Nutno dodat, že mnohem raději než slavení svého věku má ráda kulatá výročí doby, kterou strávila na pódiích. V roce 2010 tak absolvovala turné k padesáti letům pěvecké činnosti. Odehrála pět koncertů, na kterých vystoupila hlavně s mladými hudebníky a netradičními hosty Matějem Ruppertem, Vojtou Dykem, Alešem Brichtou či Pavlem Šporclem. Dokonce už s předstihem spřádá plány na pětapadesáté výročí, které připadne na příští rok.

"Pětapadesátku připomenu v říjnu 2015 dvěma galakoncerty, jeden bude v Mahenově divadle v rodném Brně, druhý v pražské Lucerně. Mými hosty budou skvělí zpěváci Vojta Dyk, Matěj Ruppert, Petr Vondráček, třináctiletý Tomáš Ringel, kapela Wohnout a Karel Gott. Střídavě nás doprovodí Big Band Petra Soviče, moji muzikanti Vít Fiala a Milan Dvořák a skupina Lokomotiva," uvedla pro denik.cz. Plánuje, že k této příležitosti připraví "Box 55", ve kterém bude padesát pět písní, stejný počet fotoobrázků a také receptů. Ale to teprve přijde. Pojďme se podívat, co už má Pilarová za sebou.

Zpěvačka, rodným jménem Eva Bojanovská, se narodila 9. srpna 1939 do období protektorátu Čechy a Morava. Začátky byly krušné, snad proto si už odmalička velmi ráda zpívala. Tíhla i k vážné muzice a opeře, kterou dokonce začala studovat na brněnské JAMU. Brzy ji však zlákali Jirkové Suchý a Šlitr do divadla Semafor, proto studia nedokončila. Měla zkušenosti i s divadlem Rokoko, ale v roce 1964 pochopila, že nejlíp jí přece jen bude v Semaforu. Zahrála si ve filmu "Kdyby tisíc klarinetů" a v té době vydala mnoho hitových singlů, které si oblibu udržují i dnes ("Oliver Twist", "Dotýkat se hvězd", "Ach, ta láska nebeská").

Jak to tak bývá, úspěchy na poli pracovním bývají vykoupeny nezdary v osobním životě. Evu v té době zasáhl jeden opravdu zásadní životní úder - její první manžel Milan Pilar nečekaně emigroval. "To bylo pro mě velké překvapení. Hlavně jsem netušila, co to pro mě bude znamenat. Zůstat s tříměsíčním dítětem sama není legrace," vyprávěla Magazínu DNES. "Nebýt mých rodičů, nevím, jak bych to zvládla. Určitě bych nemohla dál zpívat. V ten moment mi vzali pas, takže pro mě skončily všechny výjezdy do zahraničí. Těsně předtím, než muž odjel, jsem přitom vyhrála na festivalu mládeže v Helsinkách zlato v oboru jazzový zpěv. Přicházely mi nabídky, měla jsem například zpívat s legendárním Billem Dixonem. Nestačila jsem se tehdy divit, jak se mi daří. Pak jsem se nestačila divit, jak rychlý byl konec."

Dlužno dodat - ne úplný konec, na rozdíl od Marty Kubišové, ale i zákaz výjezdů mimo spřátelené země tehdejší socialistické republiky byl velmi nepříjemný. Trval nakonec až do roku 1988. Navíc emigroval i Evin druhý manžel - zpěvák Jaromír Mayer. Ani svoji kariéru doma neměla zadarmo. Musela podepsat antichartu. "Podepsala jsem, protože jsme byli všichni, kdo tehdy byli pod Pragokoncertem, vyzváni, abychom podepsali. Na rovinu nám řekli, že kdo nepodepíše, končí. Já nejsem hrdina. Nejsem jako Marta Kubišová. Nedokázala jsem si představit, že nebudu moct zpívat. Na to jsem byla příliš zbabělá. Mnohokrát jsem se za to veřejně omluvila. Vím, že to nestačí, ale alespoň jsem se omluvila. Na rozdíl od kolegů, kteří tvrdí, že tehdy nevěděli, co podepisují. Někteří dokonce tvrdí, že si mysleli, že šlo o prezenční listinu. Takový nesmysl." Přesně tato slova přitom říkal Karel Gott...

V roce 1973 ji ale zase potkala troška štěstí. Lépe řečeno štěstí v neštěstí. Čirou náhodou si nesedla se svojí kapelou do letadla smrti. Stroj TU 154 společnosti Aeroflot nezvládl přistání. Na palubě měl osmdesát čtyři cestujících, včetně šesti členů kapely Pilarové. Šedesát šest jich nepřežilo. "Stalo se to při cestě z Moskvy do Prahy. Na palubě byla vlastně celá moje kapela, šest skvělých kluků okolo třiceti let. Jenže před přistáním prý letadlo letělo nějak nízko a spadlo, rozlomilo se a začalo hořet. Jen jeden z kluků se z letadla dostal, dokonce měl jen drobné oděrky. Ostatních pět uhořelo. Té zprávě jsem z počátku vůbec nechtěla věřit," vzpomíná zpěvačka na další nešťastnou událost.

Možná právě proto nebyla od druhé poloviny sedmdesátých let zpěvačka příliš aktivní z hlediska řadových alb. Jako by se i jí naplno dotkla tehdejší mizérie v domácí populární hudbě, která šla ruku v ruce s normalizací. Její písně se tak objevovaly hlavně na různých kompilacích a singlech. Až v druhé polovině osmdesátých let začaly ledy tát jak v politickém dění, tak v kariéře Evy Pilarové. Když vše vypadalo, že se v dobré obrátí, listopad 1989 poslal vládnoucí roli KSČ do horoucích pekel, otevřely se hranice a enormně vzrostla nabídka nových možností, přišla další morová rána pro legendární zpěvačku.

Lékaři jí diagnostikovali rakovinu. "V té době mi dávali rok a půl života. Ale snažila jsem se tehdy zazpívat alespoň něco na koncertě pro študáky. Pomohla mi víra, další roli sehrál fakt, že moji doktoři nezívali nad tím, že se radím s léčiteli. A v neposlední řadě mi pomohlo, že se o mě staral můj muž." Ano, až v roce 1984, na třetí pokus, našla Eva Pilarová skutečný přístav i ve vztazích. Vzala si tanečníka Jana Kolomazníka, se kterým je dodnes šťastná.

Po revoluci se o její diskografii začala starat firma Tommü Records, vycházela spousta reedicí a také znovu stoupla poptávka po jejím hlasu. Zatím poslední výpravné 3CD vydal před pěti lety Supraphon pod názvem "Proměny". Dá se čekat, že tento nosič nebude posledním výrazným zářezem na pažbu této zpěvačky.

Ta na svůj věk viditelně nehledí. Nebojí se vystoupit na převážně rockovém festivalu v Trutnově. Vypadá stále velmi svěže, její tříoktávový soprán stále něžně objímá noty v jazzových, swingových i popových úpravách písní. Všechny nástrahy osudu s větší či menší lehkostí překonala a je připravena rvát se dál. "Já vůbec nechci ohlašovat žádný poslední koncert. Já se chci těšit, že si třeba s Karlem Gottem vyjedeme na turné, až nám bude osmdesát." Tak ať to vyjde.