Nejenom, že nás severské země atakují temnými detektivkami a melancholickými filmy, nabízejí také spoustu hudebních producentů, kteří se vyžívají v temné elektronice. Jedním z takových případů je dánský multiinstrumentalista Anders Trentemøller, který má za sebou nejenom řadu skvělých remixů, ale také tři dlouhohrající nahrávky. Před několika měsíci u nás vystoupil pod širým nebem na Colours of Ostrava a nyní se do České republiky vrátil, tentokrát však zahrál s celou svojí kapelou v pražském klubu Roxy.

Role předkapely se ujali nováčci First Hate, dvojice introvertních muzikantů, kde jeden stál za klávesami a druhý nemotorně poskakoval před mikrofonem a zároveň se svým hlubokým a velmi výrazným přízvukem anglicky zpíval. Tato severská dvojka se svými synthpopovými podklady a melodiemi silně připomínala Depeche Mode. Trentemøller si je zvolil jako předskokany pravděpodobně z toho důvodu, že sám dřív s Depeche Mode koncertoval. Nicméně i přes občasný za uši tahající přízvuk zpěváka a nic moc ozvučení to nebylo zas tak marné vystoupení a skupina se dočkala celkem vřelé odezvy od posluchačů.

Od devíti hodin začal hlavní program večera, kdy na pódium nastoupil Trentemøller se svou (opravdu velkou) kapelou. Pódium se zahalilo do tak husté mlhy, že z celé skupiny prosvítaly jen siluety jednotlivých postav. To samozřejmě umocnilo atmosféru, která v klubu jen houstla. Trentemøller po krátkém decentním intru rozjel svůj devadesátiminutový set ve velkém stylu se svižnou skladbou "Still On Fire" z jeho poslední nahrávky "Lost", která vyšla minulý rok. Téměř všechny návštěvníky pražského klubu si tak okamžitě získal na svou stranu. Temná hudba a propracované osvětlení se světelnými efekty spolehlivě dostaly fanoušky do hudebního transu.

Výrazné bicí a kytary umocňovaly prožitek z živé show. Otázkou sice je, co všechno bylo skutečně hrané a co už bylo předehrané, avšak i přesto byla pódiová show pro fanoušky strhující. Setlist se od toho, který bylo možné slyšet na Colours of Ostrava výrazně nelišil, zazněly skladby ze všech Andersových desek, převažovaly samozřejmě ty z posledního alba "Lost". Nechyběly hity jako "Trails", "Never Stop Running" či "Silver Surfer, Ghost Rider Go!!!". Co se ovšem výrazně lišilo z festivalového vystoupení, bylo ozvučení. Na pódiu pod širým nebem v Ostravě vynikl každý nástroj, v Roxy se bohužel zvuky jednotlivých nástrojů slévaly do sebe. Výsledek tak za moc nestál, což je škoda, protože Trentemøllerova hudba je velmi pestrá, a právě na to klade veliký důraz.

Devadesátiminutové vystoupení bylo možná krapet přestřelené a drobné zkrácení stopáže by nevadilo, každopádně nenastal žádný vyloženě nudný moment, během kterého by Trentemøller a celá jeho kapela polevili. Když přivřeme oči nad nepříliš vydařeným ozvučením, čtvrteční koncert se Andersovi a celé jeho partě opravdu povedl.