EDIT: Hlasování v anketách bylo ukončeno. Výsledky čtenářské ankety najdete zde.

Článek s přehledem toho nejzajímavějšího, co se v tuzemském popu v roce 2014 událo, navazuje na obdobný souhrn z roku 2013. I tentokrát se zaměříme na desky, singly a jména, o nichž se z nějakého důvodu v uplynulém roce mluvilo. Navrch pro vás máme i pár anket, ve kterých si můžete z naše výběru zvolit, co se nejvíc líbilo vám.

SILNÝ ŽENSKÝ ROK

Jednu z nejočekávanějších desek roku v březnu představil Tomáš Klus, který s "Proměnamě" rozvinul svůj dosud ryze písničkářský zvuk do více kapelních aranží a ani tentokrát se nemusel o dobré prodeje obávat. Názory na nový materiál se však různí - jedni kvitují, že Klus coby písničkář konečně dospěl, druzí naopak vzpomínají na jeho poeticky romantické začátky a stěžují si na neucelenost kolekce.

S napětím se vyhlížela i další řadovka Chinaski "Rockfield", kterou pánové sebevědomě označují za svou nejpovedenější, k výraznému rozvinutí jejich typických poprockových písní ale nedošlo. V uplynulém roce se jim alespoň hned dvakrát podařilo zahrát na hitovou notu a "Hlavolam" i "Víno" patří k tomu nejhranějšímu, co rádia loni posluchačům nabízela.

Rok se čtrnáctkou na konci v Česku a na Slovensku ale přinesl hlavně silná ženská alba. Začala to Radůza s novinkou "Gaia", odkazující na přírodní motivy, pokračovaly Lenka Dusilová, která nahrávkou "V hodině smrti" prohloubila spolupráci s Baromantikou, Jana Kirschner, jež dokončila dvoudílný projekt "Moruša", nebo Markéta Irglová, česká rodačka, která na Islandu vypiplala harmonické album "Muna" zabývající se vnitřním hledáním.

A když už se zdálo, že je přehlídka ženské síly u konce, na konci listopadu přišla třešnička na dortu v podání Anety Langerové, která svou čtvrtou řadovku složila uprostřed šumavských lesů. "Na Radosti" je výjimečným albem hlavně díky skutečnosti, že boří prodejní hitparády a oslovuje širokou posluchačskou základu a zároveň nadchlo drtivou většinu hudebních kritiků. To u nás svede málokterá deska.

Ze zatím méně mediálně propíraných jmen zmiňme ještě projekt Sarah & The Adams Šárky Adámkové nebo slovenskou písničkářku Simu Martausovou - o obou možná ještě uslyšíme.

HITY, STÁLICE A NOVÁČCI

Českou pop music hýbalo i nešťastné ostravské zranění Michala Hrůzy, který byl napaden ve Stodolní ulici a poranění mozku ho na několik měsíců vyřadilo z hudební činnosti. Nyní už ale s kapelou zkouší na další koncerty, a navíc ho může těšit, že jeho "Zakázané uvolnění" z povedené desky "Den" patří k největším hitům roku. Třeba vedle "I'm Not Sorry" Celeste Buckingham, která si loni vyzkoušela i hereckou roli v pohádce "Láska na vlásku", nebo skladby "V blbým věku" Xindla X, který vydal úspěšnou (avšak nikoliv výtečnou) desku "Čecháček Made", na níž se vrací k protestsongům.

Pět let čekání na čtvrtou česky zpívanou studiovku Ewy Farne skončilo rozpaky - "Leporelo" totiž kromě stejnojmenného hitu nabízí jen průměr, byť se na vzniku novinky zpěvačka tentokrát podílela mnohem intenzivněji než v minulosti. Další desky bez větší změny zvuku vydali třeba Mig 21, Mňága a Žďorp, kterou nepopostrčilo kupředu ani nahrávání v Číně, slovenští Elán nebo Verona, která na "Meziprostoru" svůj směr hledá. To Vypsaná fiXa sklízí za "Krásný smutný den" chválu.

