(Nahrávka Pet Shop Boys "Release" byla na MusicServeru od 1. do 7. dubna zvolena za Album týdne a v tomto období ji na E-store.cz koupíte za zvýhodněnou cenu 509,- Kč.)

Pet Shop Boys můžete milovat nebo nenávidět (ovšem kdo by ty dva milé postarší chlapíky chtěl nenávidět, že...), ale jen těžko je můžete ignorovat. Jako jedni z mála kapel, které se proslavily v osmdesátých letech, stále nahrávají nové relativně úspěšné desky, vydávají relativně hitové singly, a vůbec to nevypadá, že by se jako spousty jejich kolegů chystali na odpočinek, případně na comeback. Pet Shop Boys tady prostě už hodně dlouho jsou a ačkoli neboří vrcholy hitparád, časem zrají jako víno a nové album "Release" je toho důkazem.

Několik minulých let bylo pro Neila Tennanta a Chrise Lowa ve znamení pár hlavních událostí, předně to byla deska "Nightlife" a následné poměrně rozsáhlé turné (což u kapely, která běžně nekoncertuje, rozhodně překvapilo), muzikál "Closer To Heaven" a soundtrack k němu a také práce na nové řadové desce. A její nahrávání obsahovalo pro PSB několik zcela nových prvků. Předně se rozhodli celé album produkovat sami a navíc se konečně dostali do fáze, kdy chtěli nahrát své "rockové" album. V tom jim pomohl Johnny Marr, druhdy člen The Smiths či Electronic, ale hlavně jejich dlouholetý kamarád. Kytary jsou na "Release" ke slyšení velmi často a spíše by se dalo říci, že až na dvě výjimky pořád. Už to činí nové album PSB v jejich diskografii zcela mimořádným. (Mimochodem všimli jste si, že zatímco mnohé klasické kytarové kapely sahají ve studiu k elektronice, původně elektronické skupiny naopak zkoušejí, co dokáže těch šest strun?) Kromě silně kytarového zvuku je pro "Release" příznačné pomalé až střední tempo a také, což je hlavní, opravdu silný písňový materiál. I když pár chybiček na kráse by se našlo.

První polovina desky zastihuje PSB snad v nejlepší formě za posledních deset let. Nahrávku otevírá pilotní singl "Home And Dry", k němuž byl natočen tak umělecký videoklip, že jej kromě německé Vivy odmítly vysílat všechny hudební televize. Pokud jste jej ovšem viděli, asi uznáte, že myší a krysí rej v londýnském metru člověku stačí vidět opravdu jen jednou, takže se ani není co divit. I bez podpory videoklipu však singl slaví poměrně velké úspěchy, v době psaní recenze byl například na šestém místě české rádiové hitparády. Příjemná popová písnička, která sice není typickým hitem, jakými se kapela proslavila, ale na druhou stranu vás rychle neomrzí a budete si ji dlouho pobrukovat. Následuje "I Get Along", kytarově-klavírní hymnická balada, budoucí druhý singl, u něhož budete mít pocit, že u skládání snad asistovali bratři Gallagherovi z Oasis, ovšem refrén je chytlavý až běda. Šest a půl minuty dlouhý "Birthday Boy" je ještě o trošku pomalejší než "I Get Along" a tady už není žádných pochyb o tom, že se PSB s rockem opravdu vypořádali po svém. Další skvělá věc. Ovšem poté následuje písnička, která se pro mě stala nejlepší skladbou kapely vůbec, konečně se překonali a nahráli "London". Jako jedinou na desce ji s nimi napsal a produkoval Chris Zippel a společně se jim podařila trefa do černého. Příběh dvou ruských vojáků - emigrantů, kteří chtějí žít v Londýně, si pod krásnou melodií možná ani neuvědomíte a pokud ano, dostane vás písnička ještě více. Horší je, že tuhle skladbu už na desce nemá co překonat, i když i zbytek alba je poměrně vyrovnaný (docela hitově se tváří třeba více elektronická "E-mail") až na výjimky. Ty tvoří dvojice písniček, která mi přijde jako z jiné nahrávky. Šestka "Samurai In Autumn" je temně tanečně znějícím experimentem, jaký fandové byli spíš zvyklí nalézat jako béčka singlů, a "Home" sice má pěknou melodii a text, ale zní jako nedodělané demo. Čert ví, proč PSB písničku na desku dali v tomto polosyrovém stavu, pokud to byl záměr, u mě se minul účinkem. Za zmínku určitě ještě stojí "The Night I Fell In Love", ve které PSB vracejí všechny homosexuální urážky rapperovi Eminemovi, když jen tak ve středním tempu vyprávějí příběh mladého, školou povinného chlapce, který prožije právě s tímto rapperem noc plnou vášně.

Rockovější zvuk nové desky byl už také vyzkoušen na krátkém turné po Británii a Německu, kde kromě ústřední dvojice na pódiu stáli ještě dva kytaristé, perkusionistka a samozřejmě jeden programátor. Prostě "rockově" okleštěná show, kde má hlavní místo hudba. V jednom rozhovoru Tennant řekl, že zatímco pro jiné kapely by to byl návrat ke kořenům, pro ně je to naopak něco úplně nového a čerstvého, vždyť jejich kořeny jsou velká show a dvanáct tanečnic. Uvidíme, zda plánované turné zasáhne i naši republiku, každopádně se na MusicServeru v následujících dnech můžete těšit alespoň na webcast nedávného koncertu v Kolíně nad Rýnem.

Nové album Pet Shop Boys se bez problémů zařadí mezi vrcholy jejich diskografie a nebýt zmíněné dvojice ne až tak skvělých skladeb, asi by překonalo i "Behaviour". Tohle rozhodně není pop pro teenagery, tohle je hudba, která vydrží dlouho. A přitom ji rádi uslyšíte i z rádia.