Biorchestr je alternativní freakfolkové duo, v němž hrají, zpívají a skládají Aleš Pilgr (též například Květy) a Jana Pilgrová. Po desce "Papučka" vydané před třemi lety vlastním nákladem přichází kapela s nahrávkou "Umarkatové", která ve své limitované verzi zdaleka přesahuje jen možnosti obyčejného alba a přináší nové, zatím nepoznané zážitky a zcela jiný pohled na poslech hudby. Album se, pravda, dá poslouchat podobně jako jiné desky k tanci, zábavě, potěšení duše i třeba k řízení auta. Nejlíp si jej ale vychutnáte spolu s originální deskovou hrou schovanou v krabičce limitky.

Biorchestr ve své hudbě spojuje postupy písničkářů a folk na jedné straně, na straně druhé se obklopuje elektronikou, a vytváří tak osobitý pohled na současné písničkaření. To spojení je nejgeniálnější ve skladbě "Dřevorubec", kde jako by se potkali SRPR s Karlem Plíhalem. Hudba Biorchestru je svěží a melancholická zároveň, originálně nachází své místo v jakési alternativě ke stále oblíbenějšímu freak folku. A písničky jsou přirozené jak mlha před rybníkem Brčálníkem nebo jak pražce pravidelně se střídající pod kolejemi. Tedy zatraceně přirozené.

I v textech je kapela stejně hravá, jako ostatně v přístupu ke všemu, z "Umakartové" hravost sálá do všech stran. A tak třeba v písni "Dálnice" s leitsdělením "Vůz nočním světlem protíná svět," si při psaní textu jeho autor krásně kutálel se slovy: "Světlo mihotá se polem. Kolem světel se mihnem tělem. Světlo polem, polem světlem, polovjemem, polosvětlem. Nočním tepem dálnic. Dál nic."

"Umakartové" není jen nesmírně hravým a po všech stránkách originálním albem. Ono navíc perfektně drží pohromadě a jasně vyzařuje svého ducha. Je to deska až zázračně kompaktní a stmelená dohromady. A pokud máte slabost pro poetiku, jíž je naplněna, budete po jejím poslechu naplněni také. A budete se s ní laskat, hrát si a poslouchat ji hodně dlouho. A jistě si budete i užívat řádu, který celý hudebně-grafický koncept naplňuje.