shop.musicserver.cz
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (20-11)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (20-11)

Vydáno: 12.02.2013 11:00 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Také letos jsme se ohlédli za skončeným rokem a nabízíme vám definitivní přehled toho nejlepšího, co nám rok 2012 v hudbě nabídl. Čtyřicet zahraničních desek, které prostě musíte slyšet, čtyřicet alb, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Pokračujeme druhou desítkou!

Top 2012
© facebook interpreta

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

20. místo: Panáčik - Zahrada


Panáčik - Zahrada
"Snový mužíček natočil zcela bez povšimnutí nejlepší slovenské album loňského roku."
- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

Když jsem jeho zvukově vrstevnatou "Zahradu" pouštěl jednou v baru, loni v létě, ještě před oficiálním vydáním, Janě Kománkové, užasla: "Kdyby tam nebyly ty slovenské samply, ani ve snu by mě nenapadlo, že takhle může znít někdo z našich končin." No a ono ano. Panáčik na své debutové nahrávce vybízí k výletu do zahrad Hieronyma Bosche. Podobně jako holandský malíř si totiž i slovenský surrealistický kolážista dává záležet na komplexní práci s fantazií, kterou rozvíjí do nečekaných poloh. Snový mužíček natočil zcela bez povšimnutí nejlepší slovenské album loňského roku (Mike Lark promine). Světem s ním přesto nepohnul, a tak hnul svět s Panáčikem. Dílčí neúspěch zaručil takřka nevyčerpatelný hybný motor, zdroj energie, kterou démonické alter-ego Tomáše Moravanského taví v multifunkční, multi-instrumentální, multi-žánrový, multi-artový stroj. K jeho psychedelické industriální "Zahradě" v současnosti vzniká experimentální film, a jak lze vypozorovat ze zveřejněných fragmentů, tedy z dosavadních videoklipů (YouTube kanál zde), bude se jednat o vskutku výjimečný, plně autorský, atmosférický počin, který zanechá na duši minimálně stejně hluboké šrámy jako samotná debutová nahrávka.


19. místo: Marsimoto - Grüner Samt


Marsimoto - Grüner Samt
"Propojení rapu s dubstepovými elementy je budoucností hip hopu, snad i proto zní 'Grüner Samt' tak nadčasově."
- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

"Propojení rapu s dubstepovými elementy je budoucností hip hopu, snad i proto zní 'Grüner Samt' tak nadčasově. A ať se to Marsimu líbí, nebo ne, alfou i omegou jeho současného úspěchu je právě hmatatelný, vlhký zvuk chladné elektroniky. Teprve druhořadé jsou texty - což je pro neněmecky mluvící trhy samozřejmě prvořadé. Marsimoto tak má velkou šanci uspět i mimo Německo, o čemž se mu jistě ani ve vyhalucinované fantazii nesnilo. Teď jen stačí, aby sebrali promotéři odvahu, vhodili písek do stroje a Marsiho pro publikum, surfující po stále se zdvihající dubstepové vlně, přivezli." Když jsem před rokem ocenil berlínského rappera maximálním možným ohodnocením, klepala si povážlivá většina komentátorů v diskusi pod recenzí na čelo. Za pravdu, že máme v případě "Zeleného sametu" co do činění s výjimečným materiálem, mi ovšem dal písek, který vhodil do stroje Affro, když pozval Marsiho jako jednoho z headlinerů na letní Hip-Hop Kemp. A co jsem se doslechl, byl to jedinečný gig. Marsimoto ale kromě pěstování pártyhárt samozřejmě nepřestává tvořit i art. A tak si po festivalové sezóně mohl zkraje loňského podzimu zaktualizovat svůj životopis o další položku, když jeho alter-ego Marteria vystoupalo na první místo německé singlové hitparády s písní "Lila Wolken". Zdá-li se vám šmoulí Marsi příliš alternativní, zkuste jeho aktuální polohu v méně alternativní alternativě.


18. místo: Hot Chip - In Our Hands


Hot Chip - In Our Heads
"In Our Heads je vytříbené disco s chytlavými motivy (tak jak si jej tito boys představují) a třeba pomalejší 'Now There Is Nothing' si najde místo v nočním dojezdu vydařeného večera."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Desky vydávají v dvouletém taktu a vždy si dají záležet, aby ta předešlá zněla jinak, než ta aktuální. Hot Chip by mohli být vzorem, jak se stát skvělou párty kapelou, která dokáže bavit nejenom sebe, ale hlavně své fanoušky. Na "In Our Heads" se tyto vlastnosti unikátně sloučily do jedné hmoty, paradoxně tomu možná napomohl fakt, že v pauze každý z členů dělal na svých projektech a vstřebal nové zkušenosti. "In Our Heads" v pětidiskové sbírce Hot Chip bude držet unikátní místo, je totiž nejvíce vyvážená, nic na ní nepřečnívá a neruší ideu, se kterou se sešli ve studiu (sami si i vše produkovali). "Night & Day" sice ještě trochu mate, ale mistrovské "Flutes", "Let Me Be Him" nebo úvodní "Motion Sickness" tuto nerozvážnost vehementně doženou. Nenechte se ničím rozhodit, "In Our Heads" je vytříbené disco s chytlavými motivy (tak jak si jej tito boys představují) a třeba pomalejší "Now There Is Nothing" si najde místo v nočním dojezdu vydařeného večera.


17. místo: Emeli Sandé - Our Version Of Events


Emeli Sandé - Our Versions Of Events (Special Edition)
"Emeli Sandé se dostala do hledáčků milovníků velkolepých hlasů, neboť své písně dokáže hlasově vygradovat do výšin, kde se pohybují některé slavnější kolegyně."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba

Když Emeli Sandé v létě 2011 vydala debutový singl "Heaven", byla to naprostá senzace a její nádherný, pronikavý hlas neposkvrněný auto-tune dával velkou naději, že její debutová deska bude velkolepá. A vsadili na to i při udílení cen Brit Awards, kdy ji zvolili nováčkem roku. "Our Version Of Events" se nese na pomalé, romantické vlně. Skvělé je, že i když většina písní na desce jsou balady, každá je jiná, jsou rozeznatelné a některé songy zní téměř gospelově. Emeli Sandé se dostala do hledáčků milovníků velkolepých hlasů, neboť své písně dokáže hlasově vygradovat do výšin, kde se pohybují některé slavnější kolegyně. I když určitě několik posluchačů zalitovalo, že nevsadila na razantnější a rychlejší melodie či větší rozmanitost, její dramatičnost, dojemnost a dospělost jsou její hlavní devízou.


16. místo: Jessie Ware - Devotion


Jessie Ware - Devotion
"Svou prvotinu 'Devotion' vypiplala Jessie Ware do nejmenších detailů a posluchačům nabídla smyslnou směsici podmanivých skladeb, které nikam nespěchají a zároveň příliš neplouží."
-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze alba

Na debutech je nejlepší, že nikdy nevíte, kdy přijdou a jak silně vás zasáhnou. Nová tvář neo-solu (nebo také uhlazeného popu s živými nástroji a trochou elektroniky, chcete-li) Jessie Ware je toho krásným příkladem. Svou prvotinu "Devotion" vypiplala do nejmenších detailů a posluchačům nabídla smyslnou směsici podmanivých skladeb, které nikam nespěchají a zároveň příliš neplouží. Alfou a omegou její nahrávky je neokázalé spojení nul a jedniček se strunami a trsátky. Nejeden hudební kritik dokonce neváhal označit paní Ware za nástupkyni velmistrů v oplodňovacích soundtraccích, skupině Sade. Skladby jako "Running" nebo "Talking In Water" hladí každým tónem. A v jejím případě to není jen okatě klišoidní prohlášení, u Jessie Ware se jedná o nenapadnutelné dogma. Skoro až se nechce věřit zpěvaččině prohlášení, že za všemi písničkami je nekonečné množství práce. Tato skutečnost silně kontrastuje s naprostou uvolněností jednotlivých skladeb, jež "Devotion" nabízí.


15. místo: Stone Sour - House Of Gold And Bones Part I


Stone Sour - House Of Gold And Bones Part 1
"Globálně se jedná po nejlepší desce 'Come What(ever) May' o druhý nejlepší zářez Stone Sour."
-- Marek Odehnal

profil interpreta | recenze alba

S ambiciozním konceptem se vytasili alternative metaloví Stone Sour, sdružení kolem fenomenálního zpěváka Coreyho Taylora a Jima Roota ze Slipknot. Po ne úplně bodujícím předchozím počinu "Audio Secrecy" jsou nyní opět vitální a umí řádně kousat, přesto ale opět nechybí ani procítěné pomalé balady, které Corey tak rád hrává sólově jen za doprovodu své akustické kytary. Novinka představuje to nejlepší ze silných zbraní kapely, jak v tvrdších, tak v jemnějších pasážích, vše navíc doplněné o poutavý temně lyrický příběh z Taylorova pera a nádherný papírový digipack desky. Globálně se jedná po nejlepší desce "Come What(ever) May" o jejich druhý nejlepší zářez. Na stejnojmenném debutu sice najdeme výraznější hity, ale také velké procento vaty, pramenící z debutového statusu, kdy se umělci na svou prvotinu snaží nacpat co nejvíc z léty nashromážděného materiálu. Nová deska je prostě absolutně vyvážená.


14. místo: John Mayer - Born And Raised


John Mayer - Born And Raised
"'Born And Raised' je jedna z mála desek, kterou si můžu pustit kdykoliv."
-- Pavel Parikrupa

profil interpreta | recenze alba

Kdyby mi někdo po desce "Room For Squares" (která, řekněme, nebyla špatná) řekl, že o Johnu Mayerovi za pár let budu mluvit jako o pokračovateli Erica Claptona a Toma Pettyho, asi bych se nedůvěřivě uchechtnul. Teď mám radost, když se dočtu o jeho pozvolném návratu k živému zpívání po vleklých problémech s hlasivkami. "Born And Raised" je jedna z mála desek, kterou si můžu pustit kdykoliv - když mi je smutno, když mám chuť lenošit nebo při jízdě autem. Na první pohled jednoduché písničky, ale je v nich tolik muzikantského umu a rafinovaných vyhrávek! Tomu říkám kytarové nebe.


13. místo: Norah Jones - Little Broken Hearts


Norah Jones - Little Broken Hearts
"Kombinace lehkého jazzu, inteligentního popu, jemného rocku se špetkou bluesu nikdy nebyla tak dokonalá a krásná."
-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze alba

Norah Jones mohu s klidným svědomím označit za jednu z nejuznávanějších interpretek současnosti. Její skladby disponují něčím, co je v dnešní tvorbě kapel, zpěvaček a zpěváků vzácné - upřímností, takřka dokonalou muzikálností a charismatem. Album "Little Broken Hearts" nahrané ve velmi těžkém autorčině období po rozchodu s dlouholetým přítelem je plné křehké poetiky a žalu. S odstupem mohu říct, že právě všemi zmíněnými klady je obdařena nádherná skladba "Miriam" s velmi morbidním, ale až romanticky zabarveným textem vytvářejícím až divadelní tragédii. To však neznamená, že by ostatní písně vůči této strádaly na kvalitě. Tato zpěvačka z New Yorku nahrála jedno ze svých nejlepších alb, které se nebojím pasovat mezi hudební klenoty této dekády. Kombinace lehkého jazzu, inteligentního popu, jemného rocku se špetkou bluesu nikdy nebyla tak dokonalá a krásná.


12. místo: Miguel - Kaleidoscope Dream


Miguel - Kaleidoscope Dream
"Miguel si hraje podle svých pravidel a cíleně jde za zvukovým dobrodružstvím a ne náhodou byl nominován hned v pěti kategoriích na prestižní cenu Grammy."
-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze alba

Na svém impozantním druhém albu "Kaleidoscope Dream" přináší losangeleský rodák Miguel Jontel Pimentel osvěžení do jinak spíše stojatých vod žánru r'n'b. Zatímco spousta umělců tohoto žánru se čím dál tím víc utápí v laciném euro-trance, on dává přednost zvukově zamlženým texturám, které byste našli v nahrávkách Boards Of Canada nebo dokonce Ride. Skladby "Use Me", "The Thrill" nebo i ta titulní, zajímavě mixují r'n'b a shoegaze s odkazy na Shuggieho Ottise či zasněné goth-popaře This Mortail Coil. Díky jeho vynikajícímu, všestrannému hlasu, v němž vynikne jak falset, tak baryton, se dokáže pohybovat v různých polohách, od té intimní v "Kaleidoscope Dream", po kouzelně vzdálenou v "Arch & Point". Miguel si hraje podle svých pravidel a cíleně jde za zvukovým dobrodružstvím a ne náhodou byl nominován hned v pěti kategoriích na prestižní cenu Grammy.


11. místo: Robert Glasper Experiment - Black Radio


Robert Glasper - Black Radio
"'Z popisu je už zřejmé, že 'Black Radio' nespadá právě do kategorie easy-listening, nicméně náročnější posluchači by rozhodně neměli nechat tento syrový jazzový experiment s přesahy do řady stylů mimo jazz bez povšimnutí."
- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Robert Glasper byl do loňského relativně obyčejný texaský jazzový pianista bez výraznějšího úspěchu či záseku. Nicméně loni vydal album "Black Radio", které patří mezi nejobjevnější a nejoriginálnější alba roku. A to nejen v jazzu. Svým způsobem definoval nový styl progresivní jazz-hop. Rozvinul na něm totiž, co už začal na předchozím "Double-Booked", a do svých a některých převzatých kompozic si pozval interprety převážně z hiphopové, r'n'b a soulové scény, které částečně donutil zpívat jazz a některé jazz v poměrně progresivní formě. V této roli se ocitli například Lupe Fiasco, Bilal, Erykah Badu, Mos Def, Ledisi, Meshell Ndegeocello nebo třeba Lalah Hathaway. Důležité ovšem je, že si každý z interpretů zachoval něco podstatného svého, co obohacuje Glasperův jazz o řadu jiných prvků. Z popisu je už zřejmé, že "Black Radio" nespadá právě do kategorie easy-listening, nicméně náročnější posluchači by rozhodně neměli nechat tento syrový jazzový experiment s přesahy do řady stylů mimo jazz bez povšimnutí.


40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

NÁZORY
  • Marsi (Mall, 12.02.2013 11:24) Reagovat

    Nejsem Marsiho fanoušek jeho hudba jde mimo mě, ale musim uznat, že vloni na HHK mě překvapil v dobrém slova smyslu. Asi nikdy nebudu skalní fanda šmoulýho hlasu, ale jeho koncert si pamatovat budu. Výborná atmosféra, zajímavé efekty atd. V Německu je to obrovský fenomén. Jenom menší oprava Marsi tam nebyl jako headliner pouze jako největší jméno z Německa.

  • staromilec (fo-ol, 12.02.2013 13:31) Reagovat

    jasne, sem staromilec kterej nikdy nepochopi co slysite na hudbe mladsi nez z roku 1980, kdy se smrti Johna Lennona skoncila i cela jedna hudebni era. Presto, doufam ze v te prvni desitce nebudou chybet:
    Bob Dylan - Tempest (nejlepsi Bobikova deska minimalne od Time Out Of Mind, jasnej tip!)
    Bruce Springsteen - Wrecking Ball (osobne se mi libi vic nez cokoliv co v tomto tisicileti Boss natocil - vyjma Seeger Sessions)
    Beach Boys - That's Why God Made the Radio (za tuhle bych se vazne moc a moc primlouval. Nejvetsi prekvapeni jaky mi kdy jakej hudebnik pripravil! Od Briana & spol jsem uz absolutne nic necekal a tahle deska je proste BOMBA!!! Nejlepsi deska Beach Boys od Surf's Up ze zacatku 70s, skola hudebni skladby, vsechny ty zmeny temp, nalad, stoptimy, falzety, prostredni osmicky... titulni vypalovacka, Isn't It Time, Private Life, From There to Back Again... srdce na dlani! hned si to du zase pustit)

    • Re: staromilec (neko, 12.02.2013 13:46) Reagovat

      diagnóza: poučující staromilec. ta nejhorší možná kombinace.

