Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Honza Kalina - Janu Jelínkovou jsem zachránil od vztahu s třímetrovým černochem

Honza Kalina - Janu Jelínkovou jsem zachránil od vztahu s třímetrovým černochem

Vydáno: 26.09.2012 09:30 v sekci Rozhovory - Katarína Straková | foto: facebook interpreta

Honza Kalina ze Sto zvířat seděl ve své oblíbené kavárně s manželkou Evou, která mimochodem peče ten nejlepší perník s mouchami, jaký jsem kdy jedla. V rozhovoru se rozpovídal o nové desce, o svém (ne)studiu na pedagogické fakultě anebo o svém (ne)milostném vztahu se zpěvačkou Janou Jelínkovou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Sto zvířat - Hraju na klavír v bordelu
© facebook interpreta
Údajně se na novince "Hraju na klavír v bordelu" zamýšlíte nad zvláštními osudy ne zcela běžných lidí. Co si pod tím mám představit?

Snažili jsme se, aby to znělo tak trochu ze široka. Je to o lidech, kteří nejsou tak úplně běžní. Například v písni "Batůžek" najdeme slečnu, která sbírá jogurtová víčka, protože chce vyhrát batůžek, a pak zjistí, že to není úplně tak, jak si představovala, tak jde ven a zapaluje auta. Najdeme tam "Krátkozrakého Viktora", který špatně vidí, a jestli to dobře dopadne, tak on nakonec zjistí, že žije několik let doma s mrtvou maminkou, v písni "Pondělí" najdeme lidi, kteří sedí celé dny v hospodě a vinou toho, že sedí zády k oknu ven a nečtou a nedívají se na televizi, přicházejí o běžné zázraky dnů. V písničce "Malinký lidi" je zase ženská, která má doma na kuchyňské lince malinký lidi, kteří se zabíjejí a žárlí, a najdeme tam třeba také chlápka, jehož snem je strávit noc s obrovskou třistakilovou operní pěvkyní. Jsou to epické příběhy lidí, kteří nejsou standardní.

Kde jste ty příběhy posbírali?

To by byla spíš otázka pro Tomáše Belka, našeho textaře. Ten člověk je magor, od rána do večera si píše do zápisníčku a sleduje okolí. Zaslechne třeba jednu větu v hospodě a postaví na ní text. Za názvem alba stojí naše společná zkušenost s prací v reklamní agentuře. Zakladatel světové sítě reklamních agentur prý kdysi řekl, že když se ho maminka zeptá, co dělá, tak než aby jí vysvětloval, že pracuje v reklamě, řekne jí raději: "Maminko, hraju na klavír v botelu." Takže takhle vznikl ten slogan. Hudebně jsme se snažili jít po těch textech, cílem bylo udělat takový pokleslý žánr, kde se nebojím houslí, tympánů, dechů a podobně.

Sto zvířat - Hraju na klavír v bordelu
© facebook interpreta
Titulní strana desky je jednoduchá, jenom klaviatura. Na jedné z kláves sedí moucha, jedna z těch, které mají fanoušci v bookletu najít a spočítat v rámci soutěže Naše album má své mouchy. Jak vás taková akce napadla?

Původně jsme měli obal bez té mouchy, ale potom nás napadlo, že moucha je taková správná mrška a je symbolem všeho zahnívajícího hnoje, který je kolem nás ať už ve fyzické, nebo psychické rovině. No, a pak jsme si řekli, proč bychom těch much nedali víc dovnitř, do toho bookletu? Ten obal se skládá z krásných fotek a my jsme tam ty mušky takhle poschovávali (ukazuje), toho, kdo je pochytá úplně všechny a odpoví správně, bychom chtěli nějakým způsobem odměnit. Buď ho pozveme na koncert v jeho městě, nebo že by s námi jel kus turné. Nebudeme si nic namlouvat, v době, kdy všichni vypalují jak o život, se snažíme, aby kromě mojí mámy měl ještě někdo důvod a chuť si koupit to cédéčko a přečíst si ten booklet uvnitř.