Žil ale i mladý český pop, který stále víc oslovuje posluchače spíše na internetu než v rádiovém éteru. Ne že by za zmínku v článku stáli Raego, New Element či Pavel Callta, třeba tvorba Bena Cristovao ale na "Made In Czechoslovakia" přesah a perfektní produkci má. Jeden z nejoriginálnějších songů roku "Město, co spí" natočil Lipo, který se nebál zkombinovat zdánlivě nezkombinovatelné a výsledek stojí za pozornost. Stejně jako jeho deska "O duši", která vlastně není ani hip hop, ani pop, ale skrz osobní výpovědi a atmosférické aranže nabízí přesně to, čeho je v současné tuzemské pop music nedostatek - chuť vykročit z řady a ideovou ucelenost.

Po dvou oťukávacích letech svůj směr rozpoznal i písničkář Voxel, jehož debut "All Boom!" sice přinesl spíše zklamání, pozitivní hit "V naší ulici" i nalezení vlastní identity jsou ale skvělým příslibem do dalších alb. To Adam Mišík se nachází teprve ve fázi hledání, jeho "Parfém" proto neobsahuje nic víc než účelově vyrobený teenpop bez přidané hodnoty. Objev roku podle Českého Slavíka, Eliška Mrázová aka Elis, o sobě zase dává vědět spíše mediální publicitou než vlastní tvorbou.

Objeveni ale nebyli jen úplní zelenáči, ale třeba i folkpopová skupina Jelen, která po loňském EP vydala plnohodnotný debut "Světlo ve tmě" a kromě hitu "Magdaléna" září především na koncertních pódiích. Ty bude příští rok dobývat spolu s poprockovými kolegy Nebe, kteří na druhé řadovce "Než se rozední" sice ze stínu spřátelených Kryštof ještě zcela nevystoupili, stejnojmenný singl jim ale vynesl další velký hit.

Nových jmen bylo v roce 2014 poměrně dost, i když třeba Lake Malawi zas tak neznámí nejsou, neboť vzešli z rozpadlých Charlie Straight. Chystaná debutová deska slibuje mnoho. Své první singly představily i dvoučlenné projekty Napoleona a Slza, hitem "Nebe" zabodovali poprockoví FROM, upozornil na sebe pouliční písničkář Jakub Ondra a o chytrém popu se můžeme bavit v případě Holden Caulfield nebo zasněných Sinuhet, kteří o sobě dali vědět nahrávkou "Nocturno". Liberečtí ATMO Music vydali debut "Andělé x Démoni" a na průlomový hit "Andělé" navázali další rádiovou hymnou "Polety", s první deskou konečně přispěchali i akustičtí IAN. Čeho nás ale rok 2014 mohl ušetřit, byla dívčí skupina AquaBabes, jejíž reklamní singl "Neříkej mi baby" Češi loni nejvíce přehrávali na YouTube.

TRADIČNĚ POJATÝ POP

Bavíme-li se o nováčcích, je dobré připomenout, že se u nás stále dobře daří i klasickému pojetí popu bez elektroniky, jehož styl často přejímají mladí interpreti. Ondřej Ruml se rozhodl přezpívat klasiky Ježka, Voskovce a Wericha, Ondřej Brzobohatý se po letech působení na scéně konečně rozhodl vydat debut "Identity". Jen škoda že je tak sterilní. Novou "Desku" nahráli i Vojta Dyk a B-Side Band, dílo Michala Horáčka šíří František Segrado a své publikum si našla i šansoniérka Szidi Tobias.

