No dobrá, titulek neberte zase až tak doslovně, jeho úkol je vás v prvé řadě zaujmout a nalákat k přečtení recenze nové desky kapely, jejíž jméno s největší pravděpodobností vidíte poprvé. Její novinka "Blood & Lemonade" je ale tak vynikající nahrávkou, že to určitě nebude naposledy.
Kromě
Foo Fighters si totiž během poslechu vybavíte taky
Sugar,
Fountains Of Wayne,
Hoobastank,
Chevelle,
Jimmy Eat World nebo
Pearl Jam, tedy party, které svůj nekompromisní a přímočarý mainstreamový rock různých odstínů hrnou dopředu jako buldozer a jejichž písničky neopustí zdi nahrávacího studia, dokud v nich nebude výrazná melodická linka, zapamatovatelné riffy a refrény silné jako... no, jako hovado.
American Hi-Fi vznikli v Bostonu už v roce 1998 a od té doby na svém kontě mají už čtyři nahrávky. I přes letmé úspěchy typu účasti jejich skladby "The Rescue" na soundtracku k "Superman se vrací" ale jejich hudba do Evropy vlastně nikdy výrazněji nepronikla a i autor recenze je objevil jen díky tomu, že se song "I'm A Fool" kdysi objevil v seriálu "Everwood". Kuriozitou navíc je, že tři čtvrtiny kapely hrají mimo domovskou formaci i jako doprovodná skupina
Miley Cyrus. Ale žádný strach, tihle pánové si domů práci nenosí.
Pátá řadovka vznikala už od února ve frontmanově domácím studiu The Deathstar, a i když už v březnu bylo hotovo, muselo se její vydání posunout až na září. To proto, že zpěvák a kytarista Stacy Jones slíbil spřáteleným
Matchbox Twenty, že s nimi objede Ameriku coby jejich bubeník.
"Blood & Lemonade" je tak kolekce, která namísto vydavatelských půtek a honbě za mamonem vznikla spíše pro radost a z tvůrčího přetlaku zúčastněných. A jako taková je od začátku do konce natřískaná vším, co mají příznivci mainstreamového rocku rádi. Nechybí patřičná tvrdost, náboj, energie ani ostré řezání do strun. Divokým rockovým vypalovačkám navíc neschází melodičnost, za kterou by se nestyděli ani u
Incubus nebo
Seether. Pořád si ale zachovávají tu zběsilou nabuzenost, díky níž si jen stěží nezačnete přinejmenším podupávat do jejich uhánějícího rytmu, který je jako dělaný pro rychlé jízdy autem.
Pravdou je, že texty jsou poměrně standardní a ani dynamické zvraty nejsou tak nečekané jako třeba u
Biffy Clyro. Přesto je dobře slyšet, jak skvěle to i přes určitou neoriginalitu American Hi-Fi šlape. A nebavíme se jen o chytlavých singlech "Alison" a "Golden State", ale o kompletní, energií natlakované jízdě, při níž kapela sundá nohu z plynu jen dvakrát, a sice v uvolněnějších "Portland" a "No Ordinary Love", které album uzavírají. Na opravdové balady zde není místo, tahle mašina řve jako blázen a na cestě k cíli se nezastaví před ničím.
American Hi-Fi je kapela, kterou byste měli znát. Netočí sice desky, které by rockovou scénu posunuly dál, ale svou recyklaci devadesátkového rocku s náznaky grunge a punk-rocku dovádí téměř k dokonalosti. Řada čekatelů na titul nejlepšího rockového alba roku 2014 se tak zase rozrostla o dalšího adepta.
-
9/10? (Mirek, 08.12.2014 14:56) Reagovat
No nevim, na muj vkus je to strasne plochy, jedna pisnicka jako druha .. Za devet ani nahodou a srovnani s Fighters uz vubec ne.
-
Zcela neseriózní recenze. (Gouda, 08.12.2014 18:19) Reagovat
Je to spíše nudné. Oproti Foo Fighters tomu chybí vlastně právě to, kvůli čemu jsou FF dobří. A to jsou hlavně bicí, nestandardní pojetí rytmické kytary, a vokály s charakterem. Já dávám 5/10, vy v kontextu vašeho hodnocení byste měli dát tak 7/10.
-
Prirovnani k Foo Fighters je uplne mimo, to spise ... (simon, 08.12.2014 20:50) Reagovat
Prirovnani k Foo Fighters je uplne mimo, to spise Blink 182 nebo Sum 41.
A neznama kapela to tez tak uplne neni, protoze i u nas mel uspech jejich prvni singl Flavour Of The Week pred 13 lety!
-
... (Tomáš, 09.12.2014 09:07) Reagovat
Hned úvod "Golden State" mi až nápadně připomíná "Back and Forth" od Foos a to si nejsem jistý, zda je dobře.. ano, narážím na to, že je pánové spíš vykrádají, než aby jimi byli pouze inspirovaní, zbytek skladby totiž zní dosti tuctově a jaksi zaobleně
-
Album roku? (Martin, 09.12.2014 09:28) Reagovat
Je mi jasné, že psát recenze není nic jednoduchého, navíc, následných kritiků se vždy najde spousta :-) Nicméně, 9/10 mi přijde celkem nadsazené, včetně závěrečné věty o čekatelích na titul nejlepšího rockového alba roku 2014. Tak možná za pár let, až pánové trochu dozrají, přestanou tak brutálně mňoukat (občas to až tahá uši) a, jak už tady někdo psal, začnou se pouze inspirovat. Za mě hodnocení max. 6/10. Snaha o moderní rock, nic víc, nic míň. Mám rád FF, American Hi-Fi jsem zkusil, s díky (zatím) odkládám...