Alice Cooper už patří k inventáři rockové scény. Na svém kontě má nespočet alb, snad ještě více různých výběrů, ale přesto stále dokáže po těch mnoha letech natáčet vydařené desky, i když se nedá říci, že by byl kdovíjak komerčně úspěšný, či se za ním táhly zástupy fanoušků. Jenže je jeden z mála, u něhož si můžete být jistí, že asi nenatočí vyloženě špatnou desku.

Minulý rok přišel v produkci Boba Marletta s mimořádně temnou a tvrdou koncepční nahrávkou "Brutal Planet", v rámci jejíhož turné se zastavil i na koncertě v Ostravě. Ačkoli se žádný velký comeback nekonal, necelý rok poté tu máme pokračování s názvem "Dragontown", opět v produkci Boba Marletta. I nyní se jedná o koncepční nahrávku s dost temným podtextem, ale pozorní lidé a fanoušci obvzlášť najdou i stopy poměrně zvláštního humoru. Promomateriály tvrdí, že album je opět velmi tvrdé, ale narozdíl od "Brutal Planet" je novinka více melodická, což mohu jedině potvrdit. Ačkoli kytary skřípou jako o život a některé skladby se valí s nezadržitelností buldozeru ("Deeper"), obsahuje nové album i několik vyložených hitovek, které na minulé desce chyběly. Nejlepší jsou písničky, které tvrdost a silné melodie kombinují, což se podařilo například v titulní "Dragontown", úvodní vypalovačce "Triggerman" nebo naopak pomalejší "Sister Sara". Obrovským překvapením a zároveň příjemným osvěžením je písnička "Disgraceland", ve které Cooper ve slokách naprosto skvěle napodobuje hlas Elvise Presleyho (už ta narážka v názvu, že...) a i hudba je takový zvláštní tvrdý rock'n'roll. Mezi mé oblíbené patří taky až poprocková "It's Much Too Late" s úžasným textem ("...nikdy jsem nenakopl psa, dítě ani svou ženu / nikdy jsem se nedíval na porno..."), i když v kontextu celého alba vyznívá až moc měkce.

Deska obsahuje jen jednu typickou baladu, která ji ale kazí a je na ní asi jen proto, že balada na rockové desce přece musí být a navíc, kdyby se rádia rozhodla něco hrát... "Every Woman Has A Name" je však jednoznačně nejslabší písnička na albu a kdyby na něm nebyla, nic by se nestalo.

"Dragontown" se asi nezařadí mezi perly diskografie Alice Coopera, ale i tak se jedná o hodně dobrou rockovou desku, které navíc vévodí jeho skvělý hlas. Sice to není nic moc nového, ale co bychom měli chtít od nestora rockové scény. Experimentování si užil dost na minulém albu a teď natočil "jen" další tvrdou desku se silnými melodiemi.