Navzdory fanoušky vymodlenému koncertnímu comebacku System Of A Down v loňském roce jsme se zatím nové nahrávky nedočkali, a všichni zainteresovaní se opět mohli začít věnovat svým sólovým projektům. A tak zatímco se novinky Daronových (už bez Johna) Scars On Broadway dočkáme až na podzim, Serj Tankian vydal svou, v pořadí už třetí sólovku teď v červenci.

Tankian dlouho před vydáním avizoval po experimentálním počinu "Imperfect Harmonies" návrat k tvrdšímu a organičtějšímu kytarovému zvuku - a toto se rozhodně povedlo. Jako zkušený marketér nepodcenil ani výživnou virální kampaň s postupným dávkováním nových skladeb, informací a tematických videí.

Hned první dvě, už dlouho před vydáním zveřejněné skladby nesou Tankianův typický rukopis a svou syrovostí, vypjatými vokály a rychlými pasážemi velmi upomenou na skvělý zpěvákův debut "Elect The Dead". Zkrátka vynikající energické rockové kousky s výrazným tahem na branku a silnými melodiemi.

Výrazně jiná je pak třetí "Ching Chime", které vládnou uhrančivé orientální rytmy a i Serjův vokální projev vás přenese na tradiční tržiště někde na náměstí libovolného arabského státu Blízkého východu. Výrazněji vybočuje i "Deafening Silence", která je svými reggae pasážemi silně návyková.

Až na tyto dva vyčnívající multižánrové kousky je však album vzácně vyrovnané a celé je naplněno kvalitními kousky klasického střihu s dobře zapamatovatelnými refrény. Ta deska se prostě výborně poslouchá jako celek a přitom stačí "jen" napsat kvalitní skladby, které ani nepotřebují být zabaleny do avantgardních najazzlých nebo naopak pompézních orchestrálních aranží.

"Harakiri" je velmi podařená nahrávka, která je minimálně stejně dobrá jako "Imperfect Harmonies", byť každá boduje úplně jinými výrazovými prostředky. Sólový debut "Elect The Dead" ale zůstal a nejspíš i zůstane v Tankianově diskografii navždy nepřekonán.