Někdy mám pocit, že už téměř odrostlý teenager v Americe, který chce hrát nějakým způsobem rockovou muziku, má jen jednu možnost. A to je neopunk. Je jednoduchý na zahrání, vaše mladická nespokojenost a naštvanost v něm vypadá věrohodně, a kdo ví, třeba se vám podaří průlom (myšleno finanční) jako Green Day nebo Offspring.

Sum 41 jsou neopunk jak vyšitý. Se všemi jeho klady - jednoduchost (hudební i textová), melodičnost, údernost - i zápory - jednoduchost (hudební i textová), zaměnitelnost. Víc není třeba a skoro ani možno psát. Kapela by mohla mít třeba slogan "Sum 41 - přesně jak jste si představovali, že bude znít neopunk". Nic víc, nic míň. No dobře, chytlavé melodické refrény, jednoduché riffy, zaměnitelný zpěvák/mluvič, který občas nestíhá artikulovat množství textu, vzájemně zaměnitelné skladby. I když hitíky "Fat Lip", "Motivation" nebo "In Too Deep" jsou přece jen o chlup lepší než ostatní. Ačkoliv dokážu pochopit oblibu takových kapel, budu riskovat, že mě nejmenovaný pan profesor obviní z podpory terorismu, protože si dovolím prohlásit, že kdyby se produkce podobných amerických (ano, dovoluji si kritizovat božskou Ameriku a tím už skoro...) kapel vydělila deseti, vůbec nic by se nestalo a někdy by to možná i prospělo.

Je fakt, že Sum 41 jsou tak dokonalý vzor neopunku (samozřejmě x-tá vlna), že se jim nedá vlastně moc vytknout. Až na to, že s tím měli přijt před osmi lety. Rozhodně je nutno je pochválit, že se drží "punkově" krátké stopáže skladeb, takže album má velice rozumnou délku (i když za šest stovek dostat půlhodinu hudby). A závěrečná věc, metalová "Pain For Pleasure" působí dost osvěživě, bohužel jako jediná věc na celé téhle kapele. Představa, že bych měl absolvovat celý festival podobných kapel, mě děsí hodně. Možná někdo ocení to, že CD má i počítačovou stopu, ale jejich stránky mají tak stupidní intro, že si jejich web budete muset prostudovat sami.

P.S. pro fanoušky neopunku: Nevšímejte si mých plků, prostě vaše další jistě oblíbená deska, která vám přinese přesně to, co chcete.