Karbaníci jsou různí. Někteří se odívají do svršků s motivy kár a kulí, jiní s paklíkem karet usínají a ve snu tahají trumfy z rukávů. A pak jsou tací, kteří hazard promítnou do názvu hudební skupiny. Třeba jako Prohrála v kartách, které nedávno vyšlo debutové album "Žádný čáry z nebe" (recenzi najdete tady). Proč ona? Když jsem se dvěma z nich seděl jednou dopoledne v kavárně na Újezdě, nemohl jsem se na jméno nezeptat. Bohužel, ani zpěvák a kytarista Filip Horáček (FH), ani baskytarista Posel (PO) mi nebyli schopni odpovědět. Prý se už nepamatují...

Kterak se přišlo na název Prohrála v kartách?

FH: To je zajímavá otázka! (smích) Já si na to musím něco vymyslet, protože my si to nepamatujeme. (smích) To bylo kdysi ve Vršovicích u kamaráda Petra Zavadila, kterej nám taky napsal nějaký texty, a bylo to určitě k ránu, ale my jsme si pamatovali jenom to jméno.

Já se ptám, aby bylo jasno, jestli se v tom má hledat nějaký hlubší smysl.

FH: My jsme si řekli, že musíme vymyslet nějaký jednoduchý název. Nejlíp jedno slovo. Chtěli jsme krátký, podstatný jméno, ale jak z toho vzniklo Prohrála v kartách, to netuším.

A název desky "Žádný čáry z nebe"?

FH: Co myslíš? (smích) Já bych to neprozrazoval, nechal bych na lidech, ať si v tom najde každý to svý. Ale není to jen tak! (smích)

Do kdy se datují počátky skupiny?

FH: Já myslím, že jsem to začal dávat dohromady já, když skončily Stalinovy oběti. To byla moje kapela předtím, kdysi dávno. Ta se rozpadla tak v roce devadesát tři. Potom jsem několik let dával s různejma lidma dohromady kapelu, všelijak jsme něco vymýšleli, až pak přišel bubeník Pavel Skala, zdatný organizátor, a tomu se to podařilo dotáhnout do konce. A tím vlastně vznikla Prohrála v kartách.

Nemáte nějaké nové informace o vašem ztraceném členovi - hráči na banjo?

FH: Ne. Toho tenkrát přivedl Pavel Skala, že je to hráč z country a on byl dost divokej. Vždycky si na koncert přinesl flašku ferneta, kterou vypil, ještě než se začalo, a pak během těch dvou tří koncertů, které s náma odehrál, se prodral až k mikrofonu a v podstatě odehrál celej koncert sólo na banjo. Takhle to bylo asi třikrát a pak nějak zmizel. Neměl telefon, nedalo se mu zavolat. Ani jeho jméno jsme nevěděli. Tři roky už se neukázal. Ale pořád je členem kapely. (smích)

Dobrá, tolik k počátkům, minulosti. A co současnost skupiny?

FH: Já myslím, že se složení konečně ustálilo. No a kam bysme chtěli kapelu směřovat?
PO: V létě pojedeme skoro všechny festivaly. Brod, Benátskou noc... Snad kromě Trutnova, kterej ještě není vyjasněnej.

Na koncertě působíte mnohem tvrdším (hudebně) dojmem. Byl záměr natočit desku, která je výrazně klidnější a pohodovější?

FH: Částečně to záměr byl. V tom smyslu, že jsme si řekli, že by nás ani nebavilo přenášet tam to hraní na živo. Technicky by to ani problém nebyl, spíš jde o to přenést tam tu živou energii. My jsme si rovnou řekli, že to úplně nechceme. Že energii zachovat chceme, což se snad částečně povedlo, a zároveň nás fascinovaly možnosti studia. Že si můžeme nahrát tolik a tolik nástrojů.
PO: Chtěli jsme tam dostat taky všechno, co na těch koncertech není.
FH: Taky jde o to, že kapela byla původně myšlená, aby v ní bylo co nejvíc lidí a nástrojů, což se později ukázalo jako zcela nereálný. Nešlo dostat patnáct lidí v jednu chvíli na jedno pódium, navíc v Praze. (smích) A tím studiem se nám konečně otevřela možnost dostat tam další nástroje.

Ovlivnil hodně výslednou podobu alba Honza Šmejkal, který vám desku nejen produkoval, ale nahrál na ní také veškerou elektroniku?

FH: Myslím, že hodně. My jsme před deskou dlouho sháněli člověka, který by dokázal pomoct. Některý z nás sice zkušenosti ze studia mají, ale nijak rozsáhlý. Potřebovali jsme prostě člověka, který ví, jaký čudlík má zmáčknout, aby to udělalo to a to. My jsme mu řekli naši představu a on z toho dokázal vytáhnout, co bylo dobrý.
PO: A přitom se mu podařilo zachovat charakter kapely jako takové.

Pokusíte se elektroniku, jíž je možno slyšet na desce, prezentovat i při koncertech?

