Tramping, vandráctví, spaní pod širákem. Usárna, tele, celty, kanady, ešusy. Seton, Baden-Powell, Svojsík, Foglar, Zapletal. To vše neodmyslitelně patří k české mentalitě již léta. Za tu dobu u nás zlidověla řada převzatých i původních trampských písniček. Třináct jich teď vybral a upravil David Landštof. Dal dohromady bandu lidí, jež si začala říkat "Ďáblovo stádo", pro projekt získal legendárního zpěváka Wabiho Daňka. A v létě tohoto roku odjeli všichni do srubu v Orlických horách, kde desku nahráli.

Trampské písničky bývají většinou epické příběhy s původem v konkrétních historických událostech. Přesně ty si pro své první album Ďáblovo stádo vybralo, zároveň se soustředilo pouze na příběhy tragické. Shodou okolností pak byly zvoleny ty nejklasičtější kousky z české klasiky. Písničky, jejichž většinu musí snad každý alespoň lehce poučený posluchač znát. To je na jednu stranu výhodné. Posluchač si rád znovu připomene své oblíbené kousky. Háček ale může být v současné úpravě. Tu nemusí každý snadno, zvlášť když zná dokonale původní verzi, přijmout.

V tomto směru dokázalo Ďáblovo stádo spojení původního ducha skladby s novým soundem bravurně. Velmi citlivě. Z písniček nezmizela jejich dávná duše a dnešní muzikantské úpravy nijak dramaticky neovlivnily to, co se desetiletí hraje u ohňů a předává z generace na generaci. Zároveň ale nebylo naplněno to, co si projekt předsevzal. Pokud na svém webu v úvodu jeho autoři tvrdí, že "Ďáblovo stádo tak protentokrát uchopilo jedinečný český fenomén, tramping a pojalo ho po svém. Současně, syrově, naturálně.", očekávali byste mnohem dramatičtější, syrovější a naturálnější pojetí celé desky.

Ďablovo stádo je spolek skvělých muzikantů i zpěváků. Písničky fungují a celá deska se poslouchá velmi dobře. V čem je tedy problém? Se skladbami se nepracovalo tak, abyste si z nich sedli na zadek. Aby se objevila zásadnější nová překvapivá rovina. Možná se málo tlačilo na pilu (škoda, že je tu Wabi Daněk tak hodně civilní). Možná tu byl strach a přehnaná úcta k tradičním klenotům naší trampské hudby, což svazovalo ruce větším experimentům. Nebo jinak. David Landštof sice žádnou z písniček neznásilnil, u většiny z nich se ale nedostal dál než k pettingu.

Ledacos ale i tak vyšlo moc dobře. "Hudsonské šífy" dostaly novou dávku napětí, a i když by se nabízelo skladbu zrychlit, více hrotit a přidávat na intenzitě, dramatické nálady se tu dosáhlo pravým opakem. A funguje to. Nejvíc se ale povedla bonusová písnička "Tvůj bílý šátek". Aneta Langerová v ní dokazuje, jak moc dobrá je zpěvačka. A právě v tomto jediném případě si z písničky na tomto albu na zadek sednete. Ostatně i další hostující zpěvačce Radůze se daří dostat se dál, než v mnoha případech Daňkovi.

"Wabi a Ďáblovo stádo" není vůbec špatná deska. Funguje, dobře se poslouchá a není tam místa, kde by se šláplo vedle. Možná by ale dopadla lépe, kdyby se namísto jednoho hlavního (a tradičního) zpěváka oslovily podobné pěvecké osobnosti (a méně tradiční), jako je právě Aneta Langerová. Nebo kdyby měl producent větší chuť a odvahu k experimentování, k nacházení větších kontrastů a otevírání nových, skrytých komnat, které jistě ještě v mnohých skladbách zůstaly.