Vybrali si ho A-ha - v roce 2010 se stal jedním ze čtyř umělců, kteří před odstartováním Ending On A High Note Tour dostali od kapely milion norských korun (v přepočtu asi 3,4 milionů korun českých) coby vyjádření podpory mladým a nadějným talentům. A to je teda mazec. A šlechetné gesto. A norský písničkář, který si říká Moddi, si vzal přání Mortena Harketa & spol., aby se všem podarovaným povedl mezinárodní úspěch, k srdci. V březnu vydal svou druhou desku "Set The House On Fire", které by si snad někdo i všimnout mohl.

Moddi, celým jménem Pål Moddi Knutsen, je šestadvacetiletý folkař z rybářské vesničky Medby, která leží na norském ostrově Senja. Díky své dobré matce, která pracovala v místním rádiu, se mohl jeho muzikální talent dostat i do uší lidí, co nejsou jeho rodina. Bylo mu tehdy pět. V roce, kdy dostal od Aháčů penízky, měl na kontě debut "Floriography", který se dočkal dvou nominací na norské Grammy (Spellemannsprisen). Není to teda žádný béčko, to zas ne.

Možná... možná... jste ho zaregistrovali už v lednu, kdy začal šířit podzimní náladu songem "House By The Sea". Je to hit na první dobrou, jestli se to v tomhle žánru vůbec dá použít, a bezpochyby jedna z nejlepších písní na nové studiovce. Navíc perfektně naznačuje, co vás na "Set The House On Fire" bude čekat: jedenáctka prudce melancholických písní, které se vám buď zalíbí okamžitě, nebo vůbec. Ale spíš to první.

Moddiho folk přitom není ani prvoplánově podbízivý ani konzervativní a přes občasné samply a doteky elektroniky ani přehnaně experimentální. Ve své podstatě je jeho hudba všechno, co se dá shrnout do spojení současný folk. Pětičtvrťový takt "Let The Spider Run Alive", beatboxové intro téhož songu, jemná elektronika v "Soon You'll Be Somebody Else!" nebo "The Architect" budiž toho všeho důkazem.

Texty jdou ruku v ruce s posmutnělými melodiemi. Moddi sice vlastně říká staré známé pravdy, ale tak nějak hezky ("If you keep changing yourself then soon you'll be somebody else," / "It is never too late but today is too soon," / "And if this is the end at least it was worth it,"). Jeho hlas se pěkně poslouchá, kluk s ním umí pracovat a nebojí se přitlačit na pilu - v těch naléhavějších pasážích dokonce jednoho může napadnout, že poslouchá někoho jako lepšího Kluse. A aby toho nebylo málo, přidává Pål kousek vlastenectví v podobě intra "Heim" v norštině.

A přitom všem ta deska drží pohromadě. Pravda, podobných rozcuchaných týpků s kytarou lítá po světě dvanáct do každýho tuctu, Moddi se od nich liší asi jen štěstím, kterého se mu dostalo. "Set The House On Fire" není album, které změní svět. Není to ani album letošního roku a nestane se ani kandidátem na nejlepší nahrávky dekády ani deskou nominovanou do jiných žebříčků. Přesto je mu strašně jednoduché podlehnout. A nikdo proti tomu nemůže namítnout vůbec nic. Těch lidí, kterým řekne přesně to, co má, a u nichž si najde čestné místo v ajpodech, nebude málo, i když to nebudou všichni na Zemi. A je to vlastně hrozně dobře.