"Pane vrchní, ten kus jehněčího se mi na talíři nějak hýbe". "Nehýbe, tančí," zněla by odpověď, pokud by byl zaměstnanec restaurace zběhlý v britské taneční scéně. A možná by dodal ještě něco navíc. O vínech se přeci také dozvíte, kde se urodilo. Tohle jehně se narodilo v Manchesteru v roce 1994. Podle všeho to byl dobrý ročník, alespoň co se jehňat týče, a tak britské zvířátko neskončilo na porážce u řezníka nebo s podezřením na nějakou nemoc, ale rostlo a sílilo a letos nám nabízí už třetí možnost na veřejné osahání jeho pevné kostry, pružných svalů i měkounké vlny. Jeho pevnou podstatu tvoří především pestrý, komplikovanější drum'n'bass s množstvím dalších vlivů a vzdušnou, hřejivou, hebkou vlnu zase éterický vokál zpěvačky. Ale pryč od zoologie nebo bych vám musel vysvětlovat, proč se z jehněte už dávno nestala ovce. Nebo zda nejsem náhodou zoofil.

Dnešní menu má nadpis "What Sound" a je už třetím v pořadí po bezejmenném debutu z roku 1996 a albu "Fear Of Fours", které přišlo o tři roky později. Britští Lamb jsou poměrně nenápadnou skupinou, ale o to víc zajímavou. Tvoří je odpadlík z hudebního studia Andrew Barlow a bývalá fotografka pro britský hudební tisk Louise Rhodes. Potkali se v roce 1993, když Louise rozhodla vyměnit fotografování za dráhu zpěvačky a hledala někoho, kdo by jí pomohl s produkcí desky. Louise nechtěla být jen dalších holkou s kytarou nebo v kytarové kapele, a tak ji zlákal svět elektronické hudby. Tihle dva ve své hudbě spojili taneční rytmy se snahou vytvářet opravdové písničky, ne jen skládat k sobě samply. Vše míchají s vkusem a rozmyslem, takže vytvářejí ideální symbiózu tradičnějšího písničkářství reprezentované Louisou coby potomka folkařů a moderních technologií, které má na starost Andrew jako typický technofreak - producent, inženýr zvuku a "remixér". Lamb byli už od svého vzniku přirovnáváni k Portishead. Kvůli době, ve které vznikli, i proto, že představují podobný model skupiny. Dvojici, kterou tvoří muž - producent - vytvářející elektronické pozadí hudby a hlas ženy, který není jen doplňkem, ale určuje hlavní náladu skladeb. Ale zatímco parketou bristolských Portishead je spíše triphop a vytváří pomocí hudby i hlasu zpěvačky Beth Gibbons mnohem pochmurnější atmosféru, hudební plocha, do které kreslí přitažlivá tmavovláska Louise svým vokálem jednotlivé pocity, je mnohem veselejší drum'n'bass, případně breakbeat. Někdy je to i najazzlé nebo jungleové.

Lamb si k nahrávání desky poprvé v historii skupiny přizvali hosty. Například kytaristu Arta Lindsaye nebo scratchujícího Tonyho Vegu. Na "What Sound" najdeme i minimálně dvě paralely s nedávno vyšlým albem "Vespertine" od Björk. Spojuje je jednak Guy Sigsworth, podílející se na Islanďančině desce, který spoluprodukoval pro Lamb několik skladeb a hudebně i první, pocitový song "What Sound", podle kterého se i celé album jmenuje, jedna ze dvou věcí se zastoupením smyčců. Krásný je na ní i sampl jednoduchého brnkání na akustickou kytaru. Guy Sigsworth je podepsán pod jedním z nejhezčích momentů alba, je to downtempová "Small" s vlnícími se závoji zvuků, bublající, zvonivá, tepající, plná napětí a dráždivého vokálu. Vláčnost, s jakou jí Louise zpívá, jí dodává erotický náboj. Syrový zvuk nasamplovaných bubínků a basová linka jmenovaného Seveřana jsou zase jedny z předností skladby "Heaven". Největší taneční popík z celé desky představuje singl "Gabriel", jedna z mnoha pomalých věcí oslazená smyčci londýnského orchestru a protkaná všudypřítomným moogovým samplem. Louise ji zpívá hlubokým hlasem s nádechem soulu. Jako protipól vůči ní můžeme brát druhou píseň "One", snad jedinou temně vyznívající, která má zase blízko k Massive Attack. Nervní beaty rozbité na kusy jak skleněná váza, kterou už nedáte znovu dohromady a podobně rozlámaný vokál jsou ingrediencemi předposlední skladby "Sweetheart" a poslední, kterou vám ještě zmíním.

"What Sound" je povedenou a vyrovnanou kolekcí deseti, většinou pomalých elektronických skladeb s velmi silnými, výraznými melodiemi, za kterou se Lamb v žádném případě nemusí stydět. Výrazná moucha je jen jedna. Zbytečná desetiminutová pauza oddělující krátký bonus od zbytku desky. Minutové, uklidňující tóny piana, by neměly čekat tak dlouho na své posluchače.