Po dvou letech předvedla Zaz na červencových Colours of Ostrava opět skvělý výkon a mohla si připsat další úspěch v Česku, který její zdejší popularitu jen posílil. Nicméně festivalová zastávka nebyla letošním posledním zpěvaččiným vystoupením u nás. Tento rok nás totiž obdaří svým bezprostředním šarmem a neotřelým hlasem ještě dvakrát, a to již brzy - na konci listopadu v pražském Foru Karlín a o pár dní později v brněnské hale Vodova.

Čekání na novinku odkazující ke krásám francouzské metropole se vyplatilo. Album totiž není pouze další soubor písní, kde si vychutnáte melodickou invenci Zaz, její nepřekonatelnou originalitu, intonační přesnost, nakřáplý hlas a hudební um její kapely. Je výjimečné v tom, že všechny na něm umístěné kousky jsou profláknuté klasiky. Zaz si s nimi poradila s přehledem, jistými interpretačními výkony potvrzuje svou osobitost a zároveň vyjadřuje respekt ke svým pěveckým předchůdcům. Přestože totiž nahrávka obsahuje převzaté písně, v žádné z nich se nezapře gipsy-jazz, kterým je její styl často označován.

Deska vznikla ve spolupráci s Quincy Jonesem, americkým dirigentem, skladatelem a producentem, který asistoval například Michaelu Jacksonovi na jeho nejprodávanějším albu "Thriller". Příjemně se poslouchá, ať už ho přehráváte večer v pohodlí domova, v metru nebo třeba v zaměstnání jako kulisu během pracovně náročného dne. Zaz i album "Paris" mají tu krásnou vlastnost, že vás naplní optimismem a energií.

Do třicátých let minulého století vás svižnou jazzovou kytarou a střídajícími se sóly klarinetu a trubky vtáhne hned úvodní "Paris sera toujour Paris". Ani tady vás Isabelle Geffroy, jak se vlastním jménem interpretka jmenuje, nepřipraví o hravá, s lehkostí zpívaná sóla, kterými je protkán celý materiál. Jednotlivé písničky jsou proto bohatší o zajímavé doplňky.

"A Paris" pro změnu vyniká tím, že si v ní Zaz vystačí bez jediného nástroje: její hlas je zde podbarvený basovými i tenorovými vokály, a když se do písně zaposloucháte, instrumentální doprovod nepostrádáte ani v nejmenším. Sametové intonačně sladěné hlasy dávají dohromady krásný přirozeně plynoucí celek. Proti ní stojí v kontrastu "Champs Elysée", původně nazpívaná Joem Dassi, která je oproti "A Paris" hraná ve velkém stylu celým orchestrem a Zaz tady pořádně šlápla na pedál.

Je zajímavé, jak si zpěvačka poradila s písní "Sous le ciel de Paris" původně interpretovanou Edith Piaf. Navzdory optimistickému textu má totiž originál temnější náladu a rozvláčnější tempo. Zato z recenzované verze vyzařuje hřejivější podtext, jenž je dán nejen již zmíněným vitálním charakterem zpěvačky, ale rychlejším tempem, spíše jižanským rytmem a celou aranží. Harmonika, která je pro Paříž a Francii tak typická, nechybí ani v této předělávce.

A duety? "J´aime Paris", natočená s Nikki Yanofsky, vás nadchne souzněním obou ženských hlasů, "La romance de Paris" s Thomasem Dustroncem zase svou poetičností a energií a "J´aime Paris au mois de mai" s Charlesem Aznavourem se s vámi mazlí od začátku do konce. Zaujme především rozdílnost obou hlasů, které se skvěle doplňují. Živelný vokál Zaz ve vás rozproudí oheň a Charles vás zas jemně zchladí. Nejeden milovník jazzové hudby bude touto swingovou sprškou potěšen.

S albem "Paris" vás čeká výlet v čase i prostoru. Jako když prosvištíte stylovou kavárnou a přímo před sebou máte všechny ty elegantně a ležérně oblečené Pařížanky a pokuřující pány v obleku, co čtou ranní noviny. Některé pasáže vás zase zanesou do ulic plných mileneckých párů nebo drsných ženštin, jejichž hlasité lamentování nad jejich muži je slyšet pár bloků daleko. Dá se tak říci, že "Paris" ukazuje Zaz z hlediska aranží, repertoáru, spolupracujících hudebníků a vokálních dovedností v novém světle. Je proto důkazem, že i coververze mohou nadchnout.