala sotva pár týdnů. V Ostravě se, podobně jako na březnovém koncertě v Praze, držel hlavně nového materiálu a prostor tak dostaly kousky "What Will" nebo nepatrně živější "Leaf Off/The Cave". Kromě plachého a útlocitně působícího písničkáře vybrnkávajícího si jemné melodie na španělku se na pódiu předvedla i jeho doprovodná, zejména na perkuse a vícehlasy zaměřená skupina. Jak je u José Gonzálese zvykem, jeho projev byl docela monotónní a trochu opatrný, což mohlo sváteční návštěvníky jeho koncertů odradit. Také se spousta z nich raději věnovala hlasitým hovorům s kamarády, než aby vnímali třeba milý moment, kdy jedna z fanynek ukázala na zpěváka z prstů složené srdíčko, čímž jej konečně trošku vyvedla z konceptu. Nesmělý úsměv na jeho tváři zůstal až do konce, kdy se jeho příznivci radovali ze zařazení "Teardrop" od Massive Attack a hlavně "Heartbeats" od The Knife, jež je velmi dobře známá nejen příznivcům nedoceněného seriálu "One Tree Hill". A i když to zatím na první písničkářskou ligu pořád nevypadá, šlo v souhrnu o sympatický koncert.
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Avishai Cohen's New York Division očima Dana Hájka
Colours Of Ostrava a jeho scéna Gong už zažila nemálo znamenitých jazzových setů, to co však předvedl Avishai Cohen se svou družinou New York Division (sestavenou z es tamní scény) bylo cosi neskutečného a fantaskního. Přestože to z počátku vypadalo, že to bude jen poctivý jam session k poslední desce "Almah" a každý ze členů bude mít sem tam nějaké to sólo, s přibývajícím časem se upevnila vazba mezi publikem a těmito fantastickými hráči. To od začátku reagovalo aplausem, kvitovalo každou improvizaci, v první polovině zejména dechové sekce (trumpetista Diego Urcola a trombonista Steve Davis, kterého Avishai při představování označil za leadera současných hráčů na trombón). V té druhé naopak figuroval neskutečný klavírista Nitai Hershovtis, kytarista Kurt Rosenwinkel a geniální bubeník Daniel Dor, který s Cohen funguje již nějaký ten pátek.
Vzájemná alchymie postupně gradovala, do intenzivních jazzových variací s přesahem, kdy jejich sehranost a um braly dech. Rozsáhlé kompozice dostávaly muzikální preludia rozličných nálad, a i když každý z hráčů dokázal zaujmout, strhnout pozornost na sebe, středobodem, dirigentem byl fenomenální Avishai Cohen. Ten se svým kontrabasem sehrál šachovou partii od mírumilovného oťukávání se s liniemi tónů až po téměř vražedné kombinace, které podpořil za bubny Daniel Dor. Po přesně vyhraněné hodině je rozjařené publikum nechtělo pustit a tak se ještě vrátili na dvě zpívané písně, tedy konečně došlo i na možnost si vyslechnout sférický hlasový projev Avishaie. Gong posledních patnáct minut byl na nohách, hecoval tuto neskutečnou partu a hýčkal si je. Bylo to intenzivní, včetně již zmíněné vazby publikum - vystupující. A malá osobní poznámka na závěr, chtěl bych někdy zažít bubenický souboj mezi Danielem Dorem a Mariánem Slávkou, navrátivšího se člena bratislavských Longital, který mi svou hrou právě Dora připomínal a baví mě jeho smysl pro hru na bicí a neobvyklé rytmy.
© Martin Chochola / musicserver.cz
Clarinet Factory & Floex očima Pavla Parikrupy
Jednou z typických věcí Colours je zvuk plastového kelímku padlého do ticha haly Gong. To si tak posluchač hoví pod žárovkovou oblohou, zavře oči a nechá se unášet do snových krajin a moří malovaných hudbou a najednou pád-vpád kelímku, akusticky dokonalý, to zas ano. Je to takové mlasknutí jako kdyby vám Xi Xao z filmu Bohové musejí být šílení chtěl něco říct z druhého konce vesmíru. Tak si totiž posluchač mohl připadat při produkci Clarinet Factory se zvukovým mágem Tomášem Dvořákem aka Floexem. Ono psát o hudbě vznikající z několika klarinetů (ve spojení s beatboxem a zpěvem v různých jazycích) a Floexovými mašinkami a xylofonem, se dá dost nesnadno. Technicky vzato byly skladby kvarteta i Floexovy rozebrány a znovu postaveny, aby z nich vzniklo něco kouzelného. Půlnoční magie.