FH: Tohle ještě není dořešený. Začneme bez toho, písničky byly beztak dělaný bez toho. Ale teď, když zkoušíme na křest, mi některé přijdou hodně ochuzené. Rozhodně se nad tím budeme ještě zamýšlet. Zase na druhou stranu klávesista si koupil šílený starý klávesy, dělají hodně zvláštní zvuky, a ty na desce nejsou a na koncertech určitě budou.

Křest desky bude kdy?

FH: Křest je 24. května v Malostranský besedě.

V písničce "Kachna" s tebou, Filipe, zpívá Anna K., které jsi mimochodem složil text k hitu "Nebe". Mám pocit, že se to k vaší hudbě docela hodí. Neuvažovali jste, že byste zkusili víc využívat ženských vokálů?

FH: Přemýšleli jsme o tom, ale tlačil nás čas a peníze, takže jsme si nemohli dovolit všechno, co bysme chtěli. Hlavní rozhodnutí ale bylo v tom, že jsme si řekli, že to nechceme úplně přeplácat hostama. Proto jsme od toho ustoupili. Jo, a taky možná budeme muset natočit novou desku, tak abychom si všechno nevystříleli tady. (smích)

Také jste nedávno natáčeli klip se "samotářem" Miki Křenem.

FH: Klip už je dotočenej, ale zatím ho není moc kde pouštět. Ale je moc dobrej. (smích)

Nenapadlo vás, když jste připravovali desku, že byste ji např. obohatili o multimediální stopu - fotky, bio, klip apod.?

FH: Zatím jsme o tom nepřemýšleli. Klip jsme neměli natočenej a především jsme se snažili, aby ta deska mohla být co nejlevnější. Co nám přišlo, že není nutný, jsme tam nedali.

Proč jste na desku nezařadili některou z vašich coververzí pohádkových písniček? Chtěli jste zachovat čistě autorský materiál, nebo jste opravdu nechtěli přijít hned na debutu s megahitem?

FH: Pravda je oboje. My jsme ty písničky hráli vždycky jako součást koncertů, jako díl toho živého kabaretu, ale nemyslím si, že by to mělo být na desce. Je to koncertní věc. Ale třeba za deset let vydáme album coververzí, který jsme kdy udělali. (smích)

Jakou jste chtěli, aby měla deska atmosféru?

FH: Aby byla veselá.
PO: Veselá, odlehčená, dobrá na večírky.

Jak nazýváte vy sami váš hudební styl? Pseudopunk, kavárenský punk?

FH: Já se tomu snažím vyhýbat. Radši to nepojmenovávám.
PO: My se teď dostáváme do stádia, které je nám nejblíže, protože si říkáme taneční orchestr.

Jak vznikají u PVK písničky?

FH: Bohužel, písničky píšu já, protože ostatní jsou líný jako prasata.
PO: Cesta je taková, že Filip nám vždycky přinese na kazetě tři akordy, hrubou písničku, kterou by fakt mohl hrát na Karlově mostě. A pak se debatuje, co z toho vlastně bude. Jestli country, punk...
FH: My jsme vlastně písničkoví designéři.
PO: Písničkový designér je hezkej výraz. No a to se nějak převalí, každý k tomu něco dá a přidají se texty.

Vaše deska je obecně hodně uvolněná, veselá, pohodová. Na konci obalu je zmínka, kterou jakoby shrnujete její politické poslání - "poblít komunisty, fašisty, rasisty a teroristy". Co vy a politika?

FH: Volná mi není, ale rozčiluje mě. Dnešní doba je tak rychlá, že nejde moc psát politický texty. Zvlášť u českých kapel mi to přijde většinou dost prvoplánový. Navíc to třeba za tři měsíce už ani neplatí. Ta naše zmínka říká vše a není nutné psát politické texty.

Vystoupili byste na mítinku politické strany?

PO: Myslím, že můžu říct za všechny, že ne.
FH: Ledaže by tady byla taková strana jako v Itálii, za kterou kandidovala Ciciollina. (smích)

Vy jste známí i skrze štědrovečerní punkové party v Besedě...

FH: To je hezká tradice.
PO: Půlnoční jsou vlastně každý rok stejné - výborná atmosféra a tak.
FH: To vzniklo tak, že kluci neměli kam jít po večeři. Tak je tohle napadlo. První rok nás do Besedy skoro nechtěli vzít, museli jsme si sehnat vlastního barmana. Nakonec to ale dopadlo skvěle, bylo narváno, všechno se vypilo. A byla z toho tradice.

Má podle vás budoucnost spojení hudby a internetu?

FH: Já si myslím, že určitě.
PO: Zvlášť tady. Klipy ti televize nepustí, no tak je dáš na web.

Kladete důraz na prezentaci skupiny na internetu?

FH: My jsme naše stránky www.prohrala.cz měli ještě před deskou a smlouvou s B&M Music. Takže rozhodně to nepodceňujeme a chceme je dál rozvíjet.