Tuhle recenzi nelze začít jinak, než zvýrazněním faktu, že letos je tomu již dobrých padesát let, co partička plážových hochů ze slunné Kalifornie vydala své první album. Tehdy surfovali kdesi na safari, a ač je to neuvěřitelné, dodnes vlastně surfovat nepřestali, i když několik let to táhli bez klíčového hráče Briana Wilsona. Ale nyní se slaví ve velkém, protože na turné vyrážejí a hlavně nový materiál vydávají Al Jardine, Bruce Johnston, Mike Love, David Marks a (ano, je tomu opravdu tak) Brian Wilson. Z úplně původní sestavy tak chybí pouze Dennis a Carl Wilsonovi, kteří už jsou bohužel po smrti (no a přebývá Johnston, který se k The Beach Boys připojil v roce 1965).

Dá se předpokládat, že "That's Why God Made The Radio" bude nejspíš labutí písní kapely, a pokud se tak opravdu stane, máme zde důstojné zakončení kariéry jedné legendy. Mnohem důstojnější než poslední otřesná studiová nahrávka z roku 1996 s country hvězdami "Stars And Stripes" s trochu strašidelným pořadovým číslem jedna (k pokračování snad nedojde). A mnohem lépe nedopadla ani poslední deska s původním materiálem "Summer In Paradise", jediná natočená bez jakéhokoliv přispění Briana Wilsona. A pokud chceme vystopovat poslední opravdu podařený počin, musíme jít až do roku 1977, kdy vyšlo "Love You". Tím pádem bych se nebál "TWGMTR" označit za to nejlepší, co od té doby formace natočila.

Čekat nějaký stylový či tématický odklon od původní tvorby by byl nesmysl a sami muzikanti to moc dobře ví. Tím pádem čekejte texty plné pláží, surfování, slunečních brýlí a dobrých vibrací - to vše podáno v dokonalých harmoniích, jak to umí jen The Beach Boys. Samotné skladby pak odkazují k různým obdobím jejich kariéry a povedlo se i neuvěřitelné - v posledních třech skladbách, které společně tvoří suitu, se dokonce vyrovnávají tomu nejlepšímu. Skladby "From There To Back Again", "Pacific Coast Highway" a "Summer's Gone" společně vytvářejí melancholickou tečku nejen "TWGMTR", ale pravděpodobně tvorby kapely vůbec. Kvalitativně bych je postavil vedle závěrečné trojice skladeb z legendárního alba "Surf's Up".

Z dalších skladeb zaujme titulní skladba, která nás vrátí zpátky do půlky šedesátých let, do doby kalifornských holek a letních dnů a nocí, a je nutno napsat, že Brian Wilson dokáže i dnes složit chytlavou skladbu. Ne náhodou tak právě on dostal na albu nejvíce prostoru (jak skladatelsky, tak pěvecky). Mike Love, který většinou stává vepředu jako hlavní hlas, tentokrát ustoupil do pozadí. Z nahrávky ale žádná rivalita nečiší, naopak jsou písně spíše o přátelství, jako například ve "Spring Vacation", v níž zpívají hlavní vokály Wilson a Love (mimochodem právě tihle dva se v minulosti nejvíce soudili).

Na "TWGMTR" se dá nahlížet různě a nejspíš se najde spousta rýpalů, kteří desku odmávnou s tím, že na ní The Beach Boys nejsou, co kdysi bývali, že se dá těžko zařadit k tomu nejlepšímu a podobně. Já naopak oceňuji onu nostalgii a nadšení, se kterým se rozhodli alespoň ještě jednou sejít a vytvořit něco nového. Relevantní je to celé asi jako Wilsonem nově natočené "Smile", ale kvalita se tím nijak nesnižuje a album by si měl pustit každý fanoušek The Beach Boys.