Reklama

Soul Machine delikátní i v konzervě

24.03.2002 11:04 - Hynek Just

O kapele Žáha jste se na MusicServeru mohli dočíst už v několika reportech z koncertu, rozhovoru... schází tedy už jen recenze aktuálního CD, o kterém se hojně mluvilo už půl roku před vydáním - debutu s názvem "Soul Machine". Ač album první, přesto je vyzrálé a na hudební zážitky rozhodně bohaté.
9/10

Žáha - Soul Machine

Skladby: People Wanna Dance, Let's Get A Groove, What Mama Said, Don't Push, Better Days Must Come, Yes You Can Do It, Soul Machine, Funkybility, She's Got To Get It, It's Gonna Be Daydream, Don't Stop, Hold It On, Not Bad, Dneska, Wanna Take You Higher
Celkový čas: 55:06
Právě vycházejícímu debutovému projektu skupiny Žáha "Soul Machine" předcházela už na podzim minulého roku malá předkampaň. Možná vzpomínáte na report z první Soul Machine Night z počátku října, kdy kapela poprvé vystoupila v rozšířené sestavě a s novým, ve studiu čerstvě zaznamenaným repertoárem. Na obsah recenzované desky jsme tedy do velké míry mohli být připraveni - jména všech skladeb figurují v koncertních playlistech už téměř půl roku. S vydáním desky přichází čas pro odpovědi na některé otázky, které se při koncertním styku s Žáhou nabízejí. Kromě možná zbytečných otazníků za představami, jestli má skupina se soul-blues-funkovými písněmi a anglickými texty šanci na chudém českém trhu prorazit, či jestli je potřeba podobnou hudbu konzervovat ve studiovém prostředí, se nelze vyhnout otázce nejaktuálnější - může podobně živelná a do velké míry na kontaktu s publikem založená muzika přežít i na studiovém záznamu?

Pokud by bylo třeba rychlé a zjednodušující odpovědi, pak by byla jasná - "ano". V případě Žáhy nejde jen o partu nadšenců přehrávajících oblíbené šlágry příslušných stylů a tvořících vlastní písně opakující oblíbená klišé (k podobnému pólu mohla mít blízko v době svého vzniku - tedy druhé půlce 80. let). Žáha je skupina profesionálů, a to jak instrumentálních, tak řekněme "produkčních". Kapela, zastoupená tiskovým mluvčím Philipa Morrise, bluesovým samorostem, vědcem-biologem, živícím se výrobou kytar, hudebním byznysem zběhlým kytaristou a dvěma výrobci reklam, si je vzhledem ke svým povoláním i k dlouhé zkušenosti se společným hraním, plně vědoma toho, s čím si může dovolit vylézt ven a co má šanci obstát.

Pětapadesát minut "Soul Machine" představuje zcela reprezentativní průřez žánrových i výrazových poloh, které Žáha prezentuje na koncertech. Ze svého přibližně tříhodinového playlistu vybrala tedy tu třetinu, která je sama o sobě kompaktní a dostatečně krátká na to, aby nezačala být monotónní (to se u živého vystoupení v nepříznivých konstelacích malé návštěvnosti a unavených muzikantů stát může). Jestli pravidelný divák při koncertech může nabýt dojmu jisté "ufunkovatělosti", pak mu pestrost "Soul Machine" určitě přijde vhod. Vedle pro Žáhu klasických funkovo-rockových vypalovaček ("She's Got To Get It", "Not Bad") se sem dostal i poměrně příjemný experiment s tanečnem, resp. kombinací disco rytmu s bodidleyovskou dřevní kytarou "What Mama Said", gospelové vokálně-akustické vložky ("Better Days Must Come", "It's Gonna Be Daydream"); jasně jsou zde obnaženy i poctivé bluesové kořeny kytaristů, bonbónkem pro fanoušky je akustická "senilní" (naživo jinak plně elektrifikovaná) verze "Don't Stop", nebo velmi "srdeční záležitost", jediná skladba s českým textem, "Dneska". Dechová sekce, se kterou Žáha začala spolupracovat až s nacvičováním repertoáru k "Soul Machine", zatím figuruje jen v některých skladbách (budiž jim přičteno ke cti a rozumnosti). Místa, kde jen neposiluje soulový nádech aranží ("People Wanna Dance", "Don't Push") a celkový výraz, naopak posouvá někam dál, představují okamžiky, které by se bez velkých rozpaků daly nazvat na desce nejdokonalejšími a nejvýraznějšími - kromě leningradskokovbojské dechovky "Wanna Take You Higher" sem spadá i titulní píseň "Soul Machine" - věru podivná směs klezmeru, funky a rock'n'rollu.

Na svět přišla deska, která, ať bude prodejním trhákem, nebo na trhu zůstane upozaděna, zde má své poctivé místo. Ve způsobu kombinování výše zmiňovaných žánrů, v muzikantském nadhledu a vyzrálosti a energickém projevu, jsou u nás v každém případě ojedinělí (čili je zbytečné mluvit o dublování toho, co už předvádějí kapely typu mnohem jazzovějších -123minut, nebo naopak tanečnějších Monkey Business) a první studiový počin jejich jistotu v tom, co chtějí dělat a co dělají, jedině upevňuje.


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY