Již podeváté se u nás zastavila britská legenda Depeche Mode a i po třiceti letech své existence dokázala, že je stále žádanou kapelou, která umí přichystat opravdu prvotřídní show. Podle pořadatelů se koncert, který spadá pod evropské turné k desce "Delta Machine", podařilo vyprodat a dorazilo na něj přibližně 17 tisíc fanoušků, což není rozhodně žádné malé číslo. Češi mají prostě depešáky rádi.

Jako předkapela se představila americká post-punková kapela The Soft Moon z Oaklandu. Pro mě opravdu velké překvapení. Hrát začali již před osmou hodinou a zpočátku bylo slyšet, že se jemně rozehrávají. Nevěnoval jsem jim příliš velkou pozornost. Po pár minutách to však přišlo. Naprosto mě pohltila ta atmosféra, kterou dokázali se svými nástroji vytvořit. Monotónní bicí, špinavý zvuk kytar, noisové melodie a občasné vzdechy a křiky do mikrofonu mě přesvědčili, že bych si měl poslechnout celou jejich diskografii. Fanoušci depešáků, jak jsem měl možnost vycítit z reakcí kolem mě, stejný názor nesdíleli. Byla celkem škoda, že hráli jen půl hodiny. Obzvlášť, když se na Depeche Mode muselo čekat až do devíti.

Po dlouhém čekání se netrpěliví návštěvníci v přeplněné O2 areně dočkali. Průkopníci elektronické hudby přišli na scénu a svou velkolepou show zahájili (stejně jako před půl rokem v Edenu) stylově skladbou "Welcome To My World", jenž otevírá také poslední vydanou desku "Delta Machine". Inu, bylo to skvělé přivítání. Hned nato následovala povedená věc "Angel", během níž ovšem pomalu začal skřípat zvuk. Respektive ozvučení, ač nebylo špatné, bylo zbytečně moc přebasované a kvůli tomu občas nevynikl zvuk některých nástroje, ani zpěv.

Z nových skladeb vyčníval především singl "Heaven", během něhož se nad hlavami spokojených fanoušků objevovaly papíry s nápisem "We Are In Heaven", které bylo možné získat před začátkem koncertu. Zazněly samozřejmě i staré songy, převážně z desky "Violator". Dave Gahan, oblečený do stříbřitě blyštivého tílka, pánské publikum svými šílenými tanečními kreacemi a kroucením zadku příliš nebral, ale tak nějak to ke koncertům Depeche Mode patří. Rozhodně však působil velmi energickým dojmem a hned několikrát se mu podařilo posluchače roztleskat či přimět zpívat refrény vybraných skladeb.

Zaujmout mohly i grafické vizuály během některých songů. Trojúhelníkové video k písničce "Halo" v remixovém podání od Goldfrapp bylo opravdu kouzelné. Velkým překvapením byly akustické verze skladeb "Slow", "Blue Dress" a "But Not Tonight" v podání Martina Gora. Rozhodně se jednalo o nejsilnější momenty z celého večerního vystoupení.

Depeche Mode v Praze opět předvedli velmi vydařenou show se vším všudy. Fanoušci musejí být bezesporu spokojení. Alespoň tak vypadali v průběhu celého koncertu. Závěrem snad jen: "See You Next Time"!