Globální hit "Love Song" vynesl Saře Bareilles řadu hitparádových úspěchů po celém světě, bohužel i přes určité snahy se zatím sympatické písničkářce nepodařilo z jeho stínu vymanit, někteří ji tak přisuzují nepříliš populární nálepku "one hit woman". Doma v USA to ovšem neplatí - třiatřicetiletá Sara se v zámoří stále těší solidní oblibě a červencová čtvrtá řadovka "The Blessed Unrest" debutovala na druhém místě tamní prodejní hitparády.

Promo albové novince obstaral velmi zdařilý pilot "Brave". V něm si zpěvačka na nic nehraje, nezakrývá, že produkuje nijak objevný, chytlavý klavírní pop - skladba ale neuvěřitelně baví svou lehkostí a svěžestí. Ke všemu se podařilo napsat smysluplný motivační text, nabádající k boji s našimi strachy. Kéž bychom se v playlistech rádií setkávali s více takto chytrými hity, které okouzlí svou návykovostí a zároveň se člověk při jejich poslechu nemusí stydět. Že z našeho éteru písničku nezaslechnete, asi netřeba dodávat.

V podobném duchu se vlastně nese i zbytek dvanáctipísňové kolekce. "Ráda bych řekla, že jsem indie zpěvačka a skladatelka, ale nejsem. Jsem totálně popový člověk a mám ráda pop music. Chci, aby se mé písničky hrály v rádiu, ale nejsem pro to ochotna udělat cokoliv," vysvětluje rodačka z Kalifornie.

Na nahrávce tak posluchač najde jak jasné (nikterak však nevkusné) rádiové hity, tak i jemnější, niternější zpovědi interpretky, autorky a producentky v jedné osobě. Také většinu z nových songů si kompletně vypiplala sama, jen v některých případech si nechala vypomoci od někoho z kolegů (zejména producentsky). A co si budeme povídat - autorské desky většinou dopadají lépe než alba nastrčených vyumělkovaných princezen, které přijdou, nazpívají písničku ve studiu a tím jejich práce na tvůrčím procesu končí.

Kromě úvodního singlu se rádiovými ambicemi může pochlubit i následující "Chasing The Sun", nesoucí se ve středním tempu. Propracovaná popová hymna nechá svou melodickou kostrou vzpomenout na repertoár britské kolegyně Leony Lewis a je s podivem, že jako singlová dvojka dostala přednost "I Choose You". Ta také nedopadla vůbec špatně - v romantické baladě vynikne Sařin sametový vokál v plné kráse, nicméně zmiňovaná "Chasing The Sun" ji o mnoho převyšuje jak po hudební, tak textové stránce.

Ostatně o textech z "The Blessed Unrest" by se daly napsat romány, povedly se totiž na jedničku s hvězdičkou. Zatímco na starších albech se charizmatická bruneta často vracela k tématu lásky, novinka zahrnuje širší obzor. V temnější skladbě "Hercules" se Sara inspirovala řeckou mytologií, v "Cassiopeii" zase vypráví příběh osamělé hvězdy. I přes někdy depresivní vyznění slov však téměř všechny písničky spojuje důležitý prvek - naděje.

Mezi smutné kousky patří táhnoucí se balada "Manhattan", řadící se k nejpomalejším okamžikům padesátiminutového kompletu, a také emotivní "1000 Times". V té se autorka svěřuje, že by klidně vykrvácela, aby mohla tisíckrát vrátit čas a být znovu s osobou, kterou miluje. A podává to natolik přesvědčivě, že ji bezmezně věříte. Zpěvačce, které to jde výborně i naživo, se na album podařilo dostat syrovější podání písniček, které pocítíte například v "Satelitte Call", velmi nenucené, chladně potemnělé baladě.

Sara Bareilles natočila desku, za kterou se ani trochu nemusí stydět. Co na minulých nahrávkách jen nakousla, na "The Blessed Unrest" dotáhla do zdárného konce, a vynikající popový počin je na světě. Dokázala, že i obyčejný pop se stále dá dělat zábavně, nenuceně a svěže. Blíže než ke kýčovitým vykalkulovaným hitům má však stále k autentickému písničkářství založeném na skutečných příbězích a prožitcích ze svého vlastního života. Amerika ví, proč ji zbožňuje, a zbytek světa netuší, o jak zajímavou osobnost přichází.