Večer v tradičně rozžhaveném Velkém sále Lucerny otevřeli britští Dutch Uncles. Manchesterští rodáci s vizáží upjatých studentíků informatiky svůj indiepop, čerpající tu od The Wombats, támhle od Everything Everything, pumpovali do diváků s neutuchající euforií, dominujícím prvkem jejich show však byly frontmanovy poťouchlé taneční kreace. V souhrnu šlo o vesele strávenou půlhodinu, která na hlavní hvězdy večera příjemně navnadila.

Paramore na pódium nastoupili chvíli po jednadvacáté hodině a za obrovského křiku svých příznivců svůj set zahájili netradičně - mezihrou "Moving On", která staví pouze na hlasu zpěvačky Hayley Williams a doprovodu na ukulele Taylora Yorka. Řady převážně dívčího publika s oranžově zbarvenými vlasy se však nenechaly vykolejit a své oblíbence ihned doplňovali sborovým zpěvem, který byl snad ještě hlasitější, než hudba linoucí se z pódia. Nutno říct, že ani po zbytek koncertu tomu nebylo jinak. Ať už se hrála následující "Misery Business", některá z nových skladeb nebo naopak vykopávky z debutu "All We Know Is Falling", bylo jasné, že publikum má své idoly dokonale nastudovány.

Pomineme-li slabou hlasitost zpěvaččina mikrofonu, který byl přes zvuk bicích zřídkakdy slyšet, zůstává rozporuplnou součástí koncertu samotná sestava muzikantů, která se na pódiu tříštila na tři části. Tu první tvořila čtyřiadvacetiletá divoženka Hayley, druhou duo Taylor York a Jeremy Davis a tu třetí pak doprovodní muzikanti schovaní za hradbou světel a odposlechů - Jon Howard, Illan Rubin a Yorkův starší bratr Justin, mimo jiné také bývalý přítel Katy Perry.

Každý z nich si jel to svoje: drobná Hayley chvíli nepostála, do mikrofonu štěkala texty a bylo jí všude plno - pobíhala sem a tam, poskakovala na místě a nechyběly ani ikonické vysoké výkopy. Její charisma bylo nepřehlédnutelné a nebylo pochyb o tom, kdo je tady hlavní hvězdou večera. To Taylor York s Jeremy Davisem působili jako sehraná dvojka - synchronizované pózy nebyly výjimkou a došlo i na kotrmelce, přemety, vyplazené jazyky nebo polehávání po zemi. Parťácké vylomeniny ale s poletující zpěvačkou protnuli jen výjimečně. Jako pěst na oko proti tomu působila zbývající doprovodná trojice, která s kamennou tváří hrála nezúčastněně v pozadí. Navzdory výkřikům "We are Paramore!" se tak nezdálo, že před vámi stojí plnohodnotná kapela, nýbrž jen slepenec jejích tří částí, kterému to sice dohromady hraje skvěle, ale přece jen působí poněkud nekonzistentně.

To však neznamená, že by šlo o špatný koncert, naopak. Přítelkyně kytaristy New Found Glory mezi bravurně odzpívanými písněmi nezapomínala ani na poctivé řečnění. Na přetřes tak dle očekávání přišla chvála českého hlavního města, které si trojice během předchozího volného dne stihla prohlédnout, obtíže při restartování Paramore bez bratrů Farrových nebo nějaké ty motivační proslovy ve stylu "stay strong".

Kapela bohužel vynechávala celou řadu starších hitů, kupříkladu "Crushcrushcrush", "Hallelujah", "Playing God" nebo "Monster", naproti tomu ale do setlistu zařadila méně známou, nicméně velmi povedenou "Renegade" z EP "Singles Club" a pochopitelně i novinky ze čtvrtého výlisku "Paramore". Vedle singlů "Now" nebo "Still Into You" se tak dostalo i na výbornou "Ain't It Fun", která naživo funguje ještě lépe než z desky, a také na přímočarou "Anklebiters", během které si několik fanoušků mohlo zaskotačit na pódiu spolu se svými oblíbenci. Rozpustilá zpěvačka pálila jednu přímočarou rozbušku za druhou, a tak nebylo divu, že koncert utekl jako mnohými vytoužená voda, které se od organizátorů dostalo alespoň lidem v prvních řadách. Před přídavkem "Proof" pak došlo k jednomu z nejpříjemnějších momentů večera, když domluvení fanoušci pozvedli cedule s nápisem "The only proof we need is you" a už tak rozjařené kapele znovu vykouzlili úsměvy na tvářích. Po závěrečné "Brick By Boring Brick" už zbývalo jediné. Ždímat trička.

Paramore při své druhé zastávce v Česku působili daleko lépe než při premiéře. Jejich výstup byl plný energie, optimismu, přirozenosti, a ačkoli se z jejich koncertu odcházelo v propoceném oblečení, tak i mladistvé svěžesti. Určitě to nebyl koncert roku (zde si prvenství prozatím pevně drží soulová diva Alicia Keys), ale podobně jako třeba u nedávné návštěvy Imagine Dragons šlo o velmi příjemně strávený večer ve společnosti usměvavé kapely, na které je vidět, že ji živé hraní opravdu baví. A to k dobrému koncertu občas i stačí.