Německý talentovaný klavírista Nils Frahm se po úspěšném vystoupení na Festival Spectaculare 2014 vrátil opět do Prahy. Znovu zavítal do Paláce Akropolis, což je pro jeho koncert skutečně vynikající místo, které dokáže navodit tu správnou atmosféru.

Na své průlomové desce "Felt" z roku 2011 si začal hrát s elektronikou, kterou dotáhl k dokonalosti na následujícím albu "Spaces", jež vyšlo o dva roky později a je souborem živých nahrávek. Nicméně letos se na novince "Solo" vrátil ke klasickým čistě klavírním kompozicím. Naživo nám představil všechny své přednosti - jak minimalistické a pomalé klavírní skladby, tak svižnější věci opepřené experimentální elektronikou.

Nils Frahm rozhodně není žádný troškař, na pódiu měl tolik klavírů a techniky, že tam nebylo skoro k hnutí. Hned v samém úvodu vtipně upozornil návštěvníky, aby si vypnuli své mobilní telefony. Jejich rádiové vlny totiž ruší techniku a způsobují nepříjemně praskavé zvuky. Tento nešvar se během večera párkrát ozval, Frahm to však bral s úplným klidem a úsměvem na tváři.

Byla radost pohledět, jak si celé vystoupení užíval. S jakou pečlivostí a zápalem hrál na všechny dostupné klavíry na pódiu. Průběžně střídal čistě klavírní skladby s těmi elektronickými, jejichž rytmus byl chvílemi skoro až taneční.

Slyšet naživo "Says" byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Zpočátku nás Nils Frahm obklopil minimalistickou elektronickou melodií, vygradoval ji a samotný závěr skladby zakončil zběsilou klavírní dohrou. Návštěvníky nešetřil ani potom a úspěšně je rozpohyboval u jedné ze svých svižných skladeb "Hammer". Jeho výkon byl opravdu úchvatný. Není divu, že se po každé dohrané písni (některé z nich trvaly třeba i půl hodiny) dočkal obrovského aplausu.

Nils Frahm zakončil své vystoupení v deset hodin s tím, že nemůže pokračovat kvůli rušení nočního klidu a že je klub co se těchto podmínek týče velmi striktní. Nakonec se však nechal zviklat, aby odehrál ještě nějaký přídavek, což bylo pravděpodobně připravenou součástí show, ale působilo to pěkně nenuceně. Samozřejmě pod podmínkou, aby publikum bouřlivě netleskalo, ale jen potichu zaluskalo prsty. Poslední minuty koncertu tak působily opravdu kouzelným dojmem. Inu, krása střídala nádheru.