Smashing Pumpkins, jedna z nejadorovanějších a nejtalentovanějších kapel poslední dekády minulého století, vydala rok po ukončení své činnosti výběr toho nejlepšího, co vytvořila. Ve většině případů je obligátní kompilace nejúspěšnějších skladeb jenom trikem gramofirem, jak prodat stejné zboží podruhé a s jistotou. Ovšem dvojalbum, na kterém svoji tvorbu rekapitulují chicagští Smashing Pumpkins, není úplně ten případ. Šéf kapely Billy Corgan se totiž rozhodl všechny své věrné fanoušky opravdu potěšit, sáhl do svých starých rezerv a kolekci obohatil o celkem dvanáct dosud nepublikovaných nahrávek a několik béček singlů. Na druhou stranu je třeba připustit, že právě tohle je jeden z nejjistějších způsobů, jak přinutit ke koupi výběrovky i ty fanoušky, kteří mají všechna řadová alba srovnána doma v poličce.

Na prvním z obou disků, jenž je podle jedné starší nealbové (zde nezařazené) skladby pojmenován "Rotten Apples", najdeme téměř úplný, stritkně chronologicky řazený seznam singlů Smashing Pumpkins od prvního alba "Gish" z roku 1991 až po loňské poslední "Machina/Machines Of God", chybí snad jen singl "Thirty-three" ze slavného dvojalba "The Mellon Collie And The Infinite Sadness". Zcela logicky jsou tu tedy pěkně za sebou seřazeny všechny ty báječné skladby jako "Drown", "Today", "Disarm", "Tonight, Tonight", "1979" nebo "Perfect". Jediné, na kompilaci vůbec nezastoupené album z diskogragie skupiny, je "Pisces Iscariot", jež ovšem nebylo řadovou deskou, ale kolekcí b-stran a rarit, a tudíž k němu ani žádný singl nebyl vydán. Na konci prvního disku navíc narazíte na první dvě nové rarity, a sice skladbu "Real Love", která ku příležitosti vydání "Greatest Hits" vyšla i jako singlovka a skladbu "Untitled". Soudě podle roku vzniku jsou obě skladby pravděpodobně odpadem z alba "Machina/Machines Of God". Slovo odpad ovšem v případě této kapely berte rozhodně s rezervou, neboť Billy Corgan je svou nadprodukcí kvalitní hudby srovnatelný snad i s Princem a v jeho případě i "odpad" může být vysoce nadprůměrnou hudební záležitostí.

Ortodoxní fanoušky Smažek však bude zřejmě mnohem více zajímat disk druhý se záhadným názvem "Judas O". Na něm totiž naleznou šestnáct nahrávek, z nichž šest vyšlo v minulosti jako b-strana některého ze singlů a rovných deset má svoji ediční premiéru. Všech šest béček pochází ze singlů z "The Mellon Collie And The Infinite Sadness" a objevily se tím pádem už i v pěticédéčkovém kufříkovém boxsetu "Aeroplane Flies High", který byl ze singlů z této desky sestaven. V této souvislosti bych rád zmínil, že je mimořádně chvályhodné, že zřejmě vůbec nejlepší skladba Smashing Pumpkins, psychedelická nádhera "Set The Ray To The Jerry" ze singlu "1979" došla rehabilitace a byla vydána albově. Sympatické je i zařazení křehké akustické kytarovky "Believe" kytaristy Jamese Ihy ze stejného singlu. Stejně jako v případě prvního disku, i všechny rarity z "Judas O" pocházejí z loňského roku, z čehož lze odhadnout, že vznikly rovněž během studiové session k poslední desce. Žánrově skladby přecházejí od typicky kvílivého rockového randálu např. skladby "Rock On", přes akustické dumky jako "Winterlong" k lehce "depešácké" elektronice typu "Saturnine". Záleží samozřejmě na každém, kterou z mnoha poloh této chicagské party upřednostňuje, ovšem dá se říct, že starší béčka nad novými raritami mají mírnou převahu.

Smashing Pumpkins jsou už dnes historií a Billy Corgan při žádné příležitosti nezapomíná zmínit, že má novou skupinu jménem Zwan. Jestli s ní někdy dosáhne podobného úspěchu jako se Smashing Pumpkins a v závěru se opět nenechá odradit marketingovými produkty typu Britney Spears, kvůli nimž Smashing vlastně rozpustil, se teprve ukáže. Se svojí minulou kapelou se však zařadil mezi nejvýznamnější a nejvýraznější rockové skupiny devadesátých let a to už mu nikdo nevezme.