Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Jack White, Lucius, Forum Karlín, Praha, 13.11.2014

Řezavé riffy, překvapující mezihry, poctivé muzikantské srdce. Brilantní Jack White dorazil do Prahy

Vydáno: 14.11.2014 13:57 v sekci Naživo - Jan Trávníček

Zpěvák, multiinstrumentalista, producent, majitel vydavatelství, manžel, otec a příležitostný herec. To jsou jen některé z rolí, které Jack White zastává. Na pódiu karlínského Fora ukázal zejména tu muzikantskou a bouřlivě aplaudující publikum ho nechtělo pustit ze scény. Jaké to celé bylo, se dozvíte uvnitř.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Live: Jack White

místo: Forum Karlín, Praha
datum: 13. listopadu 2014
support: Lucius
zaznělo například: High Ball Stepper, Lazaretto, Hotel Yorba (The White Stripes), Hypocritical Kiss (předčasně ukončeno), Temporary Ground, Cannon (The White Stripes), Dead Leaves And The Dirty Ground (The White Stripes), Just One Drink, Top Yourself (The Raconteurs), Love Interruption, You've Got Her In Your Pocket (The White Stripes), Missing Pieces, You Don't Know What Love Is (You Just Do As You're Told) (The White Stripes), Ball And Biscuit (The White Stripes), Icky Thump (The White Stripes), Steady, As She Goes (The Raconteurs), Fell In Love With A Girl (The White Stripes), I'm Slowly Turning Into You (The White Stripes), Would You Fight For My Love?, That Black Bat Licorice, Seven Nation Army (The White Stripes)

Jack White, Lucius, Forum Karlín, Praha, 13.11.2014
© jackwhite.com
Jack White. Už jen to jméno budí mezi lidmi, jejichž hudební vývoj se nezastavil u Michala Davida, "Pomády" a našich nejposlouchanějších rádií uctivý respekt. Muzikant, který toho během čtyřiadvaceti aktivních let dokázal tolik, co jiní nezvládli za celý život. Zpěvák, který si i přes svůj skřehotavý hlas vysloužil obdiv od svých vzorů, jakými jsou Neil Young či Wanda Jackson, a pak jim sám radil, jak nahrávat dobrá alba. Muž, který spolu s Davem Grohlem, Joshem Hommem a několika dalšími resuscitoval stagnující rock a po nadvládě elektronické hudby a hip hopu mu na přelomu tisíciletí navrátil jeho duši. Právě tento člověk, v jehož srdci bubnuje vášeň pro tu nejsyrovější a co možná nejopravdovější muziku, konečně dorazil i do Prahy.

Nepřijel však sám. Spolu s ním totiž dorazila i předkapela známá pod jménem Lucius a je potřeba říct, že tato pětice měla do nutného zla hodně daleko. Pokud vám jejich název nic neříká, vzpomeňte si na koncert Haim na Rock am Ringu, které podobně jako brooklynská formace staví na harmonickém proplétání ženských hlasů a výrazné rytmické složce, odeberte z nich pop, funk a jednu členku, zbývající duo ostříhejte na Siu a nechte jej poskakovat mezi nástroji a zpívat podle libosti. Výsledek vás nadchne.

Jack White, Lucius, Forum Karlín, Praha, 13.11.2014
© jackwhite.com
Asi není třeba připomínat, že Jack White je staromilec. A na práci devětatřicetiletého otce dvou dětí, který zásadně nevyjíždí na turné delší než dva týdny, aby s nimi neztratil kontakt, je to poznat prakticky neustále. Jedním z projevů je i nechuť ke sledování publika, jež si místo koncertu užívá jeho dokumentování. Proto ještě před samotným začátkem řekl člen jeho týmu divákům, aby tentokrát nechali své přístroje v kapsách. Ti, až na několik nenapravitelných filmařů, poslechli. Škoda že podobně laskavý, ale důrazný tón nezvolili také pořadatelé v nešťastně vedené komunikaci v události na Facebooku. Fanoušci by na dobře míněnou radu jistě reagovali s větším pochopením.

