Nové živé DVD Anety Langerové ukazuje, kolik talentu v ní stále dřímá. Už při vydání poslední řadovky před dvěma lety bylo s podivem, že vítězka první řady televizní soutěže o českou SuperStar má pořád čím překvapovat. Tahle drobná dívenka, jejíž největší silou jsou při boji o fanoušky a jejich sympatie kromě hlasu asi její upřímné oči, už párkrát ukázala, že si umí jít za svým. Navíc bez jakékoliv arogance, přehlížení autorit či dokonce bezohledné sebestřednosti. Pokud se mě budete ptát: Ne, nejsem příznivcem talentových soutěží dospělých amatérských zpěváků.

Ne snad, že bych jim nepřála šanci na hudebním poli, jen mě stále nikdo nepřesvědčil o tom, že by těm zpěvákům soutěž v další kariéře nějak výrazně pomohla, ba dokonce naopak - mnozí z nich podlehnou iluzi několika týdnů v televizi a z toho snu o slávě a úspěchu zadarmo se pak vzpamatovávají léta. Soutěže je tak víceméně degradují na dočasnou zábavu, u níž s přimhouřeným okem porotců na kvalitě opravdu nesejde. Najdou se výjimky, ale čím víc těch soutěží přibývá, tím se celková situace logicky zhoršuje, s televizními zpěváky budeme moci za chvíli dláždit Václavské náměstí. Paradoxně tohle všechno Anetě Langerové ale připisuje plusové body. Jak to?

Dnes už je například jasné, že nikdo další jako ona už tady prostě nebude. Že nejde o opsání nějakého schématu jak fungovat na lidi, že nejde o jednoduché know-how, které stačí v showbyznysu napodobit (nebo rovnou ukrást), a bude z vás další překvapení pro přední českou muzikantskou obec. Naštěstí. Aneta Langerová je prostě skvělá hudebnice, jejíž osobnost se prodrala na povrch navzdory celé SuperStar. Živý záznam na DVD ji nyní představuje jako hlavní součást komorního orchestru se smyčcovým triem a klavírem. Anetin přirozený pěvecký projev tu konečně dostal vlastní prostor. Nacédéčku i dévédéčku "Pár míst..." k posluchačům promlouvá jemná slečna, kterou byste v Anetě před pár lety asi ještě sotva hledali. Naléhavé jsou její písně pořád stejně, nakažlivá je tady ale hlavně hravá radost, kterou zpěvačka na pódiu bez zábran ukazuje. Žánrově se na turné "Pár míst" pořádně rozkročila, kromě klasiky tu najdete stopy české lidovky, folku, ale i country.

Osobně jsem předsudky vůči ní nikdy netrpěla, ta holka se prostě nedala přeslechnout od prvních konkurzů. Nechápala jsem ani varování, že neví, do čeho jde, ani obavy z toho, jestli se lidsky do showbyznysu hodí a svůj úspěch zvládne. V jejím případě vždycky šlo výhradně o muziku a její chuť se hudbě věnovat, což zůstalo i na novém albu při starém. A dobře že tak. Doby, kdy experimentovala s tanečními rytmy na desce "Dotyk", jsou nenávratně pryč, Aneta vyměnila tenisky za dámské střevíce a stala se z ní vážená reprezentantka vkusného českého popu. Ve skladbách navazuje nepřímo na své české hudební ikony (nemůže vás nenapadnout začátek písně Hradišťanu "Motlitba za vodu" - "Ubývá míst, kam chodívala pro vodu..."), přitom se dokáže držet současného písničkářského proudu a vlivu a ještě znít jako bytost s vyhraněnými názory na svět. Že to dohromady opravdu není málo, je snad pochopitelné z řádků napsaných výše. Navíc skvěle frázuje a její intonace je takřka bezchybná.

Na CD ani DVD "Pár míst..." nenajdete žádné nové skladby, všechny Anetiny hity tu ale zní v upravených komorních verzích. Elektrickou kytaru, syntezátory a bicí nahradil klavír se smyčci. Záznam vánočního koncertu z pražského Bio Oko začíná minutou ticha za památku Václava Havla - 23. prosince byl den státního smutku. Aneta celý večer od prvního momentu řídí, na pódiu už si jako hlavní hvězda zvykla. S lidmi v sále komunikuje víceméně bez problémů a zaváhání. Z tónu hlasu jí při řeči během té stovky minut nemizí typický mile rozpačitý tón, ve zpěvu se naopak neustále zlepšuje. Daří se jí vybalancovat atmosféru večera, drží si celou dobu pozitivní náladu a energii,a konečně DVD vykazuje příjemně nadprůměrnou kvalitu i po stránce hudební a technické.

Písničky Aneta namíchala ze všech tří řadových desek, z té první najdete na DVD "Hříšná těla, křídla motýlí" od Oskara Petra i Hrůzovu "Vodu živou", z druhé nechybí melancholický Anetin "Jiný sen" nebo industriálem poznamenané "Vysoké napětí". Poslední řadovku zastupuje zase Klusova skladba "Jsem" nebo snad nejsilnější "Den" od Filipa Horáčka. Citlivé aranže skladeb nechávají prostor nejen Anetě, ale i houslovým sólům, violloncelo tu emotivní mozaiku doplňuje typicky hlubšími tóny. A na exotičnosti zase přidává kalimba. Předehry skládal Jakub Zitko, s nímž zpěvačka našla po zoufalých pokusech s americkými hudebníky zkraje kariéry i spoluhráče do kapely podle svých představ. Je to znát i na jejím výrazu a získané jistotě. Vytknout se záznamu dají zbytečně dlouhé prostoje, kdy se Aneta přece jen čas od času kontroluje a zmlkne. Kameraman zase někdy zbytečně lelkuje kolem pódia, než aby zabíral samotné hráče.

Kromě několika maličkostí je ale DVD a CD "Pár míst..." dalším skvěle načasovaným předělem v Anetině kariéře. Koncertní poloha jí sedí víc než cokoliv jiného, s hlasem a skladbami se naučila pracovat citlivě a technicky správně, přitom pořád zůstává civilně působící zpěvačkou. Potěší fakt, že dokázala vybojovat i ten nadšený zápal, který ji vždycky odlišoval od bezduchých postav českého mainstreamu. Urputnou snahu, která jí tížila ještě při turné kolem alba "Dotyk", dokázala proměnit v živoucí hudební energii. Dokonce ani do patosu se nepotopila víc, než se sluší na dospělou a uznávanou hudební osobnost. Jestli se nenechá strhnout nějakou módní vlnou a ze své nastoupené cesty nesejde, v téhle pozici se dlouhodobě usadí, její postavení na špici hudební scény jen těžko někdo ohrozí.