Když před deseti lety vystoupila na soutěži Coca-Cola PopStar se svými autorskými písněmi nesmělá dívenka ze Súľova, málokdo z tehdejší poroty mohl tušit, kdo to před nimi vlastně stojí. Introvertka, která o své zálibě v psaní písní ani neřekla rodičům, však celou soutěž vyhrála a těžko si mohla představit, jakou hráz tím uvolnila. Najednou ji zaplavila vlna úspěchů, nejrůznějších hudebních cen, spousta fanoušků a také tlak, který do té doby nepoznala. Jak se s ním vypořádala, dokazuje i toto výběrové album, kterým se rozhodla uzavřít první desetiletou kapitolu své kariéry a vrhnout se do nové.

Smatanová brzy poznala, že anglické písně z alba "Entirely Good" nejsou to pravé orechové, proto zde dostala prostor pouze úvodní skladba "Depraved". Interpretka přišla na to, jak je ráda, když si fanoušci na koncertech broukají texty písní s ní, a proto od tohoto jazyka upustila a dala přednost rodné slovenčině.

Na tuto kompilaci se rozhodla dát prakticky ryze rádiové singly snad se dvěma výjimkami. To pochopitelně ocení posluchači rádií, kteří mají rádi jednoduché, tři a půl minuty trvající popěvky. Kdo však čeká něco víc, může být zklamán. Jasně, na výběru nechybí nový singl "Ženy aj muži", který ovšem naprosto přesně zapadá do kolonky oněch líbivých, pozitivních a melodických skladeb. V jejich záplavě by však neuškodilo uhodit občas i na jinou strunku, například v podobě méně známých a odlišných písní. Tuto kategorii zde zastupuje pouze singl "Dnes som ti chcel napísať", který se snaží vykreslit pocity muže po rozchodu s milovanou osobou.

Jako zjevení zde i proto může působit filmová skladba "Lietajúci cyprián" s nádherně klenutým flétnovým motivem a hlavně velmi osobní a smutná "Zostalo ticho". Tuto píseň napsala Zuzana Smatanová po smrti svého otce a je tou nejemotivnější na celém disku. Ten uzavírají dva duety s nejúspěšnějšími kapelami na Slovensku Desmod a IMT Smile.

Navzdory určité kritice fádnosti a jednostrannosti této výběrovky je celkový dojem určitě kladný. Zpěvaček, jež dokážou opakovaně napsat nosný, melodický a přitom nevlezlý materiál a k němu udělat text, který je o něčem, u nás mnoho není. Většina těch popových skladby přebírá a stylově více inklinuje k r’n’b a hip hopu, s kytarou a tímto jednodušším stylem u nás zatím nikdo neprorazil. Proto máme našim východním sousedům se Zuzanou Smatanovou, Katarínou Knechtovou a dříve i třeba s Janou Kirschner co závidět.