A bavíme-li se o fanoušcích, nelze nezmínit, že atmosféra ve vyprodaném Foru Karlín byla úžasně spiklenecká. Málokdy se stane, aby na koncert dorazili tak vzorně našprtaní posluchači, kteří jsou skutečnými příznivci umělcovy hudby a nejdou se tam jen ukázat a vyfotit si selfíčka. Pro takové obecenstvo musí být radost hrát.

Jestli ale měl radost i samotný Jack White, to jsme se z jeho mluvených projevů nedozvěděli. Jakmile totiž se svou kapelou nastoupil na modře nasvícené pódium, začal se tak koncentrovat na hru, že na nějaké klábosení nebo úsměvy neměl čas. Měl totiž co dělat, aby všechno a všechny uhlídal. Sám prostřídal hned trojici kytar, mimo zpěvu si posunky domlouval s kapelou, co a jak mají hrát, a když si všiml, že v prvních řadách jsou malé holky ušlapávány davem, vytáhl je na pódium a až do konce show je nechal sledovat koncert z jeho boku.

Jack White, Lucius, Forum Karlín, Praha, 13.11.2014
© jackwhite.com
Scéna byla skutečně impozantní. Až na šumící televizi, jež dokreslovala Whiteovu lásku k analogu, byste na ní sice nenašli jedinou obrazovku, ale těch nástrojů, co tam bylo! Bicí, basa, kontrabas, tři kytary, dvoje housle, rozvrzaný klavír, pedálová steel kytara, theremin, mandolína... a to vše jen pro pouhých šest lidí. Těžko z nich vybrat jednoho, který by nad ostatními čněl. White si sestavil vskutku fantastickou sestavu muzikantů, z nichž každý hrál tak, že to bralo dech. Nástroje se pod jejich rukama stávaly zbraněmi, které v krystalicky čistě nazvučeném prostoru dynamicky bobtnaly, jeden po druhém co chvíli explodovaly do dominujících melodií, riffů, rytmů a dlouhých tónů, a přestože se pozornost publika co chvíli přelévala od jednoho instrumentu ke druhému, všechny dohromady vytvářely harmonickou symbiózu, v níž nebyl prostor pro ega, ale jen a pouze pro dobrou hudbu.

Proto bylo vlastně úplně jedno, která skladba právě zněla. Detroitský rodák s momentálním sídlem v Nashvillu čerpal téměř ze všech svých hlavních projektů, a tak došlo jak na nestárnoucí hity od The White Stripes jako "Fell In Love With The Girl", "I'm Slowly Turning Into You" či "You Don't Love What Love Is (You Just Do As You're Told)", tak rozeskákanou "Steady As She Goes" od The Raconteurs, až po ukázky typu "Temporary Ground", "Just One Drink", či "Would You Fight For My Love?" z jeho aktuální nadčasové sbírky "Lazaretto".

Jack White, Lucius, Forum Karlín, Praha, 13.11.2014
© jackwhite.com
Jestli jste ale měli štěstí a zařadil do setlistu i některou z vašich oblíbených skladeb, zatleskat jste mu za to mohli jen zřídka. Téměř celý koncert totiž propojovaly instrumentální mezihry, během nichž White často běhal kolem svých kolegů a rozdával jim instrukce, co bude dál. Proto se i Praha dočkala unikátního seznamu odehraných písniček a to je asi také to jediné, nad čím lze vést spory. Fanoušci určitě ještě dlouho po koncertě budou řešit, proč velký propagátor vinylových desek zahrál tu či onu skladbu a některou jinou vynechal.

