Slovenská kapela Gladiator je u nás známá hlavně díky hitu "Pesnička o Medulienke", ale na Slovensku jsou za velké hvězdy. Po pěti řadových deskách se rozhodli vydat výběr hitů s názvem "Single 1994-2002", na který kromě třinácti starších písniček přispěli i čtyřmi novinkami.
Slovenská kapela
Gladiator má dvě tváře. Zatímco první tři alba byly anglicky zpívané a obsahovaly tvrdší hudbu, vezoucí se hlavně na vlně grunge, další dvě desky jsou nazpívané slovensky a neskrývaně popovější. Inu, je sice fajn, když vám občas zahrají klip na MTV, ale velká rádiová rotace a narvané sály jsou určitě mnohem lepší.
Gladiator nedávno podepsali smlouvu s vydavatelstvím Universal (nové album je plánováno už na letošní podzim), a tak se se svým dosavadním domovem BMG rozhodli rozloučit výběrem hitů s titulem "Single 1994-2002".
Sedmnáctipoložkové album jednotlivá alba rozhodně nepředstavuje rovnoměrně, což je ale pochopitelné, když se jedná o výběr hitů. Poslední superúspěšný "Babylon Hotel" je tak zastoupen celými šesti skladbami, "Viem, kde boh spí" třemi, na všechna anglická alba zbyla pouze čtyři místa a zbytek doplňují čtyři novinky. U trojice anglicky zpívaných písniček bych se rád zastavil, protože minimálně "In Your Head" a "Sweet Little Mouse" opravdu zní hodně grungeovsky a na mysl mi přicházejí hlavně
Alice In Chains. Předělávka "Touch Me" od
The Doors je pak snad nejhorší písničkou na desce. Hity ze dvou slovenských desek asi znáte ("Pesnička o Medulienke", "Divoký dážď" či "Láska"), takže se nemá cenu jimi příliš zabývat, kapela prostě umí udělat příjemný poprockový hit, který snese jak koncertní pódium, tak rádiový éter.
Důvodem, proč si asi slovenští (a snad i někteří česští) fanoušci album koupí, je bezpochyby čtveřice nových písniček. Pilotní singl "Do dlaní sme si vryli čaru" je skvělou ukázkou povedené balady se silným rockovým refrénem. Mňam. Ovšem zbylá trojice už tak zajímavá není. "Vlámanie do mňa" je také balada, ale nesrovnatelně slabší, "Mám chuť byť zlý" se nese v trošku rychlejším tempu, ale jde o obyčejný průměr a coververze stoneovské "Satisfaction" je snad špatný vtip. Téměř mi to připadá, jako by kapela záměrně na výběrovku přidala jeden skvělý hit a tři zbytky, aby jim zbyl materiál na nové album u nové firmy.
Výběr hitů
Gladiator je typickým příkladem, kdy kapela vydá best of, ale v podstatě na ni ještě nemá co dát. Jakkoli obsahuje několik vskutku výborných písniček, jiné jsou výrazně slabší a trojice novinek kromě pilotního singlu je slabým odvarem jejich běžné tvorby. Ale více než půlka desky za poslech rozhodně stojí a zbytek neurazí.