Kolik tam těch much tedy je?

No, to vám neřeknu. (smích) Ale zkusila jste to dobře.

Vizáž bookletů si obstaráváte sami. Jak dlouho trvá, než definitivně vznikne takový obal?

Někdy je to hodina, jindy jsou kolem toho měsíční hádky. Ale tenhle obal vznikl docela rychle, tam ten nápad byl jasný.

Musí to odsouhlasit celá kapela?

Spíš mám takové právo veta, protože jsem přece jenom vystudovaný výtvarník a kapelu jsem kdysi zakládal kvůli tomu, abych navrhoval obaly, takže si zas tak moc do toho kecat nenechám. Jinak jsem velký demokrat, ale v tomhle mám nepatrně diktátorské sklony. Ne tak v hudbě, tam naopak chci, aby všichni vyli spokojení, jsou tam daleko lepší muzikanti než já.

Sto zvířat...

Sto zvířat
... je desetičlenná pražská převážně ska kapela, která vydala 1. září své další řadové album "Hraju na klavír v bordelu", kde hostuje zpěvačka Radůza, saxofonista Karel Šváb, harmonikář Radek Pobořil, houslista Vojta Lavička, stálý spolupracovník kapely Filip Nebřenský a vokalistky Alena Průchová a Naďa Wepperová. Pro své fanoušky Sto zvířat připravili hru "Naše album má své mouchy". Kdo najde všechny mouchy dovedně schované v bookletu alba a pošle jejich počet na příslušnou adresu, získá volné vstupenky na některý z koncertů, nebo pojede vybranou část turné společně s kapelou. Skupina desku pokřtí za účasti mnoha hostů umělými mouchami 3. a 4. října v pražské Akropoli.

Na hudbě tentokrát pracoval kromě vás a Karla Švába také Jan Šobr. Jak se jeho účast na tvorbě muziky odrazila na desce?

Honza je fenomenální muzikant, který hrál s nejrůznějšími lidmi od Karla Gotta po já nevím koho - je to opravdu nájemný vrah, ale po těch pár letech pochopil, o čem je ta naše hudba. Na tuhle desku napsal třeba takový gangsta swing "G.O.P." neboli "Gauč, ovladač a pití" a potom jednu naprostou úchylárnu, tři minuty filmové hudby, která se jmenuje "Pizza" a je zase o chlápkovi, který si zve domů prodavače pizzy, ale málokdy ten prodavač pizzy odejde. Takže si zve další a další a ta pointa je tam někde schovaná. Honza umí noty asi třistakrát lépe než já a umí napsat takové složité dechy, což mají dechaři rádi, že se můžou v těch jeho písničkách předvést.

Vznikají vaše písničky spíš improvizací, anebo fandíte spíš notovým partiturám?

U nás to funguje tak, že když někdo píše písničku, tak ji napíše úplně celou. To znamená včetně bicích, napíše, co hraje baryton saxofon anebo jaký je tam vokál ve třetí sloce. Ale samozřejmě to není žádné dogma. Když na zkoušce zjistíte, že to nefunguje, tak se to přepíše a dotyčný si ten part upraví sám. Víte, ono když je vás deset, nemůžete skládat písničku tak, jako když se čtyřčlenná kapela sejde ve zkušebně, jeden začne něco hrát a ostatní se přidají. V deseti lidech, kde je navíc čtyřčlenná dechová sekce, tohle nejde. Momenty, kdy proti mně sedí osm chlapů a jedna baba, popíjejí a koukají, co bude, a já začnu: "Tak já vám to teďko zahraju, kucí, co tomu říkáte?" a teď oni pořád koukají a já čekám na ten ortel, patří mezi nejtěžší chvíle mého skladatelského života. Když pak řeknou: "Jó, to je skvělý, vole, to zkusíme!" je to obrovské štěstí a v tu chvíli je ta písnička hotová za půl hodiny.

Nedávno jste pokořili rekord, na Sázavafestu jste odehráli sto písniček v průběhu tří dnů. Jak na to podle vás reagovali fanoušci? Neměli jste pocit, že už z vás byli při tom posledním vystoupení unavení?

Ona to možná nebyla ani tak naše vina, spíš to bylo tím, že už byli unavení obecně. Svítilo sluníčko a tak dále. My jsme dělali, co jsme mohli.

Sto zvířat - zátiší
© facebook interpreta
Tu stovku jste rozdělili celkem do čtyř koncertních bloků. Který vás nejvíce bavil?

Mě bavily všechny. Jana si strašně zaslouží mít samostatný blok, což se jí nestává. Bavily mě ty Ostrouchovy věci, které jsme strašně dlouho nehráli. A bavil mě i ten poslední den, kdy jsme zase hráli výhradně nové věci. Takže opravdu nemůžu říct, to je jako kdybyste měla čtyři děti...

... jasně, ale přece jen: jedno z těch dětí nejlépe studuje, nefetuje, nepije...

Dobře, tak nejvíc mě možná bavila ta Balbínka, která byla nejútulnější. Bylo to ve stanu na malinkém pódijíčku, bylo tam hrozné horko a hráli jsme tam největší etna, například "Arizona Dream" od Bregoviče a podobné.

Na Sázavafestu už jste podobný "speciál" jednou předvedli, když jste v roce 2010 ještě v Kácově oslavili své dvacáté výročí stominutovým koncertem, na letošní jarní mutaci festivalu jste také hráli sto minut, Honza Kalina zároveň celou akci moderoval. Proč zrovna tomuto festivalu stále připravujete něco netradičního?

To Pavel Kloupar (ředitel Sázavafestu - pozn. aut.) vždycky vymyslí nějakou takovouhle kravinu a já mu na to kývnu. Sami bychom si asi nevymysleli zahrát sto písniček. Ale když on řekne: "Zkuste to," tak je to výzva. Muzika není o tom dělat nějaké rekordy, ale nám to připadalo fajn. Pozvali jsme toho Petra Ostrouchova, který už s námi léta nehrál, a zahráli jsme si společně věci, které jsme v této sestavě nikdy nehráli. Byli jsme před tím týden u kamarádů na Šumavě, kde jsme hráli a trénovali. To bylo hrozně milé, protože některé písničky jsme hráli před dvaceti lety a trumpetistovi byly v té době čtyři roky. Takže pro mě to má hlavně takový pikantní nádech, než že by šlo o nějaký smysluplný rekord. Ale mám radost, že jsme to splnili, byť jsem musel zazpívat jednu lidovku, abychom to splnili časově. On nebyl problém zahrát sto věcí, ale problém byl ten čas. Aby na sebe pódia navazovala, měli jsme přesně vymezené minuty - tady to bylo hodinu a půl, támhle zase hodinu deset a narvat tam ty písničky bylo to nejtěžší. Jinak bychom určitě byli schopní zahrát třeba dvě stě skladeb.

Pavel Kloupar je proslulý svým smlouváním o honoráře kapelám. Zkouší i na vás nějaké "přátelské" slevy?

Tak my zas takoví přátelé nejsme. My spolu děláme věci, ale že bychom se nějak mazlili od rána do večera, to nemůžu říct. Nicméně, ano, samozřejmě to zkouší i na nás. (smích) Ale my jsme v tomhle tvrdí. My nejsme kapela, která by hrála za horentní honoráře, ale je nás hodně a já vždycky chci, abychom neodcházeli jako idioti. Jsme schopní hrát třeba popáleným dětem nebo slepeckým psům zadarmo, ale pak když hraju na velkém festivalu, nechci být za debila.

S Janou jste se prý poznali při studiu na pedagogické fakultě...