Ať už bylo ale vaše vysněné pořadí skladeb jakékoliv, asi se shodneme, že podstatné nebylo CO, ale JAK to White a jeho kapela zahráli. Ať už držitel osmi cen Grammy proháněl svého Fendera efekty nebo jej nechával skřípat, bouřit a ze zhrublých, alternativně rockových riffů svou hudbu přeléval do bluesovějšího a countryovějšího pojetí, to skutečně podstatné bylo, že jste ze společné souhry všech muzikantů na pódiu cítili to stěží popsatelné rockové kouzlo, které burcovalo vaše smysly, promlouvalo k vám a vyzývalo vás k aktivitě. Říkejte si tomu třeba srdce, čiré muzikantství, esence rock 'n' rollu nebo jak chcete, ale bylo to tam. A když se ještě frontman posadil za klavír a během hry na něj zpíval a doprovázel se i na kytaru visící mu kolem krku, nezbývalo než nad jeho uměním naprázdno polknout. Závěrečný sborový zpěv při "Seven Nation Army" už snad ani zmiňovat netřeba.

Zaznít by ale mělo, že je třeba nazývat věci pravými jmény. A jsou muzikanti, o jejichž kvalitách se nediskutuje. Jack White je génius. Žijící legenda, u níž stěží rozlišíte, zda si svůj umělecký vrchol prožila před deseti lety, nebo na něj ještě čeká. A je to také člověk, díky němuž nám budoucí generace budou závidět, že jsme žili v jeho době. Je tedy jen na nás, zda si toho všimneme včas a doceníme jej dříve než po jeho smrti.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • zvuk (Hank, 14.11.2014 14:09) Reagovat

    Obdivuju, ze nekdo dokaze slyset, co JW hral. Na plose byl tak otresny zvuk, ze mi to zustalo utajeno.

    • Re: zvuk (blixa, 14.11.2014 15:52) Reagovat

      To nevím kde si stál, já uprostřed a zvuk byl super.

      • Re: zvuk (Hank, 15.11.2014 10:09) Reagovat

        Pred zvukarem

  • JW (Mia, 14.11.2014 14:31) Reagovat

    Ohromny hudobny skvost, neopisatelny zazitok.

  • Krystalicky čistý zvuk? Tak pod pódiem tedy roz... (Fomas, 14.11.2014 14:39) Reagovat

    Krystalicky čistý zvuk? Tak pod pódiem tedy rozhodně ne. Vím, že tam to bývá vždy nejhorší, ale třeba na NIN byl na stejném místě zvuk mnohem lepší. Pro mě celkově koncert trochu zklamání. Je mi celkem fuk, že nezahrál to či ono, ale mohl toho zahrát trochu víc v kuse. Jsem vždy rád, když to na koncertě nezní jako když poslouchám doma desku, ale tohle bylo totálně rozsekaný na kusy a pro mě osobně jen těch pár písní, které byly jakž takž pohromadě, ukazovalo, jak to mohlo být skvělé celé.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Brutal Assault - 4. den, Pevnost Josefov, Jaroměř, 10.8.2019
Naživo: Čtvrtý den Brutal Assaultu aneb Jak se v bahně utopil masomlýnek Čtvrtý den Brutal Assaultu vypadal při pohledu z okna slibně. Modrá obloha, mráčky, příjemný větřík. Jenže s polednem se zatáhlo a spustil se liják hodný biblické potopy světa. Pevnost Josefov tak od půlky odpoledne připomínala... čtěte zde
Vydáno: 17.08.2019 09:00 v sekci Naživo
0
Brutal Assault - 3. den, Pevnost Josefov, Jaroměř, 9.8.2019
Naživo: Třetí den ovládli Brutal Assault legendy a šamani Třetí den bývá na Brutalu (a obecně jakémkoliv festivalu) nejnáročnější minimálně po fyzické stránce. Letošek nebyl jiný, navíc se páteční program hemžil kvalitními jmény až dlouho do noci. Alespoň počasí spolupracovalo a... čtěte zde
Vydáno: 16.08.2019 17:21 v sekci Naživo
2
Ariana Grande vás s běžnými taškami ani peněženkami na koncert nepustí. Ráda vám ale prodá svoje
Na okraj: Ariana Grande vás s běžnými taškami ani peněženkami na koncert nepustí. Ráda vám ale prodá svoje Úspěch alb "sweetener" a "thank u, next", vydaných jen s půlroční mezerou, katapultoval Arianu Grande na vrchol. Její zářijový koncert v Praze je proto velmi očekávanou záležitostí, vždyť málokterá popová hvězda teď září... čtěte zde
Vydáno: 16.08.2019 11:00 v sekci Publicistika | Na okraj
7
Sziget festival, Den 7, Óbudai island, Budapešť, Maďarsko, 13.8.2019
Naživo: Strhující finiš. Foo Fighters s Twenty One Pilots na Szigetu poroučeli ohni, větru i vodě A je to za námi. Sedmadvacátý ročník pátého největšího festivalu na světě letos (ať už kompletně nebo jen na jeden den) navštívilo přes 530 000 návštěvníků a jejich srdce na Ostrově svobody byla plná radosti. Povedlo se skoro... čtěte zde
Vydáno: 15.08.2019 23:28 v sekci Naživo
0
Pohled do českých hitparád - 31. týden 2019
Česká rádia nespí, poprvé je dobyl Martin Garrix s "No Sleep". Ed Sheeran dovršuje albový hattrick Ed Sheeran potvrzuje své výjimečné postavení na současné scéně a s deskou "No. 6 Collaborations Project" kraluje českému albovému žebříčku i potřetí. O něco živěji je v rádiích, kde se novým číslem jedna stala píseň "No... čtěte zde
Vydáno: 14.08.2019 15:58 v sekci Novinky | České hitparády
31
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: The Raconteurs se na "Help Us Stranger" vracejí s přímočarým rock 'n' rollem (01.07.2019 00:00)
- Návrat The Raconteurs v červnu zpečetí deska "Help Us Stranger" (03.04.2019 16:01)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (30-21) (28.01.2019 16:05)
- Recenze: Jack White je na "Boarding House Reach" vyšinutý génius (28.03.2018 09:30)
- Nové desky 12/2018 - od Jacka Whitea přes Barboru Polákovou po Kurta Ellinga (26.03.2018 00:35)
- Jack White zakázal fanouškům používat na koncertech mobily (29.01.2018 16:54)
- Jack White vydá své nové album "Boarding House Reach" v březnu (16.01.2018 16:21)
- Video: Jack White potvrzuje novou desku hned dvěma skladbami (12.01.2018 08:42)
- Top 10: Deset očekávaných zahraničních desek roku 2018 (11.01.2018 12:31)
- Jack White ohlašuje novou desku psychedelickou koláží (13.12.2017 17:16)

ALBUM TÝDNE 32/2019

Charlie Cunningham
Permanent Way

V soukromí je tento týpek spíše tichý a plachý, na koncertech však v plné míře předvádí své emoce z příběhů, které ve svých skladbách vypráví. Jeho druhé album "Permanent Way" je nečekaně velký grower, který má ten dar vás zcela pohltit. S každým poslechem Cunninghamovi čím dál více věříte vše, co do něj vložil.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 18.08.
Metallica (USA) (Letiště Letňany, Praha)
Út 20.08.
Billie Eilish (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 22.08.
Paul Kalkbrenner (DE) (Žluté lázně, Praha)
So 24.08.
JMSN (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 27.08.
Hozier (IRL) (Forum Karlín, Praha)
Út 03.09.
Helmet (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
St 04.09.
Ariana Grande (USA) (O2 Arena, Praha)
Čt 05.09.
Zebrahead (USA) (MeetFactory, Praha)
Čt 05.09.
Courtney Barnett (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 09.09.
Cassia (UK) (Cross Club, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga The Cure Kryštof Sia Rihanna Adele Coldplay Madonna Ewa Farna Beyoncé AC/DC Linkin Park Ed Sheeran Rammstein Britney Spears Avicii Taylor Swift Kylie Minogue Aneta Langerová Zaz
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver