U chlapeckých kapel rozhodně nestojí na prvním místě hudba. Přesto se občas objeví boyband, který by dokázal zaujmout právě jen svou hudbou, a sladká image či naopak různé vymyšlené skandálky jsou jen doplněk, který v dnešní době prostě jen pomáhá prodávat více desek. Ovšem takovýchto chlapeckých skupin není zrovna moc, podle mě ti nejlepší z nich, britští Five, se před nedávnem rozpadli, ale mají nyní důstojné nástupce v také britských Blue.

Doma na ostrovech jsou Lee, Duncan, Antony a Simon obrovskou senzací, pro něž je na singlovém žebříčku místo pouze na špici, ostatně hitové singly "All Rise", "If You Come Back" či "Too Close" se úspěšně hrály a hrají i na našich rádiích. Ne že by se od jiných chlapeckých kapel lišili v tom, jak vypadají (samozřejmě čtveřice nádherných svalnatých chlapců) či jak zpívají (přirozeně výborně), ale v tom, jakou hrají hudbu. S takovými baladickými Westlife či svého času Boyzone se srovnávat moc nedají, i když většina jejich repertoáru se také nese v pomalém či středním tempu, protože jsou dost načichlí britským r'n'b a místy jakoby člověk zaslechl Craiga Davida. Na druhou stranu kvalit již zmíněných Five nedosahují, poněvadž ti na jednu desku byli schopni namíchat několik stylů, kdežto Blue se ve všech dvanácti skladbách poctivě drží nastavené cesty a jakékoli hudební odbočky maximálně jen jemně nastíní, než aby se po nich opravdu pustili. Na druhou stranu má deska ucelenou kompozici a jednotný zvuk, což je částečná výhoda, protože i přes to nahrávka nezačne nijak výrazně nudit ani u poslední písničky a vyznívá kompaktně. Někdy je toho r'n'b sice až moc ("Bounce"), takže se Blue přibližují jednolité americké produkci, která v současnosti ovládá tamní hitparády, ale naštěstí se tak děje jen málo.

Debutové album Blue nabízí ten nejvypulírovanější pop, jaký si dovedete představit, přesto deska zní zajímavě a obsahuje povedené písničky, které vám v hlavě zůstanou o něco déle než jen pár hodin. Jen více takových chlapeckých kapel!