My jsme se poznali na peďáku s Tomášem Belkem. Janu jsem poznal, až když jsem přišel z vojny, ona je přece jen o něco mladší - i když já vypadám taky výborně. (smích) Každopádně já jsem přišel z vojny a učil jsem na základní škole, kde ona mezitím nastoupila. Ale teoreticky jsme se na pedagogické fakultě asi potkat mohli, to ano.

Tam je výrazná převaha dívek, chlapci jsou tam prý většinou jimi opečováváni a hýčkáni. Bylo to tak i ve vašem případě?

Přesně. My jsme vždycky říkali, že jsme plemenní býci. Tam stačilo, abych řekl, že až dostuduju, půjdu učit, a všichni mě nechávali. Zatímco ze staroslověnštiny měli všichni čtyřku, já jsem odcházel celý v bílém za jedna. Potom jsem sedm let učil, takže jsem odevzdal státu, co do mě vložil, ale už bych to v životě nechtěl dělat.

Proč?

Po čase jsem se stal třídním a pořád jsem vyškrtával nějaké výkazy... prostě byrokracie. Chtěl jsem učit děti kreslit a povídat si s nimi o češtině a najednou jsem zjistil, že pořád sedím a hrabu se v papírech - výkazy, absence a pak do toho třídní schůzky a... vůbec! Hrůza.

Jaký jste byl spolužák? Spíš šprt, nebo "sháněč poznámek od pilných spolužaček v polovině zkouškového"?

Na vysoké škole jsem byl minimální spolužák. Já jsem tam skoro nechodil. Tenkrát jsme měli s Tomášem Belkem rock'n'rollovou kapelu Matěj Čech, pořád jsme někde pařili. Do školy se jezdilo do Brandýsa nad Labem, kde byla hned u nádraží hospoda U kulatý báby, a tam jsem vždycky rovnou zapadl, opil jsem se a v deset večer jsem jel domů, aniž bych byl ve škole.

Kolik vašich členů má vlastně učitelskou praxi?

Mám pocit, že teď učí i pianista někde na Lidové škole umění, trombonista taky učí dětičky na trumpetu a Jana se také vrátila do školství, takže v kapele takové tři čtyři učitele máme určitě.

Mezi učiteli jsou oblíbeným tématem perličky žáků v testech. Sdělujete si mezi sebou své učitelské zážitky?

Minimálně. V autě většinou řešíme všechny věci kromě práce. A když už na to náhodou přijde řeč, tak to jsou tak strašné věci, že to nemůžu publikovat snad ani doma mámě.

Například?

No, třeba že se někdo někde ožral, nepřišel a tak. Že by třeba někdo vyprávěl, že jeho žák napsal dobře písemku nebo že má rád děti, to se nestává. (smích)

Je pravda, že mezi vámi s Janou v průběhu těch let, co se znáte, také proběhla nějaká milostná eskapáda?
(Eva bystří sluch a nenápadně si poposedá blíže k nám...)

Tak jako možná Jana měla pocit... Já myslím, že ne...

Možná jsem se měla zeptat, když byla Eva na záchodě, co?

Ale ne, to s Evkou nemá nic společného. Já myslím, že kdyby mezi námi něco proběhlo, tak by kapela nevydržela těch jedenadvacet let. Takže mezi mnou a jí ne, ale hrál s námi Láďa Přitasil, se kterým bohužel taková akce proběhla, a já jsem už tenkrát věděl, že jednoho z nich budu muset vyměnit. Také jsem věděl, že basistu seženeme, ale druhou Janu ne. Takže když se potom ti dva rozešli, Láďa musel ze hry. Ale zase všechno zlé je pro něco dobré, protože Láďa tímto splnil svou roli trubce a přišel Holanďan Wilco Versteeg (současný basista - pozn. aut.). Nicméně myslím, že jsem ji jednou v Lyonu zachránil od takového pěkného vztahu s asi třímetrovým černochem. Tenkrát to vypadalo, že mě opravdu nenáviděla, protože se chtěla zamilovat do toho černouška a já jsem jí tam vyznával lásku, abych ji stáhl do toho Fordu Transitu, a myslím, že jsem jí tím zachránil život.

