Bryan Adams nepatří zrovna k interpretům, kteří by často přebírali skladby od ostatních. Vlastně budete mít dost problémů najít v jeho diskografii písničky, pod kterými by nebyl podepsaný coby autor. Není tedy divu, že ve chvíli, kdy pro svoji novinku "Track Of My Years" vybral deset písniček, které ho z hudební historie nejvíce oslovily a ovlivnily, a nahrál je po svém, je to vlastně pro jeho fanoušky velký svátek. Do výběru se dostaly například hity The Beatles, Raye Charlese, The Manhattans, Boba Dylana, Chucka Berryho, Creedence Clearwater Revival nebo The Beach Boys.

Pohled na jednotlivé coververze se pochopitelně hodně liší v závislosti na tom, jaký má člověk vztah k původním písničkám a interpretům. Nicméně vzhledem k tomu, že je z alba cítit jednoznačná snaha nahrát je po svém, ale přitom zachovat jejich původní atmosféru a myšlenku, nebude s nimi mít většina posluchačů velký problém. Na druhou stranu, pokud vám náhodou již nyní leze na nervy "I Can't Stop Loving You" Raye Charlese nebo jiná z písniček, pak Adamsova verze na tom nejspíš nic nezmění.

Na "Track Of My Years" nenajdete žádnou špatnou coververzi, nejhůře takové ty normální jako zmíněnou "I Can't Stop Loving You", "Kiss And Say Goodbye" od The Manhattans nebo "Never My Love" od The Association. Pak je tu ale řada skladeb, které se velmi povedly, například hned úvodní "Any Time All" od The Beatles, kde Adams skoro až puristicky zanechává zvuk hlavní kytarové linky, ale osvěžuje ji svým chraplákem. Výborná je i Dylanova "Lay Lady Lay" s táhlými kytarovými tóny takřka imitující dobro. Po ní navíc následuje "Rock And Roll Music", kterou Adams vlastně jen přezpíval a nahrál dle originálu včetně rytmiky piána. Proč ji taky měnit, když verze Chucka Berryho je dokonalá.

Menšími úpravami naopak prošla "Down On The Corner", která má v jeho podání bluesovější a jiskrnější zvuk, což jí velmi prospělo. Jestli nějaká písnička v Adamsových rukou vysloveně rozkvetla, pak to je "Sunny". Po těch létech, kdy nám ji cpali ve verzi od Boney M, případně v podání Cher, ji Adamsovo muzikantské podání opět dělá poslouchatelnou. Asi nejrozporuplnější bude pro většinu předělávka "God Only Knows" The Beach Boys. V ní totiž opustil kytaru a nahrál ji ve velmi intimní, až nostalgické verzi pouze s piánem. Jeho verze tak sice ztratila něco z původní hravosti, avšak i ona melancholie má své kouzlo. Osobně se mi líbí, ovšem u ní se dá předpokládat velká polarita názorů.

Vedle deseti coververzí na albu najdete i jednu novou Adamsovu písničku "She Knows Me". Složil ji se svým dlouholetým spolupracovníkem Jimem Vallancem a docela hezky zapadá mezi ostatní songy. Není to sice hit na první poslech, ale už při třetím se hezky zaryje do hlavy. Vysloveně v ní potěší krátká kytarová sekvence á la Van Halen.

Když posloucháte "Track Of My Years" Bryana Adamse, uvědomíte si, že tohle album je především nahrávkou pro něj samotného, kterou se rozhodl naservírovat svým fanouškům. Nesnaží se v ní nějak experimentovat a naopak většinu písniček nahrál tak, že je poznat, že se mu líbily už v jejich původních verzích. Pouze je upravil vstříc své šestistrunce a svému charakteristickém chrapláku. To bohatě stačilo k určitému osvěžení a výsledkem je velmi dobrá deska, kterou si rádi pustíte vlastně kdykoli.