Nové album Van Morrisona "Born To Sing: No Plan B" je po veleúspěšné desce "What's Wrong With This Picture?" druhým počinem vydaným u Blue Note - vydavatelství orientovaného na jazz a blues. I tak ale čtyřiatřicátou desku nahrál irský hudebník v Belfastu.

Při poslechu se vracíme zpět v čase, v té hudbě je všechno, celá druhá polovina dvacátého století. Jsou v ní všechny ty hudební perly, které milujeme. Album nepřevyšuje kvalitu zmiňované první desky vydané u Blue Note v roce 2004, drží s ní však krok. Houpavě posluchače baví a ukolébává na vlnách střídmého aranžmá, elektrických kytar, piana, rytmiky a skvělých dechů. Krásné piano a celý úvod písně "Mystic Of The East", ke kterému se přirozeně přidá stále parádní Morrisonův hlas, potom dechy, skvělá mezihra na klávesy, saxofon - jsme opravdu v roce 2012?

Nostalgie. I přes ohromné kvality alba se při poslechu dostává na povrch. Všechny desky stárnoucích chlápků Morrisonovy generace jsou takové. A máme je rádi! Není tu nic navíc, vše do sebe skvěle zapadá, nelze vybrat jeden nejlepší song. Irský hudebník nahrál kompaktní, při sobě držící celek plný mystiky, radosti ze hry, zpěvu, života. Vydání je skvěle načasované pro dlouhé podzimní večery.

Předposlední kousek "Pagan Heart" je pak skvělé dřevní blues držící se anglické tradice, kterou hluboko v šedesátých letech započal otec ostrovního blues John Mayall.

Folkrockovou akustickou kytaru a smyčce známé z hudebníkovy nejúspěšnější konceptuální desky "Astral Weeks" z roku 1968 tu neuslyšíme. Tehdy psal rockovou historii, teď je vyzrálý a navýsost si hraní užívá. Posledním songem "Educating Archie" se vyloženě baví. Celý nosič je vlastně jedná dlouhá nekončící píseň nabitá energií. Doufejme, že nám brzo švihák v klobouku přichystá další část.