Serj Tankian už dávno není jen jeden ze čtyř stavebních kamenů jedinečných System Of A Down, ale několik posledních let se velmi úspěšně prezentuje i na sólové dráze, která, ač pochopitelně nepopře některé styčné prvky s tvorbou jeho domovské formace, žije svým vlastním hudebním životem a je svou vlastní živoucí entitou. To vše se potvrdilo i ve středu večer v pražské Lucerně, kdy většina lidí nepřišla na zpěváka SOAD, ale na písničky Serje Tankiana a jeho kapely.

Na místo jsem kvůli koloně na dálnici dorazil až kolem osmé hodiny, kdy už muzicírovala druhá předkapela večera Viza. Byl jsem docela překvapen, že první support v podobě vlastní tvorby doprovodné Serjovy formace The Hollywood Arson Project už měl dávno odehráno, když start akce byl oficiálně avizován právě až na dvacátou hodinu a první návštěvníci byli vpouštěni v sedm, tedy až v době, kdy otevírací kapela večera už spustila svůj set.

Viza pro mě byli až do včerejška neznámým pojmem, mile ale překvapili. Jejich hodinový etno-rockmetal, křížený s jakýmsi klezmerem a Gogol Bordello s jedním coverem od The Doors, působil velice zábavným a barevným dojmem i na lidi, kteří se s jejich tvorbou doposud nesetkali. Stejně jako v případě prvního tuzemského Serjova koncertu v roce 2008 s Fair To Midland si i tentokrát vybral svůj support velmi důkladně, a tak opět představil doposud neznámou formaci svého labelu Serjical Strike Records, která má co říct jeho vlastním fanouškům. Je třeba zmínit i arménský původ většiny členů kapely a stejně tak celou řadu arménských vlajek, které v Lucerně vlály v rukou davu. Čehokoliv se prostě Serj dotkne, je vždy spojeno s politikou a sociálně-ekologickou agitací, což vám nemusí být zrovna po chuti, pokud máte své politické přesvědčení orientované spíše doprava. Hlavní je ale vždycky samozřejmě hudební složka.

Samotný principál odstartoval své vystoupení o půl desáté a rovnou pálil ostrými s novinkovým nářezem "Figure It Out". Už od začátku vás pohltilo nedozírné charisma a výzor takřka biblického proroka-kazatele a celá po strop naplněná Lucerna mu od první chvíle jen oddaně zobala z ruky. Jak už jsem naznačil v úvodu, sólová tvorba Tankiana už po třech studiových deskách stojí pevně na svých nohách a publikum si sborově zpívalo s jejich autorem takřka všechny písně, které zazněly. Ty byly docela rovnoměrně rozloženy mezi nepřekonatelný debut "Elect The Dead" a solidní novinku "Harakiri", experimentální počin "Imperfect Harmonies" byl v osmdesátiminutovém setlistu zastoupen pouhým jedním kouskem.

Samotný zpěvákův hlas už sice má i díky zdravotním komplikacím své nejlepší roky za sebou, řevu už se věnuje minimálně a ani intonačně to nebylo vždy úplně jisté, ale jeho mocný rozsah a charakteristická barva a naléhavost vás zcela pohltily. A to hlavně v pasážích, kdy jinak perfektně fungující doprovodná kapela utichla a sálem se rozezněl pouze a jen Serjův hlas v doprovodu jeho kytary. Díky backvokálům muzikantů jsme se dočkali i ze System Of A Down tolik milovaných vícehlasů, stejně tak si ale Serj neodpustil několik politicko-kritických proslovů, kterým většina lidí, myslím, ani stejně neporozuměla.

Až na (minimálně na balkonech) horší zvuk tak koncertu nejde nic vytknout. Skvělý a dlouhý setlist, vřelá atmosféra, výborný a profesionální, ale zároveň civilní výkon muzikantů a hlavně ona už několikrát zmíněná a slovy nepopsatelná zpěvákova aura. Během závěrečné "Aerials" od své rodné formace si kompletní text zpívala celá Lucerna a hypnotické genius loci bylo ve vzduchu přímo hmatatelné. A to jsme tu měli pouze vokál této jedinečné formace, neumím si představit atmosféru během koncertu kompletní sestavy, která se k nám až na klubový koncert v dobách svých počátku v roce 1998 už nikdy víc nepodívala. Rozhodně jeden z letošních nejlepších rockových koncertů.