Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
 Bush, Imodium, Lucerna Music Bar, Praha, 22.8.2012

Když čtyřicátnící (ne)hrajou grunge

Vydáno: 25.08.2012 17:15 v sekci Naživo - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Prodeje jejich prvních desek překročily deset miliónů, následně se však kvalita i sláva začaly vytrácet, až se Bush před deseti lety vytratili úplně. Loňský comeback "The Sea Of Memories" ale příjemně zarezonoval a vrátil kapelu zpátky na koncertní pódia. Jak dopadl jejich vůbec první koncert na tom českém?

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Live: Bush

support: Imodium
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 22. srpna 2012
setlist: Machinehead, All My Life, The Chemicals Between Us, The Sound Of Winter, Everything Zen, Swallowed, The Heart Of The Matter, Prizefighter, Greedy Fly, Alien, The Afterlife, Land Of The Living, Little Things // Breathe, Come Together, Glycerine, Comedown
Fotogalerie

Bush, Lucerna Music Bar, Praha, 22.8.2012 (fotogalerie)
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Nebýt Nirvany, možná by neměl na tomhle koncertě kdo hrát. Vždyť právě kult Kurta Cobaina a celá vlna grunge měly v začátcích Bush, stejně jako u předskakujícího Imodia, přímo kardinální vliv. V případě domácí party nebyly nirvanovské (tedy zvukově špinavé a anglicky zpívané) začátky nikterak výrazné a více než o hudební nápodobu šlo u mladého kvarteta (tehdy tria) hlavně o podobně neurvalou prezentaci a stylizaci podle hesla: "I'm Kurt Cobain" a následně "I'm not Kurt Cobain". Oproti tomu, Bush se v tomto zlatém věku grunge inspirovali, jak jen to šlo - vlastně až na samé hranici bezostyšného vykrádání, a hned jejich první dvě Seattlem načichlé desky "Sixteen Stone" a "Razorblade Suitcase" je vcelku zaslouženě dostaly na vrchol.

Bush, Lucerna Music Bar, Praha, 22.8.2012 (fotogalerie)
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Poté, co si na pódiu zabrnkali Imodium (méně energicky, než je u nich běžné, přesto jejich půlhodinový set nebyl za trest, jak se v smsce svojí kamarádce vyjádřila jedna zpovzdálí sledujících dívek) a poté, co se hlavní osvětlovač už popáté rozčílil, že mu diváci před pult pokládají nedopité drinky: "Man, this one costs fifty thousand dollars, you know?" měl začít ten pravý grunge večírek.

Jenže nezačal. Lucerna Music Bar už v tu chvíli sice změnil stav z poloprázdný na poloplný a několik stovek fanoušků o sobě dávalo hlasitě vědět, avšak očekávaná rocková exploze se na pódiu nekonala. Po většinu koncertu chyběl silnější náboj. Do jisté míry za to mohl nepříliš ostrý a místy zahuhlaný zvuk (kapela byla navíc několik prvních písní jaksi potichu), avšak tyto nedostatky nevylepšilo ani nasazení hudebníků na pódiu.

Zatímco jiná devadesátková vykopávka, američtí Ugly Kid Joe, před dvěma měsíci na tomtéž místě dokázali, že jsou duší stále rockeři, Bush jako by celé svoje charisma zapomněli v oněch devadesátých letech. Z pohledného frontmana Rossdalea se stal lehce slizký chlapík (fanynky, jež ho po koncertě obklopily, byly, pravda, jiného názoru), kterého nejvíce ze všeho zajímalo, jak v bílém nátělníku vypadá jeho opálená a vyrýsovaná muskulatura. V průběhu celé show byl sice ve skvělé náladě, ale víc než na hudbu samotnou se soustředil na dívky a dámy v prvních řadách. Jediným opravdovým rockerem na pódiu tak byl jen druhý kytarista Chris Traynor, toho večera v kožené vestičce a s knírem a la Krakonoš. Mimochodem, z původní sestavy zůstali jen Rossdale a bubeník Robin Goodridge.

Bush, Lucerna Music Bar, Praha, 22.8.2012 (fotogalerie)
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Aspoň že měli Bush co hrát. Setlist poskládali z velké části ze zmíněných prvních dvou desek (z debutu zazněla dokonce celá polovina skladeb), a přestože pecky jako "Machinehead", "Everything Zen" nebo "Greedy Fly" nevyzněly zdaleka tak syrově a přesvědčivě jako ve studiové podobě, šlo i tak o příjemně mrazivé okamžiky. A také o splnění snu mnohým fanouškům - vždyť na Facebooku jste už před koncertem mohli číst třeba "Bush jsou kapela mýho mládí! nebo "Tuhle kapelu jsem poslouchal celou střední."

Samozřejmě došlo i na balady "Swallowed" a "Glycerin" a nezklamaly ani nové kousky (např. "All My Life" nebo singl "The Sound of Winter") ze zmíněné novinky "The Sea Of Memories". Speciálním bonusem pak byly hity "Breathe" od Pink Floyd a hlavně našlapaná "Come Together" z pera The Beatles, jež obě zazněly v přídavku. To už měl celý večírek přece jenom trochu rockovější parametry.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Souhlas! (Tryst, 26.08.2012 20:34) Reagovat

    Tak pod tohle se plne podepisuji. Konecne objektivni a pravdiva recenze!

  • BUSH (2012-2010) < BUSH (2002-1992) (patmull, 30.08.2012 16:01) Reagovat

    Skvěle napsaná recenze, naprosto se sní ztotožňuji.

    Jsem velkým fanoušek Bush a Rossdale byl ve své době mým vzorem, ale vydání The Sea Of Memories pod jménem BUSH byl jen prachsprostý obchodní trik, jak přilákat fanoušky k této zbrusu nové tvorbě, která se ale určitě nedá nazývat tvorbou Bush. Problém je v tom, že Rossdale po dvou deskách neustále hledal cestu jak vyjet pryč z rovné cesty a když to udělal (The Science Of Things) znělo to jako Alternativní-post-grunge, kde se navíc mihly metalové a bluesové písně - takže naprostý chaos, i když pořád o mnoho lepší, než Moře Vzpomínek. V žádném případě neříkám, že kapela nemá právo se nikam posunout a nezačít dělat něco jiného experimentovat, protože to už by pak nebavilo ani původní fanoušky kapely ani každého kdo alespoň trochu rozumí hudbě, ale musí se dobře hlídat aby to nedopadlo takhle, protože se prostě nedá hrát na koncertě pop-hip hopový song jako The Afterlife, současně s tím hrát grunge v podobě Machinhead, Everything Zen nebo Litle Things, celé to hrát ve stylu alterntiv/pop-rocku a doufat že to bude znít dobře. Ano třeba Linkin Park (i když nevím jestli to je úplně dobrý nápad srovnávat tyhle dvě kapely) taky hrají dost rozdílné styly, ale všechno to nějak souvisí, kdežto v případě Bush jsou to 2 rozdílné kapely tedy BUSH (2002-1992) nebo ''Old Bush'' = jedna z mých nejoblíbenějších kapel a BUSH (2012-2010) - ''New Bush'' = kapela , kterou sice mám taky docela rád, ale kde se Rossdale - kdysi skvělý textař a charismatický frontman proměnil, přesně jak se psalo tady ve článku - ve čtyřicátníka, který si pořád hraje na dvacetiletého krasavce a snaží se zaujmout na koncertech a songy z The Sea Of Memories s připitomělými texty a hudbou (jako mají např. I Believe In You, The Afterlife a hlavně nejhorší píseň jakou jsem kdy slyšel od jakékoliv ze svých oblíbených skupin - She's a Stallion) 40-leté obtloustlé matky, které si kdysi věšely v pokoji jeho plakáty.

