"Resist" byla zásadní tanečně-drum'n'bass deska. V době vydání se vyšplhala až na osmou příčku v prodejnosti v Británii a vysloužila si zlato. Kromě toho byla nejplodnější na singly, z nichž se jich dost zařadilo do setlistů klubových DJs. A některá česká rádia od nich občas zahrají "Catch", ale to je tak vše. Následující album "Kokopelli" se odklonilo od tanečního stylu ve prospěch kytar. Změna to byla razantní, nicméně prodejnost byla opět slušná. O to horší bylo období o čtyři roky později - "Damage". Zde šlo skutečně o poškození. Hudební poškození. Byla tot áhlá dark-popová nahrávka, která směrovala spíš k popu a ze které se vytratilo všechno, s čím na začátku Kosheen přišli. I když obsahuje pár vydařených singlů ("Overkill" mě snad nikdy neomrzí), jako celek pohromadě nedrží.

Po dvou letech jsme se měli dočkat čtvrtého alba. To se však nestalo. Datum vydání se stále posouvalo a čekání se protáhlo na další dlouhé roky. Když už to vypadalo nadějně a kapela ohlásila, že má všechny skladby nahrané, rozhodla se opustit své vydavatelství a založit si vlastní label Kosheen Recordings. Prý kvůli větší svobodě při tvorbě. To je na druhou stranu pochopitelné, když se nové album jmenuje "Independence". S tím přišly také zprávy o tom, že se skupina chce vrátit k tanečním začátkům. Mezitím si ještě Sian Evans, hlavní zpěvačka Kosheen, zahostovala v letní dubstepové pecce "Louder", kterou produkoval DJ Fresh. Dále vyšlo pár nových songů, které se začaly hrát na koncertech a průběžně probíhal také remix contest na "Spies".

První singl "Get A New One" potvrdil, že jsou taneční prvky zpátky. Electro sound a chytlavý refrén je skvělým rádiovým hitem. Podobně laděné jsou tracky "Waste" (zvukově dost podobné předchozí desce "Damage") a "Spies", které mají potenciál zaujmout širší spektrum posluchačů kvůli silným refrénům. "Addict" je otvírák s úžasnou atmosférou a skvěle naladí k poslechu celého alba.

Hudební podklady jsou v některých případech opravdu temné, takže škatulka electro-dark-pop je zde místě. Dokonale zapadají do zpěvu Sian Evans. Ta se odmlčí pouze ve dvou případech - ve špinavé instrumentálce "Zone 8" a dojezdové "You Don’t Own Me". Při prvním poslechu songu "Dependency" jsem nevěřil, že poslouchám Kosheen. Zpočátku energetický rave, který po dvou minutách zvolní, ovšem hned nato se zase vrátí do původního tempa. Rytmická skladba "Mannequin" připomene tvorbu z "Resist", jen s modernějším zvukem. Převážná většina písniček zaujme svou propracovanou atmosférou. Kupříkladu "Something New" s ozvěnovými údery nebo houseová "Tightly". Kde však Kosheen ztrácí dech, jsou pomalé skladby. "Out There" či "Enter" jsou příliš táhlé a po chvíli začnou nudit.

Nezávislost v podobě "Independence" se britským hudebníkům Kosheen povedla. Chmurnější nálada na desce sice zůstala, nicméně to není na škodu. Vedle rádiových singlů stojí řada povedených tanečních věcí.