No vidíte, a kde mohla Jana dneska být...

(smích) V Rumunsku na hlavním nádraží.

Vy máte už dospělé dcery. Co by se stalo, kdyby se zamilovaly do někoho ze Sto zvířat?

Tak bych jim zlomil obě ruce a rozpustil kapelu.

Vážně?

Je pravda, že Wilco je z nás nejstarší a má také myslím čtyři dcery, takže na tohle téma spolu umíme ostře žertovat. A on jednou chystal Štědrý večer, když se chtěl domluvit s Bárou, mojí nejstarší dcerou, která měla zaklepat na dveře a říct: "Mám nového přítele." A teď by se tam objevil tenhleten... debil. (smích) To by mě možná ranila mrtvice, no. Hlavně proto, že Wilco je ženatý a má čtyři svoje dcery, tak bych nerad, aby se zamiloval do té mojí roztomilé dcerušky.

Dobře, a který člen kapely by tedy připadal v úvahu?

Nejmíň by mi vadila asi ta Jana, hele. Ale ony s námi holky občas jezdí a myslím, že žádná z nich se do nikoho nezamiluje. Tuším, že to byl Josef Vlček, kdo napsal, že jsme kapela s nejmenším sex appealem v České republice. A moje dcery mají vkus, takže nevím, proč by se zrovna ony zamilovávaly do mých kamarádů.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • výborný interview (tommy, 26.09.2012 10:16) Reagovat

    Honza je klasik :-)

  • Pekny rozhovor (mekele, 27.09.2012 01:01) Reagovat

    Rozhovor tradicne skvely, ovsem deska je slaba, od Ostrouchovova odhodu asi nejslabsi. Skoda.

  • Škoda, že... (V, 01.10.2012 18:28) Reagovat

    ...zpěvačka zpívá na koncertech čím dál tím falešněji. Nevím čím to... jinak mám jejich veselou hudbu moc ráda!

  • .... od vztahu s černochem s třímetrovým (já, 02.10.2012 08:47) Reagovat

    .... od vztahu s černochem s třímetrovým

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Václav Neckář & Bacily - Planetárium (reedice vinylu) 9/10
Recenze: Václav Neckář & Bacily: "Podej mi ruku... projdeme spolu 'Planetárium'" Supraphon letos otvírá své archivy a vytahuje z nich jednu lahůdku za druhou. V říjnu třeba došlo na reedici dvojalba "Planetárium" Václava Neckáře a Bacilů. Přebal se honosí informací o nově zrekonstruovaném zvuku, a tak jsme se do... čtěte zde
Vydáno: 05.12.2020 08:30 v sekci Recenze
6
Písně našich srdcí: Jaromír Nohavica
Publicistika: Písně našich srdcí: Jaromír Nohavica Jaromír Nohavica nedávno vydal skvělou novou desku "Máma mi dala na krk klíč", a tak jsme nyní zavzpomínali na jeho písně, které se natrvalo zapsaly do našich srdcí. A jak se dalo čekat, vztah některých redaktorů k ostravskému... čtěte zde
Vydáno: 04.12.2020 15:00 v sekci Publicistika
27
Britney Spears - Swimming In The Stars 6/10
Audio: Britney Spears rozšiřuje album "Glory" o nově vydaný song. "Swimming In The Stars" shazují jen přehnané úpravy hlasu Nové hudby Britney Spears se nejspíš fanoušci kvůli pokračujícím soudním sporům jen tak nedočkají. Její vydavatelství tak alespoň nadále ždímá zpěvaččinu dosud poslední studiovku "Glory" z roku 2016. V květnu k ní přihodilo... čtěte zde
Vydáno: 04.12.2020 07:41 v sekci Audio / Video | Audio
10
Patricie (Vesna) - Fanoušky svou hudbou vždycky budeme chtít vzít do míst, kde je dobře
Rozhovory: Patricie (Vesna) - Fanoušky svou hudbou vždycky budeme chtít vzít do míst, kde je dobře "Umělecké ideály nahradila touha po zakotvení. Druhá deska byla spíše o vyrovnávání. Osobně jsem se třeba při tvorbě znovu nadechla, a to i tím, že jsem se mohla vrátit k popu a projevit svůj autorský potenciál," říká o albu... čtěte zde
Vydáno: 03.12.2020 12:15 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Pohled do českých hitparád - 48. týden 2020
Viktor Sheen si vzal zpět prvenství v albovém žebříčku, v rádiích podruhé vítězí Mirai Minule mu pomyslnou zlatou medaili vyfoukl Jaromír Nohavica, předtím Škwor. Nyní ale Viktor Sheen konkurenci nenašel, a vrací se do čela albové hitparády. S deskou "Barvy" si ji podmanil celkově už počtvrté. Rádia tentokrát změnu na... čtěte zde
Vydáno: 02.12.2020 19:21 v sekci Novinky | České hitparády
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Petr Ostrouchov ON AIR: S Vladimírem Mišíkem jsme byli od začátku na jedné lodi (05.12.2020 10:43)
- Na okraj: Jak můžete pomoci muzikantům v časech covidu? Streamujte (10.11.2020 16:24)
- Video: Karel Gott a Kryštof odstartovali díky "Vánoční" nejkrásnější svátky v roce už nyní (05.11.2020 09:49)
- Nové desky 43/2020 - od Ariany Grande přes Keitha Jarretta po B-Side Band (04.11.2020 07:32)
- Ve vánoční písni Kryštof zpívá i Karel Gott (21.10.2020 14:22)
- Recenze: Zábavní Sto zvířat testují svůj humor na lidech už třicet let (16.10.2020 15:30)
- Video: Čekání na pozdrženou premiéru Gottova filmu "Karel" krátí parádní klip k písni "Jdi za štěstím" (10.10.2020 08:40)
- Koncerty Pocta Karlu Gottovi se posunují na červen 2021 (17.09.2020 07:54)
- Český hudební průmysl v roce 2019 posílil, nejvíc se prodávala alba Karla Gotta (03.06.2020 12:42)
- Radůza letos vydá netradiční koncertní album "Anita" (17.02.2020 09:08)

ALBUM TÝDNE 48/2020

Tata Bojs
Jedna nula

Tata Bojs jsou ve formě. Natočili desku, která od začátku jede jak skvěle promazaný stroj. Zároveň pořád nabízí obrovskou nálož hravosti, ať už hudební, nebo jazykové. A navíc v sobě skrývá i silné poselství. Nahrávka "Jedna nula" se opravdu povedla a je to další z českých alb roku. Už asi páté.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 08.12.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 31.01.
Holy Fuck (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 11.02.
The Dead Daisies (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 14.02.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Ne 14.02.
Zola Blood (UK) (Rock Café, Praha)
Út 16.02.
Asaf Avidan (IL) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 21.02.
Men I Trust (CAN) (Rock Café, Praha)
Út 23.02.
Harry Styles (UK) (O2 Arena, Praha)
Út 23.02.
Axel Flóvent (ISL) + Plàsi (SWE) (Chapeau Rouge, Praha)
Ne 14.03.
Elderbrook (UK) (MeetFactory, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Lady Gaga Miley Cyrus AC/DC Mirai Kryštof Dua Lipa Sia Metallica Ava Max Deftones Pokáč Adam Lambert The Weeknd Beyoncé Kylie Minogue Aneta Langerová Billie Eilish Ewa Farna Lana Del Rey
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver