shop.musicserver.cz
Ondřej Pivec - Hrát gospel Čechům je v podstatě nesmysl

Ondřej Pivec - Hrát gospel Čechům je v podstatě nesmysl

Vydáno: 21.06.2013 12:00 v sekci Rozhovory - Kateřina Hejdová | foto: 2media

Do Prahy přilétá dvakrát do roka, jeho muzika je nasáklá jazzem, soulem, elektronikou, rhythm and blues a... New Yorkem. Ondřej Pivec po studiích klasického klavíru nabral směr Amerika a Češi tak zřejmě nadobro přišli o velký talent. Nadějný varhaník se stal hudebním ředitelem v kostele a věnuje se gospelu.

Ondřej Pivec
© Stanislav Merhout
Během letoška máte v plánu vydat hned dvě desky. Co vás k tak neobvyklému činu donutilo?

Máte pravdu, není úplně obvyklé vydávat dvě alba tak rychle po sobě, ale já mám jedno už hotové, takže jsem si dovolil naplánovat si hned další. V dubnu vyšla první deska a někdy na podzim nebo koncem roku dojde i na druhou.

V té době se zase přijedete podívat do Česka?

Ne, druhé album budu určitě celé připravovat i natáčet v Americe, možná v době kolem vydání. Ale určitě nic takového nemůžu teď slíbit, ještě se uvidí, co a jak. Spíš si myslím, že nepřijedu, řekl jsem si dvakrát do roka a dost. Cesty sem jsou poměrně drahé a jednoduchá není ani následná aklimatizace. Většinou si tu těch pár dní připadám jako v nějakém snu a než si zvyknu na prostředí, letím zase zpátky do New Yorku.

Ondřej Pivec
© Stanislav Merhout
Třeba vás okolnosti a zájem publika donutí vracet se častěji.

Je to dost možné, ale už teď s jistotou vím, že se návratu budu určitě ještě nějakou dobu bránit. Samozřejmě by mě potěšilo, kdyby o mě tady vzrostl zájem natolik, že bych byl vlastně donucen se vracet do Česka častěji. Nerad bych se někoho dotkl, ale myslím, že vysloveně ke stěhování zpátky by mě teď nedonutil asi nikdo. Je to dáno určitě způsobem života, který v New Yorku vedu, a tady bych tak žít v žádném případě nemohl. Mě to tamní prostředí strašně nutí k růstu a mám strach, že kdybych začal častěji jezdit do Prahy, tak by se ten proces zastavil. Jsem tam pátým rokem a teprve nedávno se to celé rozběhlo správným směrem a běží vše tak, jak má. V téhle fázi bych na svém životě něco zásadního měnil jen velmi nerad. Naučil jsem se ostatně hodně nechávat věcem volný průběh a řešit situace, až když nastanou.

Člověk pak není tolik zklamaný, když něco nevyjde.

To taky. Zjistil jsem ale, že když se tomu všemu kolem sebe odevzdáte, život vás přirozeně hodí na tu správnou kolej, kde všechno funguje jak má.

Když se vrátím k těm deskám, je mezi nimi nějaký zásadní rozdíl?

Samozřejmě, je mezi nimi zásadní rozdíl. Ta první je taková klubovka. Ne, že by to byl přímo záměr, ale působí hodně na nižší lidské pudy.

Ondřej Pivec

Ondřej Pivec
je český jazzový hudebník, věnuje se především hře na Hammondovy varhany. V současnosti žije v New Yorku, kde se živí jako hudební ředitel v kostele. Na české hudební scéně je možné Ondřeje slyšet ve formacích Ondřej Pivec Organic Quartet, Petr Kalfus Trio či Jan Tengler Trio a dalších. Ze světové hudební scény spolupracuje s interprety, jako jsou Joel Frahm, Jake Langley, Russel Carter, Paul Bollenback, Karel Růžička mladší, Bill Campbell, Nabuko, Billy Cobham a další. V Česku poslední dobou vystoupil například v rámci série Jazz na Hradě (Ondřej Pivec N.Y. Trio feat. Paul Bollenback), v rámci série Spotlight festivalu Struny Podzimu (CPR Electrio, Ondřej Pivec, Karel Růžička Jr., Russel Carter) či v rámci Pražského Jara v Mercedes Foru (jako Organic Quartet). Letos se představil publiku Jarního gala Pražského jara vedle Gregoryho Portera, jehož doprovodil společně s rozšířeným Epoque Quartetem. Své poslední studiové CD natočil v New Yorku společně s českým pianistou Najponkem a americkým bubeníkem Gregorym Hutchinsonem, letos chystá hned dvě nové desky u tuzemského vydavatelství Animal Music. Podle vlastních slov se Ondřej Pivec do Česka pravděpodobně už nikdy nastálo nevrátí.

Je hodně elektronická?

Ano, přesně tak. Je v ní hodně elektroniky a je hodně taková natlakovaná. Nazval bych to ale tlakem příjemným, sofistikovaným. Žánrově se pohybuje někdy na pomezí soulu a r'n'b.

A ta druhá?

Ta druhá bude moje profilová, zaměřená víc na zpěv. Budu tam mít určitě několik zpěváků a možná i sbor. Žánrově se budou obě stýkat někde u r'n'b, jenže ta druhá bude určená do kostela, nikoliv do tanečních klubů.

Ondřej Pivec
© Stanislav Merhout
Budete hledat české zpěváky?

To asi ne, mám v Americe v kostelech vyhlédnuté tamní soubory a ty jsou na gospel fakt skvělé. Pracuji tam totiž jako hudební ředitel ve dvou kostelech, pro Američany je hudba v kostele mnohem důležitější než u nás, tam je muzika při bohoslužbách jednou z nejzásadnějších věcí vůbec. Oni se díky ní cítí dobře, poddají se jí a pak klidně uprostřed kostela tančí, ty zážitky odtamtud jsou opravdu hodně emotivní. Na výběru hudby tím pádem hodně záleží a na mě tím padá poměrně velká zodpovědnost. Musím se hodně otáčet, ale zase je fakt, že mi za práci také poměrně slušně platí, takže jsem opravdu spokojený. Dokonce bych to nazval jakýmsi zázračným spojením mých snů s realitou.

Jste hudebním ředitelem v kostelech? Co taková práce všechno obnáší?

Pravidelně chodím do kostela, kde vybírám hudbu na bohoslužby, posléze se trojhlasy jednotlivých skladeb učím zazpívat a pak totéž učím lidi ze sborů. Ti, když skladby už umějí, secvičujeme se všichni dohromady. Zní to poměrně jednoduše, mě ovšem ta práce zcela naplňuje.

Ondřej Pivec
© 2media
Chodil jste dřív do kostela? Než jste pro ně začal "dělat hudbu"?

Jo, tam jo. Tady je vážně víra úplně o něčem jiném a mně je prostě mnohem bližší jejich pojetí než to české. Některé věci vám tam sice přijdou v první chvíli divné, ale časem pochopíte. Oni hodně "jedou" v duchu svatém, takže když se pak ocitnou v tranzu, tak padají jako hrušky na zem, pláč tam není vůbec nic výjimečného. Když jsem to viděl poprvé, ne že bych to nepřijal, Amerika vás naučí lidi na první dojem nesoudit. Musel jsem si na to zvykat, ale díky tomu mi třeba došlo, z čeho vlastně síla té muziky vychází, najednou jsem chápal Raye Charlese i Milese Davise a došlo mi, jak nesmyslná byla moje představa a snaha dělat hudbu tohoto typu u nás v Česku. Protože ona prostě vychází z jiných věcí, než jsme u nás zvyklí, ta hudba není samoúčelná, což zase chápe málokterý Evropan mající hudbu jen a jen pro zábavu.

Absolvoval jste hodiny klasického klavíru, nechybí vám ani kousek z české hudební tradice?

Chodil jsem na klasický klavír deset let. A kdybych ty lekce za sebou neměl, tak by mi to nevadilo, věřte mi. Nevím o ničem, co z toho by mi dnes v muzice pomáhalo. Všechno jsem se to musel přeučit, takže jsem spíš rád, že jsem na to období zapomněl. Měl jsem dokonce asi roční období, kdy jsem byl už definitivně přesvědčený o tom, že nebudu hrát už vůbec. Zpětně lituju, že jsem neodjel dřív, k jazzu jsem tíhnul odmalička a mohl jsem si nějaké problémy ušetřit.

Ondřej Pivec
© 2media
Nikdy jste vy ani nikdo z okolí nezalitoval, že jste klasického klavíru zanechal?

Možná moje babička (usmívá se). Mě nikdy nikdo do hudby nenutil, ale zpětně si říkám, že to možná právě byla chyba. Že jsem si ten klavír v dětství vlastně tak trochu zbytečně znechutil. Dneska už to nezměním.

Na co pro vás nejdůležitějšího jste v Americe přišel?

Na fakt, že hudba je naprosto dokonalý prostředek pro vyvolávání emocí všeho druhu. Že nejde jen o samoúčelné přehrávání něčích partů pro někoho. Že spoustu věcí v muzice nelze naučit, že pokud s hudbou nedýcháte a necítíte se být její součástí, nemůže vás hudební tvorba naplňovat. Ani jako muzikanta, ani jako posluchače.

Jak jste se v Americe vlastně ocitl? Co bylo tehdy hlavním impulzem k balení kufrů?

Chtěl jsem vidět a zažít zemi, z níž pochází moje oblíbená muzika. Plánoval jsem maximálně půl roku, že si vezmu pár hodin klavíru a poučím se. Potřeboval jsem si jazz zažít, u nás máte možnost jej poslouchat v původní podobě jedině z desek, nikde není šance si ho takzvaně naplno zažít. Už jen to je velký zážitek, být v místnosti s těmi muzikanty, kteří tu autentickou muziku přímo na místě tvoří. Půlrok se tak protahoval a protahoval a když mě jednoho krásného dne po návštěvě Prahy nechtěli pustit zpátky, došlo mi, že si budu zařídit nějaké papíry a zauvažovat nad tím, co se sebou dál. Udělal jsem si umělecké vízum na tři roky a měl jsem to velké štěstí, že jsem měl nějaké peníze do zálohy, takže jsem tam tak nějak neplánovaně zůstal. Dlouho jsem jen tak chodil očumovat a nevěděl, co se sebou, loni se to pak celé nějak přeplo a přelomilo a začalo se mi konečně dařit.

Ondřej Pivec
© 2media
Čím to?

Nevím, možná tím, že jsem si pořídil auto (směje se). Asi jsem už nasbíral dostatek sebevědomí k tomu, abych se odvážil se natlačit tam, kde bych dřív neměl odvahu se cpát. Naučil jsem se, že musím chodit otravovat tak dlouho, dokud neuspěju. Tohle bylo pro mě vlastně v mnoha ohledech to nejtěžší - zvyknout si na sebe z jiného úhlu pohledu. V Česku jsem měl celý život pocit, že všem hrozně vadilo, jak jsem byl sebevědomý. Tak nějak divně a podivně mě to sráželo a to sebevědomí mi ta kritika vlastně vzala. Snažil jsem se sžít s nějakou falešnou skromností, ale fakt mi to nedělalo dobře. No a pak jsem přijel do Ameriky, kde jsem se choval zase postaru a všichni se strašně divili, proč si taky málo věřím a moje údajně vysoké sebevědomí hodnotili téměř jako pokoru. V tom je stále neskutečný rozdíl, tady prostě zdravé sebevědomí nějak není populární, co s tím naděláme.

Hrajete raději před českým nebo americkým publikem?

Mám rád obojí, protože každé je jiné. Češi jsou přívětiví a vstřícní, když jim hrajete muziku, kterou znají, když jde o něco nového nebo neznámého, většinou jim chvíli trvá, než se rozhoupou k nějaké reakci. Američané jsou v tomhle absolutní opak, jim je úplně jedno jestli muziku znají nebo ne, umějí se jí poddat prostě s maximální důvěrou. Jsou otevřenější a svobodomyslnější, tam úplně vidíte na tvářích, jak si říkají: "Klidně si mysli, že jsem hovado, mně je to úplně jedno... Specifickým publikem je pak to černošské, u nich si člověk musí dávat strašný pozor v každičkém momentu. Oni jsou tak strašně citliví, že každá nota v někom něco vyvolá, reagují na sebemenší změnu rytmu a podobně. České publikum je výzva, musíte lidi otevřít komunikaci, což je někdy úkol takřka nemožný. Před americkým mám zase možnost si hudbu víc užít a mít ji rád. Nesrovnával bych to, jestli je to možné.

Samozřejmě. Už jste se rozhodl, jestli v New Yorku zůstanete navždy?

Rozhodl. Nedávno jsem dostal zelenou kartu a je rozhodnuto. Nikdy neříkej nikdy, ale když se teď ptáte, teď vám odpovídám: do Česka se nevrátím. Budu sem určitě stále jezdit na návštěvy, ale v Americe jsem šťastný.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Abba - The First Fifty Years (4LP) 8/10
Recenze: Komplet "The Singles: The First Fifty Years" Abby může být opravdovým epitafem nejslavnější popové skupiny světa Abba překvapila fanoušky v roce 2021, kdy zničehonic vydala své možná už poslední studiové album "Voyage". Nynější výběr "The Singles: The First Fifty Years" lze proto brát jako konečně definitivní a příjemné ohlédnutí za... čtěte zde
Vydáno: 05.11.2024 16:00 v sekci Recenze
Štěpán Suchochleb (Blues Alive) - Chceme, aby byl festival nejen o zábavě, ale taky trochu o poznání
Rozhovory: Štěpán Suchochleb (Blues Alive) - Chceme, aby byl festival nejen o zábavě, ale taky trochu o poznání Už v polovině listopadu se v Šumperku uskuteční další ročník festivalu Blues Alive. S klíčovým mužem celého týmu, bookerem Štěpánem Suchochlebem, jsme v rozhovoru probrali nejen aktuální ročník, ale i výzvy, které stále... čtěte zde
Vydáno: 05.11.2024 08:30 v sekci Publicistika | Rozhovory
The Branford Marsalis Quartet, Velký sál Lucerny, Praha, 3.11.2024
Naživo: The Branford Marsalis Quartet famózně otevřel letošní Prague Sounds Multižánrový festival Prague Sounds vstoupil do svého nového ročníku. Ve Velkém sále pražské Lucerny jej pomyslně odemkl americký jazzový saxofonista Branford Marsalis se svými třemi spoluhráči a pro řadu fanoušků žánru se na... čtěte zde
Vydáno: 04.11.2024 19:45 v sekci Naživo
Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky
Rozhovory: Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky Začátkem října vydali Petr Vaněk se Sárou Bukovskou debutové album svého projektu Ensoul - "Roztáhnout křídla". Svou hudbu chtějí formou netradičního audiovizuálního konceptu představit také naživo. Povídali jsme si s nimi o... čtěte zde
Vydáno: 04.11.2024 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory
Mirek Kemel - Mordyjé 9/10
Recenze: Mirek Kemel koncipoval album "Mordyjé" jako sbírku povídek pro každou náladu Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje... čtěte zde
Vydáno: 04.11.2024 00:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 25/2021 - od Jacka Savorettiho přes Gorgon City po Toto (29.06.2021 17:00)
- Video: Nové video k "Moon Dreams" připomíná významný milník v kariéře Milese Davise (01.10.2019 17:47)
- Nové desky 37/2019 - od The Highwomen přes Milese Davise po Iggyho Popa (11.09.2019 06:56)
- Nové desky pro 21. týden (29.05.2016 20:00)
- Nové desky pro 14. týden (10.04.2016 15:29)
- Hendrix a Davis chtěli s McCartneym založit superskupinu. Důkaz je k vidění v Praze (15.05.2013 18:22)
- Nové desky pro 38. týden (18.09.2011 05:00)
- Nové desky pro 24. týden (12.06.2011 07:00)
- Nové desky pro 13. týden (27.03.2011 05:00)
- Recenze: Jak zdokonalit dokonalé (01.02.2011 05:00)

ALBUM TÝDNE 45/2024

Mirek Kemel
Mordyjé

Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje výstižnou zkratku. Třináct takových vhledů přináší deska nadepsaná výkřikem "Mordyjé".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 07.11.
November 2nd (CZ) (Stará střelnice, Hranice)
Pá 08.11.
McKinley Dixon (US) (Kasárna Karlín, Praha)
Pá 08.11.
Mezzoforte (ISL) (Metro Music Bar, Brno)
Pá 08.11.
Miles Kane (UK) (Rock Café, Praha)
So 09.11.
Royel Otis (Lucerna Music Bar, Praha)
So 09.11.
Palace (UK) (MeetFactory, Praha)
Ne 10.11.
Sum 41 (US) (O2 arena, Praha)
Ne 10.11.
The Last Dinner Party (UK) (Roxy, Praha)
Ne 10.11.
The Last Dinner Party (UK) (Roxy, Praha)
Ne 10.11.
Been Stellar (US) (Café V Lese, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Prince The Cure Lady Gaga Coldplay Queen Lucie Vondráčková Madonna Kabát Taylor Swift Linkin Park Ed Sheeran Beyoncé Billie Eilish Viktor Sheen Dua Lipa Katy Perry Adele
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe