Divadlo DISK je poměrně zvláštní prostředí pro koncert a křest alba. Menší divadelní sál s tvrdými a jednoduchými židlemi slouží obvykle studentům DAMU, ovšem na jeden večer mu zavládla směsice country, folku, jazzu, bluegrassu a troška blues. Někteří znalí návštěvníci si donesli s sebou i polštářek pod zadek, aby si trošku zpříjemnili čekání i samotný koncert. Ti méně zkušení naopak lehce trpěli, obzvlášť při čekání na samotný úvod, který se posunul o dvě akademické čtvrthodinky. Na lidech, kteří zaplnili celé hlediště a někteří i stáli, ovšem nebylo znát žádné rozladění. Navíc ve chvíli, kdy Sarah & The Adams nastoupili na scénu bez pódia, bylo vše tak jako tak zapomenuto a večeru už vládla jen výborná muzika.

Koncert odstartovala dosud nevydaná "Roads Of Dark And Light" a kapela se v ní představila v poněkud neúplné sestavě. Petra Páchová Lstibůrková, mimochodem nastávající maminka, totiž přišla až v následující "Stick Around" a kytarista Josef Štěpánek kvůli zraněné ruce nemohl hrát vůbec. Kytary tak obstarával pouze Michal Gregor, a navíc měl k sobě ještě dobristu Luboše Novotného z Druhé trávy, který absenci Štěpánka svým způsobem vyvážil. V průběhu večera se pak na některé písničky přidávali ještě další dva hosté, které jste mohli slyšet i na albu - houslista Vladan Malinjak a cellistka Petra Malíšková. První dvě písničky byly spíše na rozehřátí; po nich už se do popředí dostala aktuální deska "Thank You" a písničky z ní. Až na jednu výjimku totiž zazněla na koncertě celá a bylo zřejmé, že Šárka Adámková i její muzikanti jí momentálně žijí.

I přes zvláštnost prostoru, nebo možná právě díky němu, se podařilo podstatnou část jejího výborného zvuku přenést i do koncertní podoby. A vlastně nejen zvuku. Především její poetiky, melodičnosti, nálady a vlastně všeho, čím se může pyšnit. V jistém slova smyslu intimní prostředí pak přineslo i pohodovou atmosféru. Pochopitelně že se vše nedalo vyladit jako ve studiu, na druhou stranu tím daleko víc vyniklo skvělé ukulele samotné Šárky Adámkové a jeho vliv na některé písničky, podpora smyčců a především muzikantské umění Luboše Novotného. Ačkoli jsou ostatní členové The Adams výborní muzikanti, přece jen bylo znát, že Novotný je instrumentalista světové úrovně. Není důvod se divit, že ho už, jak Šárka Adámková sama s úsměvem na rtech prohlásila, nehodlají Druhé trávě vracet.

Koncert jako takový měl velmi příjemný spád. Trochu ho zpomalila pouze předpremiéra videoklipu k písničce "Mír a klid", který může evokovat ztvárnění "Whats A Girl To Do" od Bat For Lashes. Hned po něm se dostalo i na samotný křest. Ten by velmi decentní, bez kmotra a spíš se albu přálo, aby se líbilo co možná největšímu počtu lidí. Ti v DISKu si ho rozhodně oblíbili a bylo to znát nejen z reakcí, ale i z následné pokoncertní fronty na jeho koupi. Během vystoupení panovala téměř domácí atmosféra: přímo před kapelou tancovaly děti, Šárka Adámková si s publikem často povídala, a dokonce jím nechala kolovat deníček, kam mohli všichni psát své vzkazy a myšlenky. Psali zřejmě pilně, protože za zhruba hodinu a půl prošel sotva tři řady.

Ačkoli po křtu následovala písnička s názvem "Closing Time", do konce bylo ještě trošku daleko. Finále se ale odehrálo v poměrně svižném tempu. Postaraly se o něj energická "In My Life" a pak také druhá odehraná předělávka. Tou první byla "Low Road" od Grace Potter, zatímco jako druhou zařadili hit Joni Mitchell "Big Yellow Taxi", jehož podoba ovšem mířila spíš někam mezi verze Amy Grant a Counting Crows. Po tomto finále samozřejmě nemohlo obecenstvo nechat Sarah & The Adams jen tak odejít. Zvlášť když naživo ještě nezazněla jedna z nejlepších skladeb na albu - "Mír a klid". Teprve ta se v celé své kráse postarala o pomyslnou oponu za celým koncertem.

Sarah & The Adams i naživo ukázali, že podobně jako album "Thank You" kvalitou přesahují své současné postavení na naší hudební scéně a zasloužili by si hrát v daleko větších prostorech, pro vícero lidí. Nemusela by to být zrovna O2 arena, v ní by patrně ani tak dobře nevyzněli, ale například Lucerna by jim slušela náramně. Potenciál na to určitě mají a je spíš otázkou, kdy a zda někdy k nám dorazí popularitu stylu, který hrají.