Vzpomínáte-li si na "Dáreček" Mňágy a Žďorpu, určitě vám v hlavě zůstal Listolet, který byl největším překvapením desky. Kapela jednak hodně zajímavě zpracovala píseň "Chceš mě? Chci tě!", zároveň šlo o nejméně známé jméno, jež se na kompilaci objevilo. V těchto dnech vydává své debutové eponymní album. Rozhodně ne nezajímavé a rozhodně ne bezchybné.

Základy této desky byly natočené už v roce 2008 jako reakce na rozpad kapely Krutý omyl. Hudebníci si chtěli uchovat studiovou vzpomínku na své muzikantské roky. Mysleli, že tím zavírají jednu životní etapu. Tři roky nato ale vzniká kapela Listolet a po zjištění, že to koncertně funguje, se nabízel i návrat k materiálu, co zatím zrál kdesi v šuplíku. Po důkladné revizi všech písniček tu máme desku "Listolet". A možná právě to, že písničky mohly čtyři roky čekat na své vydání a dostatečně odpočatí muzikanti k nim mohli přistupovat s odstupem, dalo vzniknout poměrně výraznému debutu.

Autoři písní mají talent na napsání chytlavých melodií, kapele to zároveň dohromady moc pěkně souzní. A tak když posloucháte (pro rozjezd desky výborně vybranou) "Krajinu", doplněnou o pestrou paletu zajímavých zvuků, klipovou a nejrádiovější Mňágou vonící "Starý dům" nebo nádherně hudebně vygradovanou "Leť holka leť", divíte se, jaktože jste zatím o Listoletu ještě neslyšeli. Tyto písně jsou velmi slibným příslibem, že tu vznikla opravdu zajímavá kapela, pohybující se na pomezí folku, rocku a možná i alternativy.

Jenže! Nic není černobílé a kapele se přihodila věc, kterou by šlo nazvat rovněž krutým omylem. Na desku zařadili dvě jakobyveselé písničky "Dobrý být" a "V restauraci u Sama". První je možná fajn zábava pro partu kamarádů, ale zaznamenání si fakt nezasloužila. Druhá je hrůzná prvoplánová veselice z restaurace, kde pivo pije Usama s Obama. Uf. A šokující je, jak kvalitativně úplně jinde mohou být tyto dvě písně od zbytku celé desky. Btw. pořád ještě Listolet podezírám z toho, že jde o nějaký fór, kterému jsem neporozuměl.

I tak je ale "Listolet" moc příjemnou deskou a zároveň i další slibnou kapelou. Ostatně to potvrzuje (po zmiňované "Dobrý být") famózní finále v podobě "Tančícího listí" (které shodou okolností tancuje celým moc pěkně vyvedeným bookletem). Takhle bych si přál, aby kapela zněla do budoucna. Bez nuceného vtipu a kýče zapáchajícího po nejzběsilejších agrorockových kapelách. S vůní hudební vynalézavosti a darem napsat pěnou a nevtíravou chytlavou písničku.