Children Of Bodom rozhodně nepatří k partám, které by v české kotlině koncertovaly příliš často. Proto je nutné ocenit práci pořadatelů, jimž se podařilo sebranku okolo Alexiho Laiha na pódium letošního Basinfirefestu dostat. V kombinaci s nabídkou jednodenního vstupného za slušnou cenu se fanouškům kapely nabízela velmi dobrá příležitost shlédnout jejich oblíbence živě.

Kdo z příznivců divokých kytarovo-klávesových sólových soubojů, s citem pro melodii vystavěných pecek, citujících z vybraných učebnic black, death a thrash metalu, doplněných charismatem pohublého, na pohled chudokrevného, ale s přehledem vystupujícího Laiha nevyrazil na plotem obehnanou louku u Spáleného poříčí, může jen litovat. Případně si třeba ještě trhat si vlasy tak dlouho, až jeho hlava začne evokovat počínající pleš klávesáka Janne Wirmana. Pánové od jezera Bodom sice již dávno vyrostli se svých dětských let a dravé mládí pozvolna přechází do rutiny a šedi, která velmi často doprovází životní cyklus mnoha hudebních skupin, tentokrát však Finové s chutí zavzpomínali na doby svého vrcholného dětství.

Laiho se před koncertem zřejmě patřičně společensky upravil. Doufejme, že auto-zabiják na stage dovezl někdo jiný, protože nějaké to promile občas v sólových partech kytaristovy prsty nebezpečně poškádlilo. Krom pár budvárků však kapela oprášila především starý, během posledních tuzemských zastávek opomenutý repertoár a disponujíce slušným elánem vtrhla za doprovodu jednoho z nemnoha blastů v úvodu nářezu "Warheart" na prkna Basinfirefestu.

Právě dobrá nálada, perfektní setlist a velmi slušný zvuk tentokráte brousily ostří Smrťákovy kosy. Kdo má slabost pro desku "Hatebreeder", musel chrochtat blahem. Zvukaři si rovněž mohou pogratulovat, jelikož oproti posledním dvou vystoupením byli Children Of Bodom tentokrát perfektně čitelní, aniž by postrádali tah na bránu. Korektně se pánové za mixem poprali i s basovým zvukem na mikrofon zvučených Raatikainenových kopáků. Aleximu jeho občasné kytarové klopýtnutí odpusťme, jelikož vypadal, že vcelku slušně baví a nepříjemný rutinní dojem z jeho vystupování se tentokrát nedostavil.

Letmý pohled pod hlediště však potvrzoval, že žánrový rozsah Basinfirefestu je vskutku značný. Plac se nakonec sice tak nějak zaplnil, dobrá polovina z zhruba tří tisícovek přihlížejících nicméně vypadala, že na Children Of Bodom přišla v zásadě ze zvědavosti, nebo si jejich set vybrala jako znouzectnost, jelikož na druhém pódiu souběžně zuřili pravověrní tuzemští pankáči Plexis. Druhá půlka publika však Laihovi razantně odpověděla na mocným flažoletem podpořenou otázku závěrečného přídavku "Are You Dead Yet?", že tento večer pod pódiem mrtvo rozhodně není.

Jelikož Children Of Bodom nasadili laťku do solidní výše, jejich smyčcům vládnoucí krajané z Apocalyptica by měli mít kvalitu, aby takto hozenou rukavici chytili. Čertužel tento večer tak nějak pánům cellistům proklouzla mezi prsty. Spíše než aby rozhodovaly maličkosti, se zřejmě stále jasněji ukazuje, že čtvrté violoncello, které do roku 2009 na koncertech obsluhoval Antero Manninen, zkrátka živě chybí. Trojice Toppinen-Lötjönen-Kivilaakso je sice na pódiu čím dál tím akčnější, jako by však snaha zacelit trhlinu v kvartetu a neubrat na zvukové hutnosti vedla k užití většího zkreslení a nižších basových frekvencí. Výsledek není úplně nejlepší.

Apocalyptica prostě tento večer ve chvílích, kdy měla, netlačila, nebo naopak nebyla dostatečně křišťálová. Na potřebném tlaku ubrala i bicí souprava Mikko Siréna, ačkoliv její vládce předváděl naprosto skvělý výkon, jak už je u něj ostatně dobrým zvykem. Lars Ulrich by při poslechu velmi dobře upravené hymny "Master Of Puppets" asi zpytoval svědomí. Potřebnou atmosféru mohl sice dodávat jasně zářící měsíc, ale spíše ji bezpečně dokázaly zabít tupačkové rytmy linoucí se při dynamicky náročné "Nothing Else Matters" z vedlejšího pódia.

Na druhou stranu nejednalo se o žádný podstatný průšvih, divoké thrashmetalové výjezdy z období alba "Reflections" podpořené headbangingem trojice violoncellistů místy ne úplně přesvědčivý dojem zlepšovaly. Jednalo se však spíše o občasné polechtání než pořádný dloubanec smyčcem mezi žebra, který Apocalyptica dokáže naživo udělit. Fanoušci finských zástupců letošního Basinfirefestu přesto mohli odcházet s pocitem příjemně stráveného večera, první festivalový večer v žádném případě nebyl zklamáním.