Předkoncertní ohlédnutí za diskografií, módou a příšerkami

Lady Gaga je hudebnice. Proto dejte všechny excesy stranou - pořád tu jde hlavně a především o hudbu. Není lehké si to přiznat, ale i když její desky mívají slabší místa, celkově vzato se tu bavíme o umělkyni, která zatím, co se hlavního zdroje její obživy týče, nijak výrazně neklopýtla. Pokud se už chystáte naťukat komentář, že poslední deska "ARTPOP" není žádné prodejní terno, tak si rychle vzpomeňte na to, že žijete v době, kdy se nelegálně stahovat naučil i šimpanz.

Tento článek berte jako shrnutí nejdůležitější hudebních mezníků zpěvaččiny kariéry, a protože musicserver rozšiřuje obzory, lehce se dotkneme i tématu módy a dočkáte se i psychologické chvilky: rozebereme si vztah Gagy k fanouškům. A abychom vás dostatečně přesvědčili o tom, že na její koncert se opravdu vyplatí jít, připravujeme pro vás recenzi alba "Cheek To Cheek", které natočila společně s jazzmanem Tony Bennettem, a žebříček jejích nejlepších klipů.

Germanottovic andílek

Mnozí sóloví interpreti začínali v kapelách, kde nasbírali cenné zkušenosti do své další kariéry. Dnes už třeba málokdo ví, že Madonna hrála ve svých začátcích na bicí v newyorské poprockové skupině Breakfast Club, Britney Spears začínala v dívčí skupině Innosense a Björk (do zrození Lady Gaga patrně největší hudební exot - v dobrém slova smyslu) se pořádně proslavila, až když vyšla z kapely Sugarcubes.

A tak i Gaga věděla, že na všechno sama nestačí: během studentských let proto pobývala jako sólová zpěvačka a klavíristka ve skupinách Mackin Pulsifer a The Stefani Germanotta Band. Zvukový záznam nějaké z nahrávek první formace není dostupný (možná leží někde na dně šuplíku - ano, i Gaga je stydlivá), EP "Red And Blue" (existuje i jeho demo nazvané "Words") té druhé ale ve všemocných prostorách internetu své místo našlo. Pochopitelně se nejedná o nahrávku století, ale ukazuje extravagantní hudebnici z úplně jiné, poklidnější strany. Tehdy také ještě neměla tak vykouřený hlas, ale to už je záležitost vkusu. Taková "No Floods" by se v moderním kabátku určitě hodila jako příjemné zklidnění rozdivočeného vystoupení, co říkáte?

Ledy se lámou...

Pak přišel osudový rok 2006 a život Stefani se obrátil vzhůru nohama, naštěstí jenom k lepšímu. Do životní cesty jí vstoupil jistý Rob Fusari, producent a také vynálezce pseudonymu, nad kterým mnozí zpočátku ohrnovali nos, aby se pak nestačili divit, jak to nějaká gaga myslí s hudbou zatraceně vážně. Pracovní poměr se přenesl do citů, ale to už bychom s tímto článkem zabředli do vod bulváru. Důležité je, že Fusari pomohl Stefani otevřít se, pochopit, v čem je dobrá, navedl ji na správnou cestu a přesvědčil ji, že má obrovský talent, a proto také všechny předpoklady k úspěchu.

Ale něco se někde porouchalo. Nebo možná nenadešel ten správný čas. Fusari a Germanotta posílali svůj špinavý newyorský elektropop do všech koutů, dokonce stihli podepsat smlouvu s vydavatelstvím Antonia L.A. Reida, Def Jam. Gaga se tam však neudržela příliš dlouho - po třech měsících s ní Def Jam ukončil spolupráci a frustrovaná zpěvačka se znovu ocitla, obrazně řečeno, na ulici hudebního šoubyznysu. Pocity z této demotivující události popsala o několik let starší a zkušenější muzikantka v písni "Marry The Night". Z elektropopového období se dochovala skladba "Retro Physical", vynikající popový underground plný zajímavých pazvuků a syrovosti.

