Pokud si myslíte, že je sranda napsat recenzi na nové album The Kelly Family, tak se krutě mýlíte. Alespoň pro mě ne. Mám s touto kapelou totiž několik nepěkných zážitků, které citelně ovlivnily můj citový a sexuální vývoj, přičemž ten první je vskutku nejotřesnější. Ještě snad na základní škole jsem v televizi uviděl videoklip k písničce "An Angel" a byl uchvácen "těma dvěma krásnýma holkama" (z nichž jedna měla rozevřenou jen vestu a pod ní nic!). Ve škole mě ovšem od znalejších čekalo nepěkné ujištění, že ony dvě pěkné holky jsou ve skutečnosti kluci. A to jako fakt naštve. Další éru sourozenecké kapely snad ani netřeba připomínat, v Esu vyhrávali pravidelně se všemi singly z několika desek, které sekali jako na běžícím pásu, a zatímco děti a část teenagerů je milovali, zbytek mládeže a znalejší hudební posluchači je upřímně nenáviděli. Po několika albech však najednou nastal zlom a pauza, kterou vyplnil živák, sbírka béček, výběry hitů, ale na novou desku s titulem "La Patata" (podle jedné restaurace, je i na obalu) se čekalo u nich téměř neuvěřitelně dlouhé tři roky.

První dva kontakty s novými Kelly Family mě dost navnadily. Pilotní singl "What's A Matter You People" je totiž na poměry kapely experimentem, jaký asi nikdo nečekal. Mluvené sloky, mírně elektronické aranžmá a úderný refrén. Podruhé mě překvapil minimalistický videoklip k "I Wanna Be Loved", jinak běžné baladě, který ale sestává z jednoho záběru, během něhož se jedna z Kellyových proměňuje z namalované krásky opět v obyčejnou holku. Tudíž i přes všechny předsudky (však víte...) jsem byl na desku poměrně zvědav. A i když to není album století, rozhodně stojí za zmínku.

Je poznat, že sedmička sourozenců Kellyových na desce pracovala vskutku dlouho a snažila se prezentovat jako skutečná kapela, nejen jako bonbón pro teenagery, který sice v puse chutná sladce, ale nic po něm po chvíli nezbude. Jakkoli nechybí jejich typické balady, které úroveň desky sráží trošku dolů, protože zní stále stejně, v mnoha písničkách zaujmou a některé jsou vskutku výborné, kromě melodických nápadů je třeba zmínit propracovaná aranžmá. O pilotním singlu jsem už hovořil, mezi další povedené písničky patří třeba odpichovka "Love Music 'n' Sun", rockový nářez "Special Girl", dost legrační je španělskými rytmy prodchnutá "Spinning Around" (nejedná se o coververzi hitu Kylie Minogue), příjemnou náladu navodí i popůvka "So Many Things". To jsou skladby, které by potěšily u kterékoli popové kapely a u Kelly Family hodně příjemně překvapí. Ne vše je ovšem na nové desce tak povedené a mohou za to už zmiňované pomalé skladby, kterých je přehršel. Zatímco ty z první půlky desky (třeba "New Morals (Human Race)" s legračním scratchováním a roztomilým žvatláním malého Gabriela) mají čím zaujmout, od poloviny dále už stále častěji narazíte na rozlehlou nudu, kterou prezentují třeba kousky "True Love" nebo "No One But You". Album obsahuje i jeden bonus, čímž se počet skladeb dostal až na patnáctku, což je na popové album zbytečně moc, stačilo vyškrtnou tři písničky a mohl bych chválit ještě o něco víc.

Nové album Kelly Family není ničím, bez čeho byste nemohli žít, ale je nutno uznat, že na pomyslném kvalitativním žebříčku se kapela dostala o několik úrovní nahoru a natočila poměrně povedenou popovou desku, za kterou se nemusí stydět. A jejich fanoušci se nemusí stydět ji poslouchat.