Ještě než se dostali na pódium Sheppard, vtrhli na něj v Česku dobře známí Money For Rope. Tato další australská kapela, v jejíž muzice se míchá klasický rock s punkem, garáží odněkud z Manchesteru a špetkou noise rocku, u nás před časem zazářila na showcaseovém festivalu Nouvelle Prague. Díky tomuto úspěchu je to jedna z velmi žádaných kapel na festivalech po celé Evropě a není divu. V netradičním složení se dvěma bubeníky předváděli i jako předskokani dokonalý rokenrol, kde nebyla nouze o protržené bubny, divoké prožívání muziky i házení hlavou a dalšími částmi těla. Ačkoli jejich noise rock byl místy až příliš noisy, rozhodně půdu hlavním hvězdám připravili velmi dobře.

Současné turné není první návštěvou Sheppard v Evropě. V Británii jsou skoro jako doma a na kontinentu byli třeba na sklonku minulého roku. Jejich letošní turné ovšem pokrývá daleko větší území a zahrnuje jak kluby, tak i účast na velkých festivalech. Dá se předpokládat, že Lucerna Music Bar byl asi jedním z nejmenších prostor, kde hráli, ale když tu mohla před časem koncertovat i taková hvězda jako Joss Stone, nebyl důvod, aby to nezvládli i tito Australané. Zvlášť když místní publikum umí vytvořit naprosto parádní atmosféru.

Celý koncert Amy, George, Emma Sheppard a spol. odstartovali písničkou "Halfway To Hell", která jejich debut uzavírá. Ono není divu. Hlasová ekvilibristika na začátku skladby, kterou Amy zvládla dokonale i naživo, by už později mohla být o dost tvrdším oříškem. Navíc má na úvodní výstřel výborné parametry - rytmická, svižná a chytlavá. A v podobném duchu pokračovali i dále. Člověk si možná při poslechu desky ani neuvědomoval, jak je jejich hudba dynamická a neskutečně živá. Sextet totiž nenechal návštěvníky ani na chvíli vydechnout. Přehráli takřka celou "Bomb Away" a pro jistotu vyhodili ze setlistu asi nejpomalejší věc "Lingering" a naopak jej doplnili o dva rokenroly z deluxe edice alba - výbornou, příjemně roztančenou "Hold My Tongue" a neméně povedenou, ale o něco klidnější "Flying Away". Aby toho nebylo málo, původně poměrně klidnou "Smile" mírně zrychlili, přidali jí něco beatů a více naladili směrem k reggae, takže dokonale zapadla do zbytku i do celého setu písniček nasáklých tímto stylem.

Ačkoli by bylo nemístné tvrdit, že se ostatní členové kapely nějak flákali, celý koncert táhli hlavně Amy Sheppard a především George Sheppard. Především ten na sebe strhával většinu pozornosti a často se o ni dělil se svojí modrovlasou sestrou. Vedle toho, že drtivou většinu písniček společně nebo střídavě odzpívali, párkrát si stoupli i za bicí, střídali se u kláves a Amy několikrát vzala na krk i akustickou kytaru. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že Amy zároveň působila, jako by nebyla zcela ve své kůži, jako by z muziky neměla úplně radost a do úsměvu a komunikace s publikem se musela nutit. Diváci se tím ale nenechali rozhodit, atmosféra byla velmi bouřlivá, tančilo se a kupodivu i hodně zpívalo. Netuším, kolik se tu prodalo celkem alb "Bombs Away", ale většinu písniček lidé odzpívali společně s kapelou.

Koncert jako takový měl navíc díky zbytku formace výborný spád a dostatek energie. Pravda, nebyl z nejdelších, za hodinku bylo po všem, ale ono se není čemu divit. Samotná kapela nemá zatím tak široký repertoár, takže si dokonce vypomohla hitem Wheatus "Teenage Dirtbag", která výborně do celkové nálady koncertu zapadla a zároveň byla i velmi příjemným zpestřením. Na druhou stranu ani nelze říct, že by posluchači odcházeli nespokojení, a to i navzdory tomu, že Sheppard nepřidávali. Na závěr prostě vypálili svůj největší hit "Geronimo", donutili při něm celý Lucerna Music Bar jít do dřepu, ve chvíli refrénu vyskočit a pak jednoduše odešli. Vlastně tak prostě zase ne. Slíbili, že se za pár minut vrátí, aby se mohli setkat s fanoušky, kterých na ně čekalo opravdu dost.

Australští Sheppard svým pražským koncertem ukázali, že jejich potenciál je někde daleko výše. Nebude dlouho trvat a budou plnit minimálně sportovní haly. Hitový potenciál písniček jako "Something's Missing" nebo "The Best Is Yet To Come" s jejich koncertním podáním ještě slušně vzrostl a pokud nastolený trend udrží i na dalších deskách, pak je v následujících letech uvidíme spíše jako hlavní hvězdy velkých festivalů nebo rovnou v O2 areně. Jen by bylo potřeba trošku zapracovat na zlepšení merchandisingu. Kdo si chtěl po koncertě koupit CD nebo třeba u nás hůře sehnatelný vinyl, měl smůlu. K dostání byla akorát trička.