Hudební chameleon Will Holland konečně zavítal do Prahy, navíc v doprovodu soulové zpěvačky Alice Russell a s plnohodnotnou kapelou složenou převážně z jihoamerických muzikantů. Ačkoli už se dávno vzdal samplerů a elektroniky, svůj talent roztančit publikum ukázal v plné síle.
Live: Quantic & Alice Russell feat. The Combo Bárbaro
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 23. května 2012
setlist: Una Tarde En Mariquita, I'll Keep My Light In My Window, Living The Life Of A Dreamer, Magdalena, Golden Brown (cover The Stranglers), Road To Islay, Cumbia de Mochilla, Similau, Take Your Time, I'd Cry, Su Suzy, Pushin' On, Look Around The Corner. přídavek: Here Again, End Of The Road
Fotogalerie
© Martin Chochola / musicserver.cz
Mnoho producentů vyklidněné elektroniky už v posledních letech nebavilo pozorovat, jak se jejich tracky objevují stále častěji na výprodejových lounge kompilacích, a nabralo nový kurz. Část z nich se rozhodla jít proti proudu času ke kořenům rytmů, z nichž původně čerpali. Možná vůbec nejpoctivějším z nich je Will Holland aka
Quantic. Jeho přechod k muzice, která se zcela obejde bez samplerů a elektroniky, začal totiž dávno před současnou masovou retro vlnou a probíhal postupně a zcela organicky.
© Martin Chochola / musicserver.cz
Už jeho opěvované downbeatové klasiky "The 5th Exotic" nebo "Apricot Morning" stály na ohromné sbírce starých LP a z nich vypreparovaných sampů a bylo jen otázkou času, kdy Willa přestane bavit posedávání před monitorem a bude chtít zkusit živé hraní. Své lásce k deep soulu a funky dal průchod v The Quantic Soul Orchestra a tam začala jeho dlouhodobá spolupráce s neo-soulovou divou Alice Russell. A právě poslední deska Orchestru "Tropidélico" už byla natočena v Kolumbii, kam se do města Santiago de Cali v roce 2007 přesunul a kde dosud žije. Hledal tam špičkové místní muzikanty. Nejenže je našel a naučil se od nich třeba hrát na akordeon, ale z místní špičky sestavil svou novou kapelu The Combo Bárbaro. Ačkoli si všechny tyto údaje snadno najdete na internetu, uvádím je znovu do souvislostí, které daly vzniknout i aktuální desce "
Look Around The Corner" a sestavě usazené dvěma dlouhými turné. Snad proto vyzněla jeho středeční show tak nenuceně.
© Martin Chochola / musicserver.cz
Vydatnou půldruhé hodiny trvající porci karibských rytmů, soulu, funky i folku obstaral šestičlenný band. Role vrchního baviče připadla na perkusionistu Freddyho Colorada. Jeho conga dodávala celému ansámblu šťávu a on ještě stihl roztleskávat, tančit na pódiu i mezi diváky i hrát s publikem
call-response. Největší prostor v několika krátkých sólech dostal peruánský klávesový mág,
seňor Alfredito Linares, a jeho cítění dávalo rytmům jako cumba nebo salsa velkou porci autenticity. Nejvíce upozaděný byl výtečný bubeník Malcolm Cato, jehož styl můžeme slyšet z nahrávek The Heliocentrics, Madliba nebo Hypnotic Brass Ensemble, ale hodně by chyběl i houslista Mike Simmonds, který nahrazoval chybějící vokalisty a nepřímo i dechovou sekci, která však v bohatě aranžovaných věcech jako "Look Around The Corner" nebo "Here Again" přece jenom chyběla. Sám Will Holland přitom zůstával v podstatě nenápadný a jen si uprostřed pódia vychutnával souhru ansámblu. Výrazněji se ukázal za akordeonem v kusech nejbližších kolumbijskému folklóru - "Road To Islay" a především pak "Cumbia De Mochilla". Jaho akordeon taky krásně doplnil jeden z vrcholů večera, citlivě pojatý cover skladby "Golden Brown" od
The Stranglers (originál
zde).
© Martin Chochola / musicserver.cz
Samostatný odstavec si zaslouží bezchybná Alice Russell. Na aktuální desce mám trochu problém s jejím silovým pojetím zpěvu - zkrátka umí zpívat, a to i vysoko a silně, a občas se tím nechá až příliš unést. Nehodí se to do klidnějších tropických rytmů, kde její soulový zápřah přebíjí atmosféru. Naživo to bohužel platilo o to více. Ve střední, nejvíce karibské části koncertu, při skladbách jako "Similau" nebo "I'd Cry", jsem si občas přál, aby jí někdo ztlumil mikrofon. Na druhou stranu skvěle pozvedla funkovější pecky ze starších desek, třeba afrobeatem poháněná "Take Your Time" (z alba "Stampede") měla skvostný tah a titulní píseň "Pushin' On" ze stejnojmenné desky The Quantic Soul Orchestra pak představovala čirou taneční soulovou extázi, kam její hlas sedl opravdu dokonale. To samé se dá říci o našlapané "The End Of The Road", která symbolicky uzavírala přídavek a i bez dechové sekce byla o velký kus lepší než ze studiové nahrávky.
Škarohlíd by mohl říci, že taková kapela hrála na vrcholu boomu latinskoamerických tanečních fúzí v 70. letech v každém druhém baru v Brooklynu nebo Bronxu, a vlastně bude mít pravdu. Jenže kromě toho, že
Quantic a The Combo Bárbaro zprostředkovávají skrze správně staromilsky syrový zvuk tento zážitek generacím, které u toho prostě nemohly být, přidávají navrch i unikátní chemii, což koncert jenom potvrdil. Dodávat, že se Lucerna Music Bar proměnil v euforií hýřící taneční parket, snad ani není potřeba.