Jsou to tři dívky, v průměru jim je osmnáct let, žijí v Německu a jmenují se Wonderwall. O jejich muzikantských schopnostech vypovídá ledasco nová deska "Witchcraft", kterou slečny vydaly u společnosti Warner Music.
6/10
Wonderwall - Witchcraft
Skladby: Witchcraft, Big Bang, Just More, Jonny, In April, Feelin‘ Blue, Together Again, Never Wore A Gun Before, A Little Long Time, Sexy Girl, Dear Lifetime, Who Am I?
Celkový čas: 46:04
Když se mi deska "Witchcraft" skupiny
Wonderwall dostala do ruky, nevěděl jsem, co si o ní mám myslet. Jméno jsem nikdy neslyšel, v rádiích jsem nezaregistroval žádnou skladbu (pravda, příliš ho neposlouchám) a z bookletu se na mě usmívaly tři slečinky. Že by germánský pokus o
Spice Girls, řekl jsem si. Skutečnost byla však příjemnější a vkusnější, než co skýtal můj prvotní, letmý dojem.
"Witchcraft" má dvanáct písniček, jež se nesou v pohodovém popovém duchu, aniž by byť jediná skladba jakkoli přesahovala ostatní (hudebně nebo textově). Kati, Ela a Jule si veškerý materiál alba složily a nazpívaly samy, o hudební doprovod se postarali najatí muzikanti - nejedná se ovšem o žádnou monotónní syntetickou slátaninu na pozadí, jak ji známe třeba od Britney, ale o regulérní muziku, tzn. kytary, basa, bicí, perkuse i piano. Dívky se ve zpěvu pochopitelně střídají a vzájemně doplňují, čehož výsledkem jsou povětšinou snadno poslouchatelné pasáže. Bohužel,
Wonderwall občas propadají až příliš andělskému projevu, takže deska v několika momentech zní více jako hodina zpěvu na základní umělecké škole než jako moderní popové album. Samozřejmostí jsou výrazné melodie, bez nichž by vlastně nebylo co poslouchat, protože tento typ desek se nedělá kvůli skvostným instrumentálním či vokálním výkonům, ale kvůli líbivosti refrénů. V písních "Witchcraft" a "Just More" dívky dokazují, že talentu pro psaní chytlavých a potenciálně úspěšných songů mají na rozdávání. Ostatně, v Německu se skupina setkala se slušným přijetím - singl "Just More" byl dokonce v Top 10 tamní rádiové hitparády.
"Witchcraft" není určitě nikterak výjimečnou deskou, protože jde o standardní popík, jemuž nelze nic zásadního vytknout. Písničky pomalé a romantické zklidňují tempo po kouscích údernějších, holky umějí zpívat tak akorát, aby si s nimi mohla výsknout kterákoli hlasově průměrně vybavená fanynka, většina melodií se člověku dostane pod kůži po jednom dvou posleších. Je to prostě takové klidné pohlazení, na něž vám sice nezbudou po chvíli pražádné vzpomínky, ale v daný okamžik je dozajista oceníte.