Zkažení hodné Štefky

Každý ví, že aby se něco podařilo, musí se taky předtím něco pořádně podělat. Toť podivný zákon přírody. Stefani Germanotta stála před výběrem: buď se vrátí do školy (s otcem se předtím domluvila, že jestliže se jí nepodaří v hudbě prorazit, vrátí se do Tisch School Of The Arts), nebo si půjde samostatně vydělávat (čti dělat, co chce). Vybrala si tu druhou variantu, která se zdála být více přínosnější a srandovnější než tvrdnutí v lavici. S Fusarim se rozešla a stala se nespoutanou go-go tanečnicí. To tatínek ještě skousnul (i když často na sobě měla jen obdobu fíkového listu), ale doopravdy se rozlítil, až když zjistil, že si jeho dcerka zahrává s drogami. Poslušné katolické děvče ze sebe zkrátka vydávalo všechno, co dlouhá léta tlačilo uvnitř sebe. Ke zkažení Lady Gaga přispěla i rozverná umělkyně Lady Starlight - ty dvě na pódiu dělaly všemožné prasárny, ale také si padly skvěle do noty hudebně. Obě milovaly muziku sedmdesátých let a vkus Stefani se postupně vydestiloval do inspirace glam rockem. David Bowie nebo Queen - to byli její noví hrdinové.

Fusari sice už nebyl jejím partnerem, ale hluboce věřil v úspěch ambiciózní zpěvačky. Proto si pohrál s jejich staršími demo nahrávkami a poslal je svému kamarádovi Vincentu Herbertovi ze Streamline Records (spadající pod Interscope). Stefani sice nepodepsala smlouvu na nahrání desky, ale dostala unikátní příležitost stát se skladatelkou pro už etablované hudebníky.

Jedna z dalších písní, kterou společně Fusari a Gaga napsali, se jmenuje "Disco Heaven" a nabízí opět velmi ojedinělý poslech úplně jiné Lady G, než jakou známe dnes. Těžko říci, jestli se k tomuto disco stylu někdy vrátí. Bylo by to fajn, moc fajn.

Sláva! "The Fame"!

Recenze

Fusariho aktivita se vyplatila - zatímco Gaga bořila newyorské bary svou hudbou a tancem, zvěsti o ní se donesly až k producentovi jménem Red One. Ten si se zpěvačkou hned padl do noty, pojila je stejná láska k popu. První výsledek jejich spolupráce se dostavil už brzy: byla to píseň "Boys Boys Boys" a brzy následovaly další pecky, které se všechny objevily na debutovém albu "The Fame". Vyšlo 19. srpna 2008.

Song "Just Dance" a jeho slavný klávesový podklad vymyslel Red One v letadle, základní ideu písně měla ale Gaga hotovou už předtím. Pak už jen skladbu přikrášlil Akon, který ve Stefani vyčmuchal potenciální hvězdu. Pravdou je, že se "Just Dance" navzdory svým nesporným kvalitám a originálním vložkám (sekce "half psychotic, sick hypnotic got my blueprint it's symphonic" je uhrančivá doteď) prosazovalo dosti pomalu - pět měsíců trvalo, než se píseň prodrala na vrchol nejprestižnější americké hitparády. To "Poker Face" si vedlo jinak: kromě toho, že se zvedl zájem o karetní hru, svět dostal novou popovou ikonu, která byla ve všech směrech jiná.

Na desce se výrazně angažoval čtyřlístek skladatelů: Lady Gaga, Rob Fusari, Red One a Martin Kierszenbaum. Posledně uvedený byl šéfem jedné z poboček Interscope, Cherrytree Records, v jejíchž prostorách Gaga v zimě 2009 nahrála EP "The Cherrytree Sessions". Z něho pochází tato krásná předělávka optimisticky laděné "Eh Eh (Nothing Else I Can Say)".

Příšerka všech příšerek

Recenze

S opravdu masivním hitparádovým úspěchem se Lady Gaga poštěstilo až díky reedici debutu, "The Fame Monster" (některými je osmička písniček považována za regulérní EP nebo LP). Pilně na něm pracovala, zatímco objížděla menší kluby a budovala fanouškovskou základnu. A hned první nasazený singl, "Bad Romance", strhl takový povyk, že se o fenoménu Gaga dozvěděly i africké kmeny, které nemají televizi ani rádio. A to byl teprve začátek. Nikdo se nestihl ani pořádně zotavit z "rah-rah-ah-ah-ah-ah, roma-roma-mamaa" a už se nová superhvězda spolčila s Beyoncé a vraždila návštěvníky restaurace v "Telephone". A pak zas skotačila na posteli v "Alejandro", aby vzápětí dojímala anglickou královnu se "Speechless". Během éry "The Fame Monster" rozjela svoji kariéru na plné obrátky a najednou jí byla plná planeta. A ona velmi dobře věděla, že k tomu, aby se v silné konkurenci současného popu udržela na vrcholu, je potřeba mnohem víc než jen skvělá hudba. S velkou starostlivostí se věnovala i svým fanouškům, protože správně předpokládala, že pokud je bude krmit informacemi a neustále vyjadřovat svůj respekt vůči nim, oni ji budou ve všem podporovat. Sice si je pojmenovala jako příšerky a sebe nazvala Matkou všech příšerek, ale tak pevnému vztahu mezi celebritou a příznivci by mohla závidět leckterá jiná hvězda.

Pro všechny, komu už "Bad Romance" dělá vrásky na uších, tu máme původní verzi songu. V něčem je lepší než originál, v něčem horší, ono "oo oo oo oo o ou" (za případný chybný počet "ou" se omlouváme) přesně vprostřed refrénu je ale boží. I když sama Gaga tuto verzi nesnáší, prý jí z ní krvácejí uši.

Jsem se tak narodila... tak se s tím smiřte!

Recenze
Makrorecenze

S druhou plnohodnotnou deskou "Born This Way" dala zpěvačka jasně najevo, že kašle na to, co se od ní očekává. Všichni chtěli další "Poker Face" nebo "Bad Romance", ale ona prohlašovala, že album bude hodně rockové, až metalové, a vůbec bude mít široký stylový záběr. Někteří se nad tím pousmívali, nedokázali si takovou Gagu představit. Jaksi ale zapomněli na to, že ona žije ve vlastním světě, ve kterém se běžné věci proměňují ve věci nevšední, a příliš miluje pop na to, aby na něj zanevřela.

O tom, co se skrývá pod pojmem metalová Gaga, se všichni mohli dozvědět 23. května 2011, kdy hlava s tělem motorky vešla do prodejů. Byl to stále pop, ale silně ovlivněný diametrálně odlišnými směry spojenými dohromady. Kde jinde byste našli čardáš "Americano", moderní synťákovinu "Government Hooker", popovou verzi gospelu "Bloody Mary" (a nikdo dosud neví, jak je možné, že se takový radio-friendly song neobjevil v řadách největších hitů zpěvačky), džu-džu-džu-das hymnu "Judas" s fantastickým videoklipem (jehož smysl nechápou ani hluboce věřící, ale ono je to v podstatě jedno), "Electric Chapel", čerpající z hard-rockových klasik, a konečně "Born This Way", která se sice trochu podobá "Express Yourself" Madonny, ale nalijme si čistého vína - kdo si dneska nepůjčuje?

Album "Born This Way" mělo obrovskou šanci získat Grammy za nejlepší desku roku, nicméně jeho stvořitelku potkala smůla. V témže roce totiž vydala svoji dnes už legendární desku "21" Adele, která celou tehdejší ceremonii v podstatě ovládla. Časopis Rolling Stone pak označil kolekci za jedenáctou nejlepší ženskou nahrávku historie.

