Album zní zajímavě hned od úvodní písničky "Junaky". Teplé, elektronické, ale analogově znějící zvuky spojují lehký ženský a mužský (spíše bručící) vokál, který může ze slovenské scény připomenout tvorbu Jelly Belly. Stěny kytarového hluku tady zapadají příjemně na stejné místo jako u shoegazerů z Košic a celek tak občas navazuje na rockovou alternativu osmdesátých let, připomínající v náznacích rané The Cure, které třeba v poslední době tak povedeně obnovují holky z Warpaint. Názorové spektrum Zapasky je ale mnohem širší.

"Shlyuzovyk" je intimní laptopová elektronika začátku dvacátého prvního století obohacená o perkuse a mocnou basovou linkou. Charakteristické spojeni zmíněné emotroniky s akustickou kytarou se objevuje i v miniatuře "Nocturne", jiné interludium "Ya i ya", zní, taktéž díky akustickému přístupu, jako ukrajinská 5'nizza. Naopak ve finále skladby "Gazuj" slyšíme skoro kytarový noise. Pro "Trinidad" je oproti tomu podstatný téměř hiphopový rytmus a taky konečně musíme zmínit folkové vlivy, ty jsou určitě nejvýraznější ve skladbě "Vynograd".

Co se zdá být nejvíc zajímavé v tvorbě Zapasky, je míchání jazyků. Ukrajinštinu přirozeně doplňuje angličtina, ve zmíněné "Trinidad" slyšíme polštinu a asi i ukrajinskou touhu po velkém světě, ke kterému je Polsko spíš přestupní zastávkou než vysněnou branou. Vážnější politické kaluže máme ve skladbě "V Dzhyhad" - po většinu času si dvojice Iana Shpachynska a Pavlo Nechytaylo vystačí s nepřímými prostředky, aby ukázala svůj geografický původ.

Náš koutek Evropy má ale stejné hudební názory jako ostatní časti světa. Hitparádový potenciál má proto třeba "Gazuj", povedené "Vershnyky" navazují na moderní synth-pop, ve "Falafel" se objevuje charakteristický osmdesátkový motiv a v "+x" slyšíme produkční prostor této dekády. Nejmocnější skladbou v sestavě je asi emotivní a gradující "Kursom na", ale i tady chybí ona poslední složka, a to výraznější a chytlavý refrén.

Hudba Zapasky je rozmanitá, duo má velký talent a už zformovaný, dospělý a sebejistý styl. "Kontur" nabízí padesát minut hudby (včetně remixu domácí dvojice Dva ke kompozici "Ya radiju sam"), ale deska neunavuje a udržuje pozornost posluchače. Poslech alba rádi opakujeme, ale chybí na něm nějaký dechberoucí a nezapomenutelný refrén. Jsem si ale jistý, že pokud Zapasku budeme dál opatrně sledovat, ještě na ten náš koutek světa budeme hrdí.