O málokteré tuzemské kapele se dá tak přesvědčivě říct, že je typicky česká. Pub punkrocková legenda Tři sestry si toto označení však jistě zaslouží. Už kvůli zhudebněné hospodské poetice či výborným Fanánkovým textům, které neztrácejí vtip ani kvalitu i po mnoha a mnoha deskách. Je to neuvěřitelné, ale tahle banda už slaví 28 let od svého radostného vzniku a nadále baví tuzemské publikum po sokolovnách, knajpách, klubech, arénách i fesťácích. A publikum se jim nadále rozrůstá.

Také právem. Tam, kde selhaly rumem načichlé pochybné existence v čele s Herešovým Alkeholem, šly Tři sestry dále a neukájely se pouze nad slastným deliriem a panákem za dvacku. Hodně tomu přispívají zmíněné texty frontmana, které jsou i na novince "Líná hudba holý neštěstí" nesmírně vtipné. Kromě tradičních témat se dočkáte snad první politické skladby "Edit Pilaf" v repertoáru skupiny, ovšem samozřejmě po sestrovsku: "A jestli se provalit má velká čínská zeď, tak s tím dlouho neváhejte, ať už je to teď, jinak nám tu za střízliva turbanová síla, vysvětlí pod půlměsícem how to Edit Pilaf." Samozřejmě nemůže chybět ani nějaký ten decentně přisprostlý kus, který na novince reprezentují třeba opravdu výborné "Kalhotky ze Lhotky": "Já jsem úchyl fetišista a žádná není jistá, kdy objevím se v parku a hmátnu do rozparku, pak rázně prádlo strhnu a nocí domů zdrhnu, kde nasávám si vůni z těch ukrývaných tůní."

Trochu překvapivým tahem bylo natočení videoklipu k jedné z těch slabších písní na albu - "Školka", jejíž text vypovídá o týrání ve školce a následné, mnoho let budované pomstě. Další malou slabinou je přece jen občasné sebevykrádání (v tomto případě jde ovšem o možná zbytečně drsný termín) a některé melodie už budete znát z minulých let ("Líná hudba holý neštěstí", "Masky sádrový"), což ovšem neznamená, že nejde o povedené kusy. Na druhou stranu oceňuji i evidentní odkaz na drsnější doby Sester, respektive Fanánkovu Hagen Baden ve skladbě "Otčenáš", díky níž si opět zavzpomínáme nejen na kořeny kapely, ale i na zesnulého Frantu Sahulu. Stejně jako v případě skladby "Jako Sahula" z "Lázniček" však nejde o žádnou melancholickou baladu, nýbrž o pořádný punkový nářez, přesně, jak by si to rebel Sahula přál. Tradičně nechybí ani melancholičtější balady, které provázejí díla Sester od nepaměti, viz "Podzim", "Básník", "Lepší časy". Zde je reprezentují výborné "Saky paky" či "Desítka" aneb úsměvné vyznání opouštěné lásky.

Oproti minulé řadovce "Lázničky" i bonusové "Z garáže" je nové album o dost vyrovnanější a je na něm znát větší chuť do skládání i lehkost a dobrá nálada. Není tu vyloženě slabého místa a všechny skladby (nepočítáme-li intro "Baroko") jsou více méně plnohodnotnými hity, které si lze představit jako slušné motory na koncertech. Snad se skupina nebude bát a na letních zastávkách jich bude do lidí prát co možná nejvíce. Fanoušci mohou radostně ryčet, protože nová deska je skutečně zdařilým dílem a lze ji řadit k tomu lepšímu v diskografii skupiny.

Na závěr snad ještě vyzdvihnout povedený obal a připomenout, že ani tentokrát nechybí tradiční intermezza mezi jednotlivými skladbami v podobě filmových a jiných hlášek (např. "Spalovač mrtvol", "Simpsonovi" aj.).