Oproti předchozím počinům se skladatelka tentokrát orientovala spíše na politiku a boj se životem, od tématu slávy upustila. Jako vlivná aktivistka se snažila vnést rozumný názor do problematiky menšin - v éře BTW gradovala kauza "Don't ask, don't tell" zakazující americkým vojákům projevovat svoji odlišnou sexuální orientaci a Gaga neopomněla přispět i svým názorem.

Taková odvážná deska se pochopitelně neobešla bez kontroverzí - v Libanonu například zakázali její prodej, neboť prý odporovala morálním zásadám. Tamější Little Monsters si řekli, že takhle teda ne, načež začali novinku ve velkém stahovat z nelegálních zdrojů. Vláda raději ihned distribuci povolila.

K poslechu nabízíme výbornou country verzi titulní písně, která dává znát, že LG se cítí v každém stylu jako doma.

ARTPOP a jazz... co dál?

Recenze
Makrorecenze

Zatímco "The Fame" byla z dnešního pohledu velmi opatrná nahrávka, která se líbila prakticky všem, a "The Fame Monster" lze v podstatě považovat za její pokračování, s příchodem "Born This Way" se svět rozdělil na dvě části: jedna Gagu adorovala, druhá zatracovala. Nebyla to deska stravitelná pro každého, a to ještě nikdo netušil, s čím přijde "ARTPOP". První nasazený singl "Applause" nedával příliš najevo, že by se interpretka posunula do šílených experimentů, jak avizovala dopředu (tvrdila také, že to bude nahrávka tisíciletí - to je o něco větší posun v sebevědomí, neboť před vydáním "Born This Way" skromně řekla, že to bude nahrávka desetiletí). O to větší překvapení přišlo s poslechem desky, jež vlévala do uší výplody vesmírné civilizace (jejíž součástí byli DJ White Shadow, Zedd, David Guetta, Infected Mushroom a pochopitelně královna všech marťanů Gaga) a není jednoduchá na poslech ani po x-tém puštění. Rozpoznat pod hlasitou produkcí melodii dá práci, ale když si zvyknete na složitost počinu, uchvátí vás.

Pokud je nějaká věta, kterou Gaga říká obzvláště ráda, pak je to "Mám ráda svobodu." A to v jakémkoli směru. Proto se s radostí vrhla na společný projekt s jazzovou ikonou Tony Bennettem a natočila s ním desku "Cheek To Cheek", vycházející celosvětově 23. září. Mladší fanoušky nějaký jazz asi nudí, ale pro zralejší publikum je to asi příjemné povyražení do světa klasičtěji laděné Lady Gaga.

Mimochodem, umělkyně prý dá pěstí tomu, kdo jí řekne "lady", slyší jen na "Gaga". Tony Bennett jí lejdy sice říká, ale je asi jediný člověk na světě, který za to pěstí nedostal, a doufejme, že ani nedostane.

Ve videu níže můžete spatřit unikátní záběry dosud neidentifikovaného humanoida, který prokazuje nesporný talent ve vokálních dovednostech.

Podle slov Lady Gagy se tedy ještě máme rozhodně na co těšit. Nikdo neví, s čím přijde. Možná vydá desku plnou žabího kvákání, možná se z ní stane reggae-queen, možná někdy odejde do kláštera a bude skládat hity na varhanech. Za svoji nedlouhou kariéru se jí už ale mnohokrát podařilo dokázat, že výsostné postavení v popu jí patří právem. Nemusí prodávat miliony desek, nemusí dostávat dvacet gramofonků najednou, ale nikdo jí už neřekne, že neumí zpívat nebo skládat písně. Jestli ještě jejím fanouškem nejste, tak počkejte pár let. Ona ví, jak na vás.