Kam až má smysl se vracet?

17.01.2013 10:33 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Tak dlouho si člověk říká "To by bylo skvělý, kdyby se zas dali Soundgarden dohromady a začli hrát!", že když se to nakonec fakt stane (jo!) a kapela vydá (vlastně velmi dobrou) desku, jednoho to přestane bavit a stejně si s novinkou moc radosti neužije.
5/10

Soundgarden - King Animal

Skladby: Been Away Too Long, Non-State Actor, By Crooked Steps, A Thousand Days Before, Blood On The Valley Floor, Bones Of Birds, Taree, Attrition, Black Saturday, Halfway There, Worse Dreams, Eyelid's Mouth, Cameron, Rowing
Vydáno: 12.11.2012
Celkový čas: 52:01
Vydavatel: Universal
Po odchodu ze Soundgarden zkoušel Chris Cornell ledacos. Sólovou kariéru, práci s Timbalandem, zpívání titulní skladby pro Jamese Bonda, přezpívání megahitu od Michaeala Jacksona, spojení s Rage Against The Machine v kapele Audioslave. A ať už dělal cokoliv a ať už jsme názor na tu kterou jeho muziku měli jakýkoliv, v jednom se většina posluchačů shodovala. Chris Cornell je jedním z nejlepších rockových zpěváků současnosti a (v tom už tak jasná shoda nebude) Soundgarden byla jediná kapela, která mu fakt stoprocentně sedla.

Osmnáct let po "Black Hole Sun" a šestnáct let po předchozí řadovce "Down On The Upside" došlo tedy k návratu kapely, která nejen v době kostkovaných košilí znamenala pro mnohé mnohé. Soundgarden se reinkarnovali a pozvolně (vzpomeňme na "Telephantasm") připravili nový materiál. A interval mezi studiovými deskami je podobný jako doba, co uplynula, když Guns N' Roses připravovali "Chinese Democracy", což nebyla špatná deska a vlastně hrála podstatně lépe než "The Spaghetti Incident?".

Ani "King Animal" není marná nahrávka. Jen po jejím poslechu nechápete, proč vyšla v roce 2012, když vlastně přímo navazuje na album z roku 1996. A to je i hlavní zpráva o ní. Ta nejdůležitější. A zda je dobrá, nebo špatná si musí rozhodnout každý sám. Takže ještě jednou: Soundgarden navazují přesně tam, kde po "Down On The Upside" skončili. Zapomeňte na vše, co se od té doby stalo, a bez problémů se přenesete do doby, kdy v Americe prezidentoval Bill Clinton a ještě si ani neužíval s Monicou Lewinsky. Což někdo může vnímat jako prima retro, příjemný návrat do puberty, ale někoho jiného to zas může nepěkně srát.

A tak, i když (znovu opakuji) je "King Animal" deskou srovnatelnou s "Down On The Upside", i když Cornellovi nejvíc sluší právě jeho působení v domovských Soundgarden, jeví se aktuální nahrávka vlastně jako zbytečná deska, která ničím nepřekvapí. Je normální, nespustí žádné emoce. Z tohoto pohledu je ostatně i předchozí Cornellův "Scream" výživnější a zajímavější.

Zbývá jen dodat: nejeden milovník Soundgarden jistě zajásá nad návratem svých miláčků. Ale stejně se najde i řada těch, co v devadesátých letech ujížděli na grungeovém trojlístku Nirvana, Pearl Jam a Soundgarden (a třeba poslouchali i Mudhoney a další), "King Animal" si z povinnosti poslechnou, ale vracet se budou stejně k deskám ze skalních dob, kdy grunge byl ještě grunge.

PS: Ale stejně by se mi líbilo, kdyby kapela přijela do Prahy a zahrála naživo staré (a klidně i nové) písničky.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY