UDG - "Akrobat" je hlavně o hledání rovnováhy

26.10.2012 13:20 - Kateřina Hejdová | foto: facebook interpreta

Ústecká kapela UDG vydala čtvrtou desku - namísto pravověrných rockerů ale na "Akrobatovi" najdete muzikanty otevřené i elektronice či hiphopu. "Loňským DVD 'Cirkus Live!' jsme uzavřeli jednu kapitolu a 'Akrobat' startuje novou," tvrdí šestičlenná parta, která teď míří na Slovensko. A ráda by i dál.
UDG, České hrady.cz, Rožmberk nad Vltavou, 30.7.2010 - 31.7.2010
© Lukáš Benda / musicserver.cz
Kdy jste byli naposledy v cirkuse?

Naposledy jsme se ocitli pod cirkusovým šapitó loni, když jsme natáčeli svoje první DVD. Ale jestli se ptáte kvůli názvu "Akrobat", tak to nemá s cirkusem jako takovým nic společného. Náš akrobat je sice, řekněme, ohebný a šikovný, ale zároveň zůstává lidský. Zranitelný. Vlastně je ten název myšlen téměř existencionálně.

Akrobat, který dumá nad smyslem bytí?

Přesně tak. Už přebal desky je poměrně výmluvný - člověk, který jde po laně s vyvažovací tyčí v ruce a kolem sebe vidí různé životní hodnoty, mezi nimiž hledá svou vlastní volbu a cestu. Každý člověk se ocitne někdy v momentě, kdy musí zvažovat, co je pro něho důležité a důležitější.

UDG
© udg.cz
Ocitli jste se v takovém momentě i vy?

Určitě ocitli, i když zase netvrdíme, že jsme v něm právě teď. "Akrobat" je ale plný těch životních hraničních momentů, kdy obrazně řečeno nevíte, jestli poletíte nahoru, nebo budete padat dolů. Je hlavně o hledání rovnováhy v životě. Proto existencionální, i když hudebně samozřejmě ta deska tak temná není. Naopak, je na ní opět spousta nabíjející pozitivní energie. Zmiňovaná životní akrobacie se odráží spíš v textech.

Říkává se, že třetí deska je přelomová a čtvrtá stvrzuje postavení v branži. Měli jste obavy, jestli s "Akrobatem" nešlápnete vedle?

Obavy vyloženě ne, ale určitě je pro nás tohle album velmi důležité. Už proto, že jsme si před ním dovolili udělat tříletou tvůrčí pauzu. O to víc jsme se snažili do něho otisknout celé to dlouhé období, kdy jsme hlavně koncertovali. Proto je v něm tolik síly a energie, tu nám dávalo publikum. Přelomové je tohle album pro nás ale především tím, že jsme si na něho poprvé přizvali producenta, Armina Effenbergera z Cartonnage. A zjistili jsme, že je dost velký rozdíl mezi tím, jak roli producenta vnímáme u nás a jak ji vnímají ve světě. Armin přišel do kapely jako další právoplatný člen, který měl naši absolutní důvěru.

UDG
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz
Zasahoval vám do písniček zcela zásadně?

Zasahoval a my jsme byli rádi. Změnil nám původní sound i aranže jednotlivých skladeb. Pracovali jsme úplně jinak než dřív, kdy jsme se s materiálem zavřeli do studia a měli za pár dní dát do kupy celé album. Tentokrát jsme začali někdy zkraje března a minulý týden s prací na desce skončili. Měli jsme čas a klid si všechno rozmyslet a udělat co nejlépe. Chtěli jsme se vyvarovat špatných zážitků z minulosti, neradi pracujeme ve shonu a spěchu. Takhle jsme měli možnost průběžně desku poslouchat a napravovat chyby. Na našich starších albech jsou třeba momenty, kdy z hlasu poznáte, že zpěvák už je unavený, protože natáčel několik hodin v kuse. Nepotřebujeme sami za sebe plnit nějaké limity, ale ve studiu jsme limitovaní vždycky byli.

Měli jste před tím pocit, že producenta potřebujete?

Především jsme se už chtěli někam posunout, vyvíjet se je přirozené a my toužili mít zase trochu jiný zvuk než dřív. Takže vlastně ano, měli jsme pocit, že potřebujeme producenta. Pořádného producenta. Navíc si vezměte, že nás je šest a každý z nás poslouchá trochu jinou muziku a má vlastní názory na to, jak by naše tvorba měla vypadat. Po těch letech už bylo nutné najít někoho, kdo nás dá nějak bezbolestně dohromady a najde nám společnou řeč. Nechtěli jsme, aby každá písnička zněla úplně jinak, naopak jsme se snažili dát albu jednotný zvuk. Což se podle nás podařilo.

Kapela UDG

UDG logo
...vznikla kolem roku 1996, kdy se spolužáci z ústeckého gymplu Tomáš Staněk (bicí a texty) a dvojčata Petr a Pavel Vrzákovi (zpěv a basa) začali potkávat na zkouškách ve sklepě u Vrzáků doma. Před zlomovým prvenstvím v soutěži kapel Coca Cola Popstar roku 2004 vydali dvě demonahrávky "Štěkat do boudy" (2001) a "Obsazeno místenkou" (2003). Díky soutěži mohli vydat první oficiální album "Ztraceni v inspiracích", v roce 2007 následovalo druhé album "Buď a Nebe", v titulní skladbě hostovala Iva Frühlingová, objevil se tam ale i Honza Homola ze skupiny Wohnout (Matěj byl hostem na debutu) nebo MC Nu C ze skupiny Skyline. O dva roky později vydali třetí studiové album "Autoportrét", kde úlohu ženských vokálů ve třech písničkách převzala Jana Lota. Čtvrtá deska "Akrobat" přináší do jejich tvorby víc elektronických zvuků, na desce opět hostuje Iva Frühlingová, ale i Ota Klempíř z J.A.R. Současná sestava kromě ústřední trojice čítá ještě Adama Kupera (zpěv a saxofon), Bohumila Němečka (kytara) a Tomáše Vohradského (kytara).

Stejně mě překvapilo, že padla volba právě na Effenbergera, Cartonnage k vám žánrově moc blízko nemají.

To je pravda, ale my jsme tu změnu jejich směrem vážně chtěli udělat, alespoň to zkusit. Dali jsme Arminovi na zkoušku jednu skladbu a výsledek nás všechny přesvědčil. Díky němu je na "Akrobatovi" mnohem víc elektroniky než na našich předchozích albech. Je to dané už tím, že on je syntezátorový hráč, takže nám tam ty svoje synťáky prostě nacpal. Právě proto jsme pečlivě producenta vybírali - abychom mu mohli dát pak volnou ruku a nezasahovali mu do práce. Pak by to podle nás trochu ztrácelo smysl.

Na internetu jste ale od fanoušků už slízli i kritiku, někteří jsou zklamaní. Sledujete jejich reakce?

Jistě, na druhou stranu naše zkušenost je taková, že vždycky, když vydáme novou desku, chvíli trvá, než si ji lidi zažijou. Většinou ještě nějakou dobu chválí spíš desky předchozí, na které jsou zvyklí. Naprosto markantní to bylo po úspěchu prvního alba "Ztraceni v inspiracích", druhá deska pak nebyla nikomu dobrá. Někdy to zajde tak daleko, že si říkáme: Aha, tak ti by nás nejradši viděli zase u Vrzáků ve sklepě, v době, když jsme ještě pořádně nic neuměli. Naučili jsme se brát ty první reakce s rezervou, i když vyhnout se jim nedá. My jsme naopak zvědaví, jak budou lidi reagovat s tříletým odstupem. Někam jsme se za tu dobu posunuli a na publiku teď je, aby posoudilo, jestli ta změna je k lepšímu. Je nám jasné, že ti, kdo mají rádi nadupané kytary, je na "Akrobatovi" budou muset chvíli hledat, za svojí prací si ale stojíme.

UDG
© facebook interpreta
Máte za sebou patnáct let existence. Bilancujete už? Na co jste nejvíc pyšní?

Tak hodně? To zní hrozně! Na co jsme nejvíc pyšní, jsme shrnuli právě na tom loňském DVD, o němž jsme mluvili v úvodu. Bilancujeme tak nějak průběžně, když nám není dobře nebo máme vyloženě depku, prostě se podíváme za sebe. Na to, co už jsme dokázali, složili, vyrobili. Ale zase - každý z nás má nejradši jinou desku, jiný písničky.

Když jste zakončili jednu éru - jaký máte hlavní cíl do té druhé?

Líbilo by se nám vyjet s kapelou za hranice. Třeba v Americe pro krajánky bychom zahráli moc rádi. Nemáme takové ambice, aby UDG prorazili na světových festivalech, přece jen zpíváme česky. Na Slovensko si ale troufneme, tam bychom chtěli z Česka zamířit nejdřív. Na podzim vyjedeme na tuzemské turné, na což se teď musíme soustředit ze všeho nejvíc, naučit se nové písně zahrát pořádně i naživo. Na jaře máme pak v plánu šest slovenských koncertů, což pro nás bude premiéra. Věříme ale, že se nám tam podaří prorazit. Pokud ano, budeme za rok zase spokojení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY