Věra Špinarová, zpěvačka výrazných hlasových kvalit, zůstala celý život věrná rodné Ostravě. Kdekdo tomu dává na vrub, že Špinarová nedosáhla ve své pěvecké kariéře více, než opravdu dosáhla. Není hvězdou bulvárů, což zajisté nevadí ani jí ani jejím příznivcům. Nedávné výběrové album Špinarové "Největší hity" zaznamenalo velmi slušný komerční ohlas a získalo status platinové desky. Zatím poslední řadovka s názvem "Za vše můžu já" vyšla loni u Fischer Entertainment (!), ale my jsme si laserovým paprskem posvítili na šest let staré album "Když se láskám stýská" s blýskavou přelepkou "Zlatá edice za dobrou cenu".

Někdy počátkem roku 2001 jsem viděl Věru Špinarovou zpívat v ostravském klubu Parník a svůj dobrý pocit z koncertu jsem poté neopomněl zdůraznit v následné recenzi na MusicServeru. Nezmiňuji se o tom náhodou, protože právě na srovnání živé prezentace a studiové nahrávky bych rád vyjádřil svůj dojem z alba "Když se láskám stýská". Pódiový výkon Špinarové, založený na mocném a ostrém hlase, z něhož v nejsilnějších momentech běhá mráz po zádech, je totiž jiný než recenzovaný záznam ze studia Citron. Jako kdyby byl zchlazen, aby příliš nepálil, temperament byl svázán, rockovou přímočarost vystřídala popíková unylost. Asi to nebude jen vinou samotné zpěvačky. Jakkoli se v době vydání o písňovém materiálu (hudba Lešek Wronka, texty Petr Šiška) vyjadřovala, že "je to prostě bomba", nesdílím bohužel stejný názor. Není to vyloženě špatné, ale velmi průměrné. Problém vidím i ve sterilnosti té hudby - ta tam je živelnost a jiskra, která by vyvolala detonaci. Místo pestrého, hybného doprovodu, je zde ospalá studiová kapela a unylé sbory. Zvuk alba je plochý a neměnný po celou dobu desky, nezachrání to občasný saxofon nebo nedejbože kytarové sólo. Je mi líto.

K lepším momentům patří třeba písně "Kde jsou" nebo titulní "Když se láskám stýská". Osobně těžko vydýchávám závěrečnou ukolébavku "Travis" nebo skladby "Každý má svou Kláru" a "Monte Carlo" ("...tak naber směr řek krupiér / volá tě Monte Carlo / sázej a prohrej nebo ber / svět vyšších sfér / volá tě Monte Carlo / kolotoč věčných premiér..."), ale proti gustu žádný dišputát - pro milovníky nováckých estrád jak dělané.

Obecně ale jen zopakuji svůj celkový pocit z alba - Věra Špinarová, ta žena s hlasem jak řemen, je zde svázaná a písně zdaleka nejsou tak nakopnuté, jak by měly být. Někde to tam je schované, ale nepodařilo se to dostat ven. Škoda.