      říct, že hudba po roce 80 nemá úroveň je tak nekonečně hloupé, krátkozraké a ve všech ohledech slizce zpátečnické, že váš koment by se měl rituálně smazat a následovat by měl IP banem.

      už prosím nikdy nic nepište. tedy aspoň ne o hudbě

      • Re: staromilec (Roman, 12.02.2013 14:29) Reagovat

        Ale "staromilec" přece neřekl, že "po roce 80 hudba nemá úroveň", jen že ji nechápe. Tak jako já teď nechápu Tvoji nenávistnou a neadekvátní reakci a neschopnost psát gramaticky správně...

        • Re: staromilec (fo-ol, 12.02.2013 15:19) Reagovat

          Davam vam za pravdu ze jsem takovouto reakci tez naprosto neocekaval, jakkoliv jsem na "samonasirace", jak tato individua vtipne a prilehave pojmenoval Cyril Höschl (viz. www.reflex.cz/clanek/nazory/48698/samonasiraci-aneb-agrese-na-webu-i-v-ulicich-proc-jsou-internetove-diskuse-zumpa.html) ve webovych diskuzich zvykly a zasadne na ne nereaguji. Tqak dekuji za zastani :)
          Nicmene: nikdy bych se neodvazil tvrdit ze hudba 80s, 90s, 00s... nestoji za nic, ani ze ji nechapu. Jen konstatuji znamou, nikym kdo se o popularni hudbu hloubeji zajima nepopiranou, pravdu ze vrcholu dosahla v sedesatych a sedmdesatych letech a sebekvalitnejsi, sebelepsi alba, skladby a interpreti mladsi generace nedosahuji - a vzhledem ke zmene kulturniho klimatu ani nemohou dosahovat - urovne srovnatelne s Beatles & spol. Posledni opravdu "velkou" kapelou jsou Clash, malo platne... To neznamena ze pozdejsi hudebnici neprinaseji nic noveho, ze nejsou zajimavi, kvalitni atd, natoz ze bych mladsi hudbu neposlouchal.
          Kazdopadne pan ma smulu, o hudbe pisu casto a rad a veru toho nehodlam nechat :)
          S pozdravem
          fo-ol

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: Norah Jones své noční Vize ponořila do soulu a blues (19.03.2024 09:00)
- Nové desky 10/2024 - od Ariany Grande přes Judas Priest po Norah Jones (13.03.2024 21:10)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (20-11) (30.01.2024 21:35)
- Video: Norah Jones spí a sní, a přesto v klipu "Running" běží (20.01.2024 11:44)
- Recenze: Emeli Sandé na desce "How Were We To Know" kraluje svým úchvatným hlasem (11.12.2023 00:00)
- Nové desky 46/2023 - od Dolly Parton přes Plain White T's po Stevea Aokiho (22.11.2023 20:30)
- Video: Emeli Sandé ve skvělé formě: singl "There For You" láká na album od beznadějné romantičky (28.08.2023 10:17)
- Nové desky 17/2023 - od The National přes Jessie Ware po Dipla (03.05.2023 08:00)
- Recenze: "GRRR Live" konzervuje živou energii The Rolling Stones na věčné časy. Znovu, ale stále skvěle (25.02.2023 10:30)
- Video: "Tanči tak, až ti popadají perly," vyzývá Jessie Ware v zábavném singlu. V dubnu vydá nové album (18.02.2023 08:34)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík Justin Bieber The Prodigy Queen AC/DC Adele Kabát Karel Gott Rush U2 Bono Sia Paws Taylor Swift Télépopmusik Madonna Dua Lipa Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu