Jaký hudební styl podle tebe charakterizuje současnou dekádu?

Hudson Mohawke: Bohužel elektronická taneční hudba. Není to nový žánr ani nový druh hudby, ale tlačí nám to z Ameriky a stala se z toho masivní záležitost. I když v Evropě se elektronika hraje víc než dvacet let.
Jan P. Muchow: Nevím, ale přál bych si, aby to byl eklektismus. Před rokem, dvěma to byl dubstep, ale mám pocit, že v současné době se hudební styly tříští a spojují zároveň. I hudební hvězdy typu Beyoncé hodně utíkají od všeobecného vnímání mainstreamu a nebojí se experimentovat. Od všeho si berou trochu a tím pádem je to hodně složitý nějak definovat. Musím ale říct, že mně osobně to je tento přístup bližší.
Radimo (Prago Union / Champion Sound): V současnosti je určitě hodně trendy trap. Ten ovlivňuje i mainstream. Ale je to relativní. Muziky je strašně moc a záleží, v jaké společnosti se člověk pohybuje.
Dalyb (Haha Crew): Hudba nemá omezení. Každý by měl dělat to, co cítí a co chce.

Co považuješ za svůj zatím největší úspěch v hudební kariéře?

Hudson Mohawke: Tento rok jsem získal několik nominací na Grammy, v kategorii nejlepší rapové album, za produkci "Nothing Was the Same" od Drakea a "Yeezus" Kanyeho Westa. Nečekal jsem ale výhru, věděl jsem, že vyhraje Macklemore.
Jan P. Muchow: Jako autor vnímám úspěch, když překvapím sám sebe. Měřitelně lze spočítat, kolik se čeho prodalo, ale většinou to nejde ruku v ruce. Například velký úspěch měla písnička "Lucky Boy" ze soundtracku k filmu "Samotáři", ale ta vznikla strašně spontánně, nebylo s ní moc práce. Ta skladba zafungovala mnohem víc než ostatní věci, nad kterými jsme strávili mnohem víc času. Dobrý pocit jsem měl taky, když se nám Placebo ozvali, že chtějí, abychom před nimi hráli a udělali jim remix. Přitom naši desku si museli někde koupit sami.
Radimo: Z mého pohledu je těch úspěchů strašně moc, vlastně si plním jeden sen za druhým. Poslední velkou věcí je, že jsem konečně dodělal desku "Drummond" pro londýnskou zpěvačku Madame Pepper. Je to můj produkční debut. Celé album vzniklo bez jakýchkoliv kompromisů a je k dostání i na vinylu.
Dalyb: Zatím je to určitě moje hudba na aktuální desce Kontrafaktu. A taky jsme s Egem vydali singl "V zóně". Každý track, který vydávám, beru jako úspěch a posun někam dál.

Jaký přínos vidíš setkávání umělců na Red Bull Music Academy?

Hudson Mohawke: Když jsem začínal, chodil jsem na podobné akce v jednom kuse. Neznal jsem nikoho, kdo by tvořil hudbu, neměl jsem kontakty. Všichni mí kámoši chodili do školy, neznal jsem žádné DJe. Díky těmto akcím jsem konečně potkal lidi z branže a hodně mi to pomohlo v kariéře.
Jan P. Muchow: Je skvělý, že firma, která vydělává peníze, je pak dává zpět lidem. Líbí se mi hlavně ta forma "my vás podpoříme, ale vy něco udělejte". Dobrý je i vývoj RBMA. Dříve se ta akce zaměřovala na DJe, tedy na někoho, kdo skladby selektoval a hrál. Teď se orientuje přímo na tvůrce, které tak motivuje ke spolupráci. Právě různé kolaborace mě osobně na hudbě baví nejvíc.
Radimo: Jsem šťastný, že jsem součástí RBMA, vždycky jsem to chtěl. Sešel se tady výběr dobrých producentů různých stylů a úroveň je hodně vysoká. Dohodli jsme zde mnoho remixů a spoluprací. Potkali se zde lidi, kteří o sobě věděli, ale vlastně se dosud osobně neznali.
Dalyb: Je to pro mě velká věc. Hodně mě to nakoplo. Viděl jsem umělce, o kterých jsem dřív tolik nevěděl, a setkání mě hodně inspirovala. Chci zkoušet nové věci a nebýt omezený. Pokud bude možnost, určitě bych se chtěl i v budoucnu zúčastnit nějaké další RBMA.

Jaké je tvoje hudební guilty pleasure?

Hudson Mohawke: Hodně lidí by u mě tipovalo hard core music, ale mně se to prostě líbí (smích). Spíš to bude něco popového jako třeba Swedish House Mafia. Jasně že je to strašný, umělý, na stagi jim lítají plameny a podobný sračky, ale... je to prostě zábavný. (smích)
Jan P. Muchow: Fakt nesnáším Queeny, ale přitom se mi líbí jejich dvě skladby - "Under Pressure" a "Another One Bites the Dust". U těhle písní jsem si uvědomil, že se mi líbí něco, co se mi vlastně nelíbí.
Radimo: Hrdě se hlásím k fanouškovství jednoho umělce, který nedávno umřel, a byl jsem z toho velmi smutný. Jde o Pavla Bobka. Mám podepsanou jeho kompletní diskografii.
Dalyb: To je dobrá otázka (směje se). Fakt nevím. Jsou věci, které se mi nelíbí, ale pak je vidím a slyším živě na koncertě a změním na to úplně pohled. Hodně záleží na charismatu a osobním kontaktu. Například Hudsona Mohawka jsem před RBMA bral jako šikovného kluka, ale když jsem ho viděl tady živě, úplně mě dostal.

Balíš na hudbu holky?

Hudson Mohawke: Asi jo, myslím, že to dělá každej. Když jdete do klubu, tak jste mezi lidma, posloucháte hudbu, je to přirozený prostředí pro seznamování se.
Jan P. Muchow: Vždycky mě fascinovalo, že muzikanti říkají, že holky byly motivací, proč sáhli po kytaře. Já to tak nemám, fakt jsem začal proto, že jsem chtěl hrát Cé, Dé, Gé Dur. Že se pak stávalo, že holky chodily a říkaly: "Tobě to s tou kytarou tak sluší," mě vlastně překvapovalo. Je to příjemné obohacení života, ale vědomě jsem na to holky nikdy nebalil.
Radimo:Nebalím, protože jsem šťastně ženatý. Ale možná mě hudba k mé ženě přivedla.
Dalyb: Ne, ale je fakt, že někdy jde vidět, že holky jsou ke mně trošku víc kamarádštější než k jiným klukům...

Spoluautorem rozhovorů je Daniel Maršalík.