    Bývalý kytarista Nigel Pulsford to před tím, než se vůbec kapela znovuzrodila řekl úplně přesně - ,,Ve své době BUSH byla dost ''nervózní'' kapelou, která se pořád snažila sama sebe vytlačit pryč´´. A ono se tak bez něho fakt stalo.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy
Na okraj: Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy Zatímco dřív se hudebníci do užšího nominačního výběru Grammy nedostávali jednoduše proto, že podle hodnoticí akademie někdo vytvořil lepší dílo než oni, dnes za to může rasa, pohlaví nebo korupce. Také vyhlášení nominací... čtěte zde
Vydáno: 27.11.2020 12:15 v sekci Publicistika | Na okraj
23
Pohled do českých hitparád - 47. týden 2020
Mirai ovládli rádia s "I přes to všechno", Jaromír Nohavica má nejprodávanější album Domácím žebříčkům tentokrát kralují umělci z Moravskoslezského kraje. Nejhranější písní v rádiích se stala "I přes to všechno" od frýdecko-místecké party Mirai. Albové pořadí opanoval symbol Ostravy Jaromír Nohavica s... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 21:01 v sekci Novinky | České hitparády
1
Aneta Langerová - Dvě slunce 7/10
Recenze: "Dvě slunce" Anety Langerové zahřejí hlavně trpělivého posluchače Autorsky plodná spolupráce s Jakubem Zitkem na albu "Na Radosti" z roku 2014 se dočkala svého pokračování. Novinka "Dvě slunce" jasně stvrzuje, že hlas Anety Langerové patří v českém popu k těm nejosobitějším. Cestu k novým... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 08:00 v sekci Recenze
22
Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea
Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea Další hudební novinkový nášup je zde a s ním i největší countryová star Garth Brooks, Mariza, duo Larkin Poe, Josh Groban, Pavel Callta, John Fogerty, metalová superskupina Killer Be Killed, debutující Mali-Koa, tvrďáci Dark... čtěte zde
Vydáno: 25.11.2020 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
1
Aid Kid, Martin Kyšperský a Jakub König - Jak se nám spolupracovalo na "Řece" Lenky Dusilové
Rozhovory: Aid Kid, Martin Kyšperský a Jakub König - Jak se nám spolupracovalo na "Řece" Lenky Dusilové Po rozhovoru s Lenkou Dusilovou jsme se potkali s muzikanty, co se podíleli na jejím novém albu "Řeka". Aid Kid popsal, jak se měnila jeho role během natáčení, Martin Kyšperský přiblížil vznik některých textů a Jakub König se... čtěte zde
Vydáno: 24.11.2020 17:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 46/2020 - od Gartha Brookse přes Jamieho Culluma po Nicka Cavea (25.11.2020 08:00)
- Předobjednejte si "Delicate Sound of Thunder" Pink Floyd i se sběratelským plakátem (14.11.2020 16:48)
- Nedožité osmdesátiny Johna Lennona připomene výpravná výběrovka (27.08.2020 17:58)
- Recenze: Bush se na "The Kingdom" snaží najít svou cestu (14.08.2020 12:30)
- Zaprášenosti: Sugar - Copper Blue (28.07.2020 10:00)
- Audio: Bush v lyric videu k songu "The Kingdom" vidí rudě (24.07.2020 18:28)
- Video: David Gilmour v prosluněném klipu "Yes, I Have Ghosts" vzdává hold Leonardu Cohenovi (04.07.2020 18:45)
- Bush vydají desku "The Kingdom" v červenci (25.06.2020 17:04)
- Koncertní film Rogera Waterse "Us + Them" se dočká vydání na fyzických nosičích (17.06.2020 18:16)
- Rozhovory: Thom Fröde (Walkmanz) - Jedním z klíčů úspěchu je bejt freak (22.05.2020 10:00)

ALBUM TÝDNE 47/2020

Nick Cave
Idiot Prayer (Nick Cave Alone at Alexandra Palace)

Nicka Cavea mám rád jako muzikanta plného energie. Líbí se mi jeho živelnost, jsem uchvácen koncerty s The Bad Seeds a nejvíc si užívám "Tupelo", "From Her To Eternity" nebo "The Mercy Seat". "Idiot Prayer" je toho pravým opakem. Intimita, klavír, klid. Sedět a poslouchat. A stejně je to ku*evsky dobrý!

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 30.11.
Ben Caplan (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 03.12.
Tempers (USA) (Café V lese, Praha)
Út 08.12.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 31.01.
Holy Fuck (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 11.02.
The Dead Daisies (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 14.02.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Ne 14.02.
Zola Blood (UK) (Rock Café, Praha)
Út 16.02.
Asaf Avidan (IL) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 21.02.
Men I Trust (CAN) (Rock Café, Praha)
Út 23.02.
Harry Styles (UK) (O2 Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Škwor AC/DC Lady Gaga Mirai Miley Cyrus Kryštof Dua Lipa Metallica Sia Aneta Langerová Ava Max Deftones Adam Lambert Beyoncé Lana Del Rey The Weeknd Kylie Minogue Billie Eilish Madonna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver