Nějak nám poslední dobou české zpěvačky obchází "syndrom Madonna". Helena Vondráčková má za sebou dvě taneční desky, Bára Basiková šla ve zvuku své novinky "Tak jinak" ještě dále a nyní se do elektroniky oděla i Ilona Csáková, pro mnohé symbol toho nejspotřebnějšího popu, jaký se v Česku kdy hrál. Co bych se nepřiznal, i já jsem patřil mezi ty, kdo v refrénu jejího hitu "Proč mě nikdo nemá rád?" křikem odpovídal "...protože jsi ****...". Z jejich desek mě zaujal pouze sólový debut "Amsterodam", který přinesl poměrně zajímavý pop, ovšem následující alba se propadly občas do hodně nechutných stok, dodnes mě ve snech straší třeba coververze Madonniny skladby "La Isla Bonita" nebo písnička "Pink", ze které je mi skutečně fyzicky nevolno, jen si na ni vzpomenu. To vše ovšem neznamená, že bych Csákovou neuznával jako výbornou zpěvačku, pouze její repertoár byl velmi nepovedený, i když komerčně úspěšný. "Syndrom Madonna" ovšem zapůsobil i na ni, a tak před několika dny přišla s novinkou "Kruhy mé touhy", která je úplně o něčem jiném. Tahle deska je totiž hodně dobrá. Nevěříte? Čtěte dále.

Csáková se rozhodla alespoň trošku zariskovat a pustit se do vod současného tanečního popu, který je sice ve světě běžný, ale u nás stále jen přešlapuje na okraji. Na většině skladeb se podílela sama, pár jich složil Karel Šůcha a další autoři, ovšem nejdůležitější je asi role producentů a aranžérů, kterými se kromě samotné zpěvačky stala slovenská dvojice B3, jinak Peter Graus a Tomáš Zubák. Největším překvapením je asi skutečnost, že polovinu desky otextoval Ilonin nový přítel Lumír Mati, ale práci odvedl standardní a docela na úrovni, i když se v textech samozřejmě nic neřeší.

Výsledek je hodně překvapivý a hodně dobrý, vzhledem k tomu, s čím se Csáková prezentovala v minulosti. Už pilotní singl "Krásná" naznačil, že se máme na co těšit a skutečně - na desce jen těžko hledat vyloženě nepovedenou písničku. Aranžmá se nese v elektronickém duchu, který naštěstí nikdy nezní jako z dvacet let starých nástrojů (což mi vadilo u některých skladeb z posledního alba Báry Basikové), ale skutečně aktuálně. Jen občas je té elektroniky až moc, kytary a smyčce v již zmíněné "Krásné" působí jako velmi příjemné ozvláštnění, a kdyby bylo na desce ještě více živých nástrojů, určitě by to nebylo na škodu. Jinak ale každá písnička má čím překvapit, mezi ty nejzdařilejčí bych zařadil titulní "Kruhy mé touhy", "Časy se mění" z perla Karla Šůchy se scratchingem a výrazným kytarovým riffem (fanoušci Laury a jejích tygrů se u konce dočkají i "žáru, co trvá..."), "Zkouším tě svádět" se spletí elektronických zvuků, mým největším favoritem je ovšem "Šelma" s agresivní basovou linkou, dost špinavým zvukem a v refrénu i zdeformovaným zpěvem. Na druhé straně věřím tomu, že zrovna tahle písnička se skalním fandům Csákové bude líbit nejméně. Nijak mě ovšem nezaujala písnička "Babylon", která se na konci alba nachází i v anglické verzi.

Nové album Ilony Csákové nepátrá v nových hudebních dimenzích, ale nabízí soudobý taneční pop s chytlavými melodiemi, zajímavými aranžemi a výborným zvukem. Pokud by všechny dámy soudobého českého popu nahrávaly podobné desky, bylo by na světě hned krásněji.