Nespala ani zavedená jména: Hana Zagorová se po letech připomněla novou řadovkou "Vyznání", Václav Neckář přihodil klidnou a sympatickou vánoční desku "Mezi svými" a hřích by bylo nezmínit "Magický hlas rebelky" Marty Kubišové - byť se jedná o výběrovku. Spolu se stejnojmenným filmem totiž tvorbu jedné z nejvýraznějších českých zpěvaček skvěle předává mladé generaci. Podobně se díky interpretacím Langerové, Kluse či Irglové daří uchovávat při životě skladby Karla Kryla, k jehož nedožitým sedmdesátinám proběhl na jaře velký koncert.

POPOVÁ ALTERNATIVA

Alternativní pop hrdě reprezentovali Kieslowski, jejichž desku "Mezi lopatky" ocení zejména střední generace, Zrní nebo Boris Carloff, který pro "Morphosis" hledal inspiraci jako mnozí jiní na Islandu. Povedla se i nahrávka "Malý ráje" Prodavače, na "Prázdniny" vyrazila dvojice Monikino Kino a někde mezi popem a alternativou stále brouzdají akustičtí Calm Season, jejichž violoncellistka Terezie Kovalová mimochodem hostovala kde se dalo. "Symboly" se od debutu nejvíc liší tím, že jsou zpívané česky.

KONCERTY

Na koncertních pódiích se odehrával velký comeback Lucie, která objela několik velkých hal a open air akcí, David Koller navíc singlem "Ani ty ani já" naznačil, že ani jeho sólové ambice neskončily u ledu. Kabát znovu na Vypich dostal desetitisíce lidí - tentokrát jich bylo víc než šedesát tisíc. Velkým koncertem v O2 areně a deskou "Fiat Lux" se vrátila legendární formace Stromboli.

Hodně diskutovanou akcí se staly Kryštof Kempy, které mnohým leží v žaludku kvůli spojení s Babišovým Agrofertem, většina návštěvníků si ale atmosféru rodinného festivalu, podtrženou kempováním s kapelou ve stanovém městečku a absencí přísných bodyguardů, pochvalovala.

Na velké turné vyjeli plzeňští Mandrage a pokračoval trend akustických koncertů reprezentovaný třeba Annou K. nebo sérií unplugged vystoupení G2 Acoustic Stage pro televizi Óčko - letos s Ewou Farnou, Xindlem X, Divokým Billem, Markem Ztraceným a dalšími.

HUDEBNÍ CENY

Český Slavík udělal výsledkově krok zpět, když se po úspěších Tomáše Kluse či Kryštofu z předešlých let na vrcholu znovu ocitla trojice Karel Gott, Lucie Bílá a Kabát, po loňské kauze Řezník se letos řešila nominace kontroverzní skupiny Ortel. To Andělům se v posledních letech povedlo najít kompromis a na jaře byl oceněn jak kvalitní pop typu Kryštof, tak alternativní Bratři Orffové. Jen mrzí, že se trochu zapomíná na mladé a vyjma písničkářky Lenny, která se stala Objevem roku, vítězí pořád ti stejní - Dan Bárta, Lenka Dusilová, Monkey Business...

Před pár týdny zveřejněné nominace cen Apollo jsou zase pro širší publikum příliš alternativní, naděje fanoušků tuzemských hvězd proto často směřují k ocenění hudební televize Óčko či tradičnímu Žebříku.

Kromě toho nás v roce 2014 mnozí hudebníci opustili. Za všechny vzpomeňme jména jako Petr Skoumal, Iveta Bartošová nebo Petr Hapka.

Co přinese rok příští, samozřejmě v tuhle chvíli netušíme, jistě si to ale pak zase zrekapitulujeme. Zatím víme o chystaných deskách Kryštof, Celeste Buckingham, Debbi nebo Lenny, k jejíž prvotině se upínají velké naděje.

Nutno dodat, že i když je tuzemská hudební scéna často kritizována, rok 2014 nabídl poměrně bohatou přehlídku povedených, nebo alespoň slušných alb. Bude-li jich alespoň tolik i letos, nudit se s domácí hudbou